NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4633.

Závodní výbory: Z práva závodního výboru dozírati nad zachováváním pracovních smluv (§ 3 zák. o záv. výborech) neplyne, že rozhodčí komise je kompetentní, aby na zakročení záv. výboru rozhodovala o nárocích zaměstnanců z porušení kolektivní smlouvy.
(Nález ze dne 21. dubna 1925 č. 8268.)
Věc: Dělnický závodní výbor cementárny v K. (adv. Dr. Frt. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zák. o záv. výborech v H. (za zúč. cementárnu, akc. spol. v K. — adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) o porušení kolektivní smlouvy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodčí komise zamítla nař. rozhodnutím »stížnost«, kterou podal záv. výbor cementárny, akc. spol. v K., proti této společnosti, uváděje, že nezachovává kolektivní smlouvu sjednanou mezi zástupci dělnictva a zástupci továrny, že neoznámila přijetí některých dělnic závodnímu výboru a že těmto dělnicím a dělníkům dodaným stavitelem Josefem J. nevyplácí mzdu stanovenou kolektivní smlouvou. —
Pokud jde o vývody stížnosti, obracející se proti nař. rozhodnutí, pokud jím komise odepřela věcné rozhodnutí o dalším petitu závodním výborem na ni vzneseném, a týkající se tvrzeného porušení kolektivní smlouvy, uvážil nss takto: Komise prohlásila se v tomto směru za nepříslušnou dovozujíc, že záv. výbor domáhá se tu výroku rozhodčí komise o otázkách soukromoprávních ze smlouvy pracovní, že komise ta povolána jest rozhodovati o soukromoprávních nárocích ze smlouvy pracovní jen v případech § 3 lit. g) zák. o záv. výborech a mimo to udíleti nebo odpírati souhlas s propouštěním členů záv. výboru dle § 22, odst. 2, jinak však že rozhodování o nárocích ze smluv pracovních na rozhodčí komise přeneseno nebylo. Nss nemohl tyto vývody uznati za zcela správné. Zákon o záv. výborech, mluvě o smlouvách kolektivních, má na zřeteli smlouvy sjednávané mezi odborovými organisacemi zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými (§ 3 lit. a) c); stejně i zák. z 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. § 6). Kompaciscenty kolektivní smlouvy jsou tedy jak na straně zaměstnanců tak na straně zaměstnavatelů tyto organisace, i jest zřejmo, že touto smlouvou se o sobě pracovní poměr nezakládá. Smlouvou kolektivní stanoví se toliko direktiva pro sjednávání pracovních smluv (odtud i výraz v německé literatuře obvyklý »Arbeitsnormenvertrag«). Jest tedy nař. rozhodnutí na omylu, domnívá-li se, že spor o zachování smlouvy kolektivní jest soukromoprávním sporem z poměru pracovního, který podle povahy věci může býti založen jen smlouvou mezi konkrétním zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Přes to uznal soud, že žal. rozhodčí komise právem odmítla vydati meritorní výrok o tom, zda cementárna v K. kolektivní smlouvu porušila, nebo zda jest povinna dělníkům, o něž jde, platiti mzdy v kolektivní smlouvě stanovené.
Příslušnost rozhodčí komise jest vymezena v § 26, odst. 1 zák. o záv. výborech. Pokud jde o vztahy mezi záv. výborem a podnikatelem, stanoví cit. předpis, že rozhodčí komise rozhoduje s konečnou platností o sporech, které vzniknou »z důvodu zřízení a činnosti nebo úhrady nákladů záv. výboru, zejména pak o rozsahu povinností a práv členů záv. výboru«. Jestliže tedy § 3 lit. a) záv. výborům jako jednu stránku jejich činnosti přikazuje »dozírati na zachovávání mzdových a pracovních smluv a řádů«, může ve smyslu § 26, odst. 1 právě jen spor o tuto dozírací činnost záv. výborů, t. j. o hranice a formy, v jakých ji může vykonávati, býti předmětem judicia rozhodčí komise. Jen takovýto spor může proto také záv. výbor vznésti na rozhodčí komisi, nikoli však spory o to, zda, jakou měrou a jakým způsobem je zaměstnavatel povinen splniti smluvní závazky převzaté vůči zaměstnancům nebo dokonce subjektům jiným, neboť takovéto spory nejsou spory z důvodu činnosti záv. výboru, nýbrž spory ze smluv.
Z předpisu § 3 lit. a) vyplývá pro zaměstnavatele vůči záv. výboru jen povinnost nepřekážeti jeho činnosti dozorčí, nikoli také nějaký závazek vyhověti jakýmkoli podnětům a požadavkům, jež záv. výbor na základě poznatků při provádění dozoru nabytých mu přednese. Jen porušeni oné povinnosti možno kvalifikovati jako porušení práva záv. výboru, a jen v této relaci jest záv. výbor vůči zaměstnavateli stranou v řízení před rozhodčí komisí. Spor o splnění smluvních závazků zaměstnavatelových může vzejíti jen mezi ním a těmi právními subjekty, s nimiž smlouvu sjednal. Před kterým forem bude řešiti tyto spory, závisí na povaze oněch závazků resp. na obsahu příslušných smluv. Příčilo by se zřejmě i znění i patrnému úmyslu zákona vykládati uvedené předpisy zák. o záv. výborech v ten rozum, že zákon přiznav záv. výborům právo dozírati na zachování smluv mzdových a pracovních, dal tím záv. výborům také právní možnost, aby spory a právní poměry smlouvami těmi založené, které podle své povahy náležejí před forum jiné, eventuelně před forum soudní, učinili předmětem konečného rozhodování rozhodčí komise v těch případech, kdy podnikatel snad požadavkům poměrů těch se týkajícím a záv. výborem mu sděleným nevyhoví.
Jest tedy uznati o sobě za správný názor v nař. rozhodnutí projevený, že spory ze soukromoprávních poměrů založených mezi zaměstnavatelem a jednotlivými zaměstnanci smlouvami pracovními mohou býti řešeny jen řádnými soudy, a že nároky z poměrů těch mohou uplatňovati jen (smluvní) strany samy. Stejné zásadní stanovisko nutno však uznati i pro právní relace založené smlouvami kolektivními. Jen podle povahy a obsahu těchto smluv bude posouditi, zda, jakým způsobem a před kterým forem bude možno řešiti spory z těchto smluv vznikající a také tu budou stranami ve sporu právě jen strany smluvní, t. j. jednak odborové organisace zaměstnanců jednak odborové; organisace zaměstnavatelů nebo eventuelně jednotlivý zaměstnavatel.
Jako nemůže záv. výbor pouhým dožádáním rozhodnutí rozhodčí komise založiti kompetenci této komise k rozhodování o soukromoprávních sporech ze smluv pracovních, tak nemůže také svým zakročením podrobiti kognici té spory ze smlouvy kolektivní, jichž řešení komisím těm zákonem samým přikázáno nebylo.
Z uvedených důvodů nemohl nss shledati porušení nějakého práva stěžujícího si záv. výboru v tom, že žal. rozhodčí komise odmítla pro svoji nepříslušnost věcně rozhodnouti o petitu záv. výboru založeném na tvrzení, že cementárna v K. porušila kolektivní smlouvu mezi ní a odborovou organisací zaměstnanců sjednanou.

Citace:

č. 4815. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1186-1187.