NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6315.

Ve výroku rozsudku (§ 260, čís. 1 tr. ř.) nutno pod neplatností uvésti jen přitěžující okolnosti v zákoně jmenovitě uvedené, které zakládají po zákonu změnu trestní sazby nebo druhu trestu a podmiňují tak určitou trestní sazku (§ 281, čís. 11, §§ 322, 344, čís. 12 tr. ř.).
Přitěžující okolnosti všeobecně označené třeba uvésti jen v rozhodovacích důvodech (§ 270, čís. 5, věta druhá tr. ř.).
Paragraf 2 zákona o maření exekuce (čís. 78/1883 ř. z.), věta prvá, stanoví jednotnou trestní sazbu, rozpadající se ve dva stupně.
Ustanovení § 260, písm. b) tr. zák. neukládá soudu, aby, použije-li ho, sešel pod nejnižší hranici zákonné trestní sazby, nýbrž ponechává to jeho volné úvaze. Není proto zmatkem podle § 281, čís. 11 tr. ř. (vykroucení z trestní moci), nesešel-li soud pod nejnižší zákonnou sazbu, ač použil § 260, písm. b) tr. zák.
Zostření trestu je při použití § 260, písm. b) tr. zák. předepsáno i pro případ, že soud nevyměřil trest pod nejnižší zákonnou sazbou.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1939, Zm I 911/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 1 zák. o maření exekuce.
Z důvodů:
S hlediska zmatku podle čís. 3 § 281 tr. ř. vytýká stížnost porušení předpisu § 260, čís. 1 tr. ř., které spatřuje v tom, že rozsudek neuvedl ve výroku přitěžující okolnosti, na jichž podkladě vyměřil obžalovanému trest podle zvýšené sazby § 2 zák. o mař. ex., ač toto zákonné ustanovení činí použití této zvýšené sazby závislým na jsoucnosti přitěžujících okolností. Podle mínění stížnosti nestačí, že prvý soud vypočetl přitěžující okolnosti v důvodech rozsudku, nýbrž bylo prý je uvésti podle § 260, čís. 1 tr. ř., též ve výroku rozsudku.
Výtka je pochybená. O oprávněnosti požadavku stížnosti by mohla býti řeč, kdyby šlo o přitěžující okolnosti v zákoně jmenovitě uvedené, jaké mají na mysli předpisy § 281, čís. 11 tr. ř., §§ 322, 344, čís. 12 tr. ř., které zakládají po zákonu změnu trestní sazby nebo druhu trestu a podmiňují tak vedle znaků trestného činu určitou trestní sazbu.
O tento případ nejde, neboť zákon činí v § 2 zák. o mař. ex. zvýšení trestu závislým na přitěžujících okolnostech označených pouze všeobecně. Tím není utvořena nová sazba trestní, nýbrž tato zvýšená sazba tvoří se základní sazbou sazbu jednotnou, rozpadající se ve dva stupně, při čemž použití vyššího stupně předpokládá, že jsou dány přitěžující okolnosti všeobecně označené. Tyto okolnosti je ve smyslu § 270, čís. 5 tr. ř., věta druhá, uvésti pouze v rozhodovacích důvodech, což se také stalo v souzeném případě, nikoliv též ve výroku.
Jako zmatek podle čís. 5 § 281 tr. ř. vytýká stěžovatel, že prý soud nesnížil obžalovanému trest pod zákonnou sazbu — a to ani pod spodní hranici vyššího stupně § 2 zák. o mař. ex., tím méně pod dolní hranici vůbec, ač použil ustanovení § 260, písm. b) tr. z., čímž prý je zaviněn vnitřní rozpor rozsudku, neboť prý použití řečeného ustanovení předpokládá snížení trestu pod zákonnou sazbu. Výtka tato poukazuje k provedení zmatku podle čís. 11 § 281 tr. ř. Je však bezdůvodná. Jest výsledkem nesprávného právního náhledu. Snížení stížností postrádané není totiž zákonem předepsáno, nýbrž je ponecháno volné úvaze soudu. Nejde proto o vykročení z trestní moci a tím o zmatek podle čís. 11 § 281 tr. ř.
Zostření trestu (tuhého) vězení podle § 260, písm. b) tr. z., při jehož použití je trest zostřiti podle § 253 tr. z. ve smyslu posled. odstavce § 260 tr. z., podle něhož také prvý soud zostřil vyměřený trest, je přípustné, ba předepsáno i tehdy, když soud používaje tohoto ustanovení, nesešel pod nejnižší hranici trestní sazby (Sb. n. s. č. 1718). Neobstojí proto ani další výtka zmatku podle čís. 11 § 281 tr. ř.

Citace:

Čís. 6315. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 26-28.