Čís. 4319.

Vzájemná pohledávka, ohledně níž jest vyloučen pořad práva, nemůže býti ve sporu započtením uplatněna, leč že by byla v době vydání rozsudku prvé stolice již na jisto postavena pravoplatným výrokem příslušného správního úřadu.
(Rozh. ze dne 30. října 1924, Rv II 452/24.)
Proti žalobě majitelů lékárny o zaplacení 14134 Kč 80 h za léky, namítla žalovaná okresní nemocenská pokladna vzájemnou pohledávku z toho důvodu, že jí žalobci roku 1922 čítali za odebrané léky ceny podle lékárnické sazby, platné pro soukromé osoby, ač jí měli čítati dle nižší sazby pro osoby požívající úlev. Procesní soud prvé stolice uznal sice žalobní nárok po právu, avšak uznal též po právu namítanou vzájemnou pohledávku do výše 15000 Kč. Odvolací soud k odvolání žalované změnil rozsudek v ten rozum, že prohlásil zažalovanou pohledávku za zaplacenu započtením vzájemné pohledávky ve výši zažalovaného peníze; odvolání žalobců pak poukázal na toto rozhodnutí. Nejvyšší soud uznal podle žaloby a odmítl obranu započtení vzájemné pohledávky.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest opodstatněn. Není již sporu o tom, že žalovaná okresní nemocenská pokladna dluhuje žalobcům za léky od nich pro své členy v době od 1. února do 31. července 1923 odebrané zažalovaný nedoplatek kupní ceny 14134 Kč 80 h. Žalovaná uplatňuje toliko proti této pohledávce svou vzájemnou pohledávku ve výší 40440 Kč 14 h k započtení z toho důvodu, že jí žalobci roku 1922 za odebrané léky čítali ceny podle lékárnické sazby, platné pro soukromé osoby se slevou 15ti%, kdežto měli jí čítati ceny podle lékárnické sazby platné pro osoby úlev požívající, ke kterým také žalovaná náleží, čímž se stalo, že kupní cena za léky byla o zmíněný peníz přeplacena. Tím uplatňuje žalovaná nárok na odškodnění po rozumu §u 1059 obč. zák., který však lze uplatniti jen u politického úřadu. Jde tudíž v dovolacím řízení toliko o otázku, zda může žalovaná svou vzájemnou pohledávku na vrácení přeplatku v tomto sporu započtením uplatniti, neboli krátce řečeno, zda možno ve sporu vedeném u řádného soudu, uplatniti započtením vzájemnou pohledávku, která na pořad práva nenáleží. Otázku tu nutno zodpověděti záporně a v tom směru neposoudil odvolací soud věc po stránce právní správně, rozhodnuv o namítané vzájemné pohledávce. Podle §u 411, druhá věta c. ř. s., jest rozhodnutí o tom, zda je tu či není vzájemná pohledávka, které se žalovaný domáhal k započtení, účastno právní moci do částky, kterou má býti započtena. Soud má tedy o jsoucnosti nebo nejsoucnosti vzájemné pohledávky rozhodnouti a nabude rozhodnutí to právní moci, ovšem jen s obmezením do výše žalobní pohledávky. Podle §u 391 odstavec třetí c. ř. s. může soud — není-li vzájemná pohledávka se žalobní pohledávkou v právní souvislosti — rozhodnouti o žalobním nároku dílčím rozsudkem, načež jest v jednání o vzájemné pohledávce bez přerušení pokračovati, a důsledně pak rozsudkem konečným rozhodnouti (odpovědi min. sprav. k §u 391 odst. 3 c. ř. s.). Že v takovém případě rozhoduje se v konečném rozsudku o vzájemné pohledávce, jest samozřejmo, protože o žalobní pohledávce bylo již před tím rozhodnuto v rozsudku dílčím. Z těchto předpisů jde jasně na jevo, že vzájemná pohledávka, ohledně níž jest pořad práva vyloučen, a o níž soud podle §u 42 j. n. pod následky zmatečnosti rozhodovati nesmí, nemůže býti ve sporu započtením uplatněna (viz také Neumann, kom. k §u 391 c. ř. s. str. 1220). Jen kdyby taková vzájemná pohledávka byla v době vydání rozsudku soudu první stolice již právoplatným výrokem příslušného správního úřadu na jisto postavena, bylo by ji možno započtením uplatniti, čímž by žalobní pohledávka, pokud by vzájemnou pohledávkou byla kryta, podle §u 1438 obč. zák. zanikla. Ježto však žalovaná okresní nemocenská pokladna ani netvrdí, že takový výrok správního úřadu tu jest, bylo rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 1671. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 426-427.