Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13602.


Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.). Jde-li o smlouvu pachtovní s několika spolupachtýři, aniž předmět pachtu jest reálně rozdělen, bylo předpisu § 7 vl. nař. o způsobu ohlášení nároku na úpravu pachtovného dostatečně vyhověno co do všech spolupachtýřů, učinil-li mimosoudní oznámení na slevu i jen jeden ze spolupachtýřů a požádal-li u soudu jen on sám o úpravu pachtovného.
Při oznámení nároku na úpravu pachtovného stačí, byl-li nárok oznámen jednomu ze spoluvlastníků propachtované nemovitosti.
(Rozh. ze dne 2. června 1934, R I 550/34.)
Žádosti Františka H-a o úpravu pachtovného soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Podle pachtovní smlouvy ze dne 6. srpna 1928 je pachtýřem usedlosti nejen žadatel František H., nýbrž i Marie T-ová a propachtovateli nejsou jen Ludvík R. st. a ml. nýbrž i jich manželky. O úpravu pachtovného zažádal však jen František H. sám a oznámil to jen R-ovi staršímu a mladšímu, nikoliv však i jejich manželkám, ačkoliv i ty jsou propachtovateli. V důsledku tohoto opomenutí nebylo však vyhověno úplně ustanovení § 7 nař. čís. 164/1933, podle něhož jest oznámili pod ztrátou nároku propachtovateli, tedy podle § 833 obč. zák. v tomto případě všem propachtovatelům, že pachtýř žádá úpravu pachtovného.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze schváliti názor napadeného usnesení, že není vyhověno podmínkám § 7 vlád. nař. čís. 164/1933 o způsobu ohlášení nároku na úpravu pachtovného. Neboť v souzeném případě jde o smlouvu pachtovní, podle níž není předmět pachtu reálně rozdělen. Spolupachtýře je proto co do pachtovního poměru považovati za jednu osobu (§ 825 obč. zák.) a jejich práva i povinnosti k propachtovatelům je posuzovati podle §§ 888 a násl. obč. zák. Podle § 894 obč. zák. neprospívá ostatním spoludlužníkům jen taková úleva neb osvobození, kterou dostane jeden spoludlužník pro »svou osobu«. V souzeném případě však neuplatnil František H. nárok na úpravu pachtovného »jen pro svou osobu«, nýbrž jako nárok plynoucí z věci samé; docílená sleva pachtovného přijde k dobru nejen Františku H-ovi, nýbrž i spolupachtýřce Františce T-ové (§ 893 obč. zák.). Proto bylo dostatečně vyhověno předpisu § 7 vlád. nař. z 29. června 1933 čís. 164 sb. z. a n., když mimosoudní oznámení nároku na slevu učinil František H. sám, a když u soudu jen on sám požádal o úpravu pachtovného.
Již při výkladu § 1 zák. čís. 593/1919 o ochraně drobných pachtýřů zemědělských, jímž bylo nařízeno, že pachtýř musí do určité doby propachtovateli nebo jeho hospodářské správě písemně svůj nárok oznámiti, vyslovil nejvyšší soud zásadu, že stačí, oznámí-li pachtýř jednomu ze spoluvlastníků, že se domáhá obnovy pachtu (sb. n. s. čís. 907). Této zásady jest použíti i pro oznámení nároku na úpravu pachtovného podle vlád. nař. čís. 164/33, takže stačí, byl-li nárok oznámen jednomu se spo- luvlastníků propachtované nemovitosti. O něm jednali u soudu Ludvík R. st. a Ludvík R. ml., kteří při tom zastupovali i své manželky, ježto jde o správu jich volného majetku (§ 1238 obč. zák.).
Citace:
č. 680. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 548-549.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).