Čís. 4014.

Ustanovením jednacího řádu záložny, otištěného ve vkladní knížce, že ten, kdo předloží vkladní knížku, pokládá se za vlastníka a sluší mu vklad vyplatiti, propůjčuje se vkladní knížce vlastnost papíru majiteli svědčícího.
(Rozh. ze dne 25. června 1924, Rv I 564/24.)
Žalobce, jemuž komitent odevzdal na místo placení vkladní knížku žalované záložny, domáhal se na záložně výplaty vkladu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolatelka neprávem především v tom, že vkladní knížku od ní vystavenou, jejíž majitelem jest žalobkyně, a na niž se tato domáhá výplaty vkladu, pokládá odvolací soud za papír na majitele znějící a že vzhledem k této vlastnosti vkladní knížky, shledav, že jest pravou, a že žalobkyně nabyla ji bezelstně, uznal žalovanou za povinnu vklad žalobkyni vyplatiti. Podle §u 10 tak zvaného jednacího řádu žalované záložny, otištěného ve vkladní knížce, pokládá se, kdo předloží vkladní knížku, za vlastníka a sluší se mu vklad nebo část vkladu vyplatiti. Tento předpis srovnávající se s ustanovením §u 10 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 sb. z. a n. platného pro spořitelny, není, jak se snaží tvrditi žalovaná, toliko předpisem pro její vnitřní manipulaci, nýbrž předpisem, na základě něhož žalovaná vklady přijímá, vkladatelé u ní peníze ukládají, tedy součástí smluv mezi žalovanou a vkladateli uzavíraných, platnou pro obě strany a ovšem i pro příští majitele vkladních knížek v jejich poměru k žalované. Vzhledem k onomu předpisu §u 10 jednacího řádu nutno proto přikládati vkladní knížce žalované záložny povahu papíru majiteli znějícího a podle toho ji posuzovati. Jak bylo zjištěno, jest vkladní knížka v rukou žalobkyně se nalézající knížkou pravou, jest totiž opatřena vlastnoručními podpisy oprávněných zástupců žalované záložny jako vystavitelů a pravými podpisy oprávněných příjemců vkladu. Nebylo také popřeno, že žalobkyně nabyla knížky bezelstně, v čemž utvrzena byla dopisy žalované, že vklad jest volným a může — proti výpovědi — býti vyplacen. V důsledku toho, že je zde onen shora uvedený předpis §u 10 jednacího řádu, že tedy jde o papír majiteli znějící, takový papír že opravňuje jeho majitele k výkonu práva, na něž papír zní, dlužno uznati, že žalobkyně jako majitelka vkladní knížky jest oprávněna požadovati, žalovaná pak povinna vklad vyplatiti. Stanovisko žalované, že předpis §u 10 jednacího řádu znamená toliko, že jest oprávněna, nikoli také povinna k výplatě vkladu, nesrovnává se ani s oním ustanovením jednacího řádu, pokud se týče se správným, poctivosti obchodu odpovídajícím jeho výkladem (§ 914 obč. zák.) ani s povahou vkladní knížky jako papíru majiteli znějícího. Vzhledem k uvedenému nepochybil odvolací soud, když takto na věc pohlížeje, uznal žalovanou povinnou vklad žalobkyni vyplatiti.

Citace:

č. 4014. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 29-30.