NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

— Čís. 7457 —
Čís. 7457.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
K rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce není zákonem předepsáno ani ústní jednání, ani slyšení stran nebo jiných účastníků. Soud může provésti nutné důkazy navržené žadatelem nebo nutná šetření z úřadu, aniž by bylo nutno sděliti výsledky důkazů nebo šetření s odpůrcem žadatelovým.
K vyloučení odkladu exekuce podle § 3 čís. 5 zák. nestačí jakékoliv ohrožení, nýbrž jen ohrožení vážné; nestačí ohrožení života, zdraví nebo majetku kohokoliv, nýbrž jen pronajímatele (majitele místnosti) neb obyvatelů domu.
(Rozh. ze dne 27. října 1927, R II 334/27.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu dlužníka na odklad exekuce vyklizením místností, rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí rekursního soudu a vrátil mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce vyklizením místností předně z toho důvodu, že mohl obdržeti jiný byt, a za druhé, že jeho jednání zaviňuje nebezpečenství ohně a nebezpečenství pro tělesnou bezpečnost pronajímatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu (§§ 1 a 3 čís. 5 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. o odkladu exekučního vyklizení místností). K prvému důvodu uvedl, že povinný mohl dostati malý byt buď u Františka P-а neb u Františka K-a, přehlédl však, že František P. udal, že by povinného nemohl přijmouti do bytu, a František K., že byt u něho by se pro povinného nehodil. Těmi výpověďmi není vyvráceno tvrzení stěžovatelovo, že nemá — Čís. 7457 —
beze své viny potřebě odpovídající náhrady za byt, který má vykliditi. Jeho rekurs je v tomto směru odůvodněný. Pokud se týká druhého důvodu, vytýká stěžovatel, že v doplnění řízení, které bylo provedeno k nařízení rekursního soudu, mu nebyla dána možnost vyjádřiti se o výpovědech vyslechnutých osob a vyvrátiti je. Než k rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce není zákonem předepsáno ani ústní jednání ani slyšení stran nebo jiných účastníků. Proto soud buď může provésti nutné důkazy navržené žadatelem, nebo nutná šetření z úřední povinnosti (§ 55 odstavec druhý a třetí ex. ř.). Při takovém jednání není nutno sděliti výsledky důkazů nebo šetření s odpůrcem žadatelovým a proto zmíněná výtka stěžovatelova není odůvodněna. Rovněž není odůvodněna další jeho výtka, že rekursní soud přihlížel jenom k důkazům navrženým vymáhající stranou a na jich základě rozhodl, neboť závisí na volném uvážení soudu (§ 272 c. ř. s. a § 78 ex. ř.), zda a jakými průvodními prostředky považuje nějakou skutečnost za dokázanou. Naproti tomu nelze upříti oprávnění vývodům dovolacího rekursu, jimiž se stěžovatel snaží vyvrátiti názor rekursního soudu, že v tomto případě jsou splněny podmínky § 3 čís. 5 zákona o odkladu exekuce vyklizením místností. Tento předpis praví, že ustanovení § 1 neplatí, poškodil-li neb ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajímatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu. Poškození nepřichází v tomto případě v úvahu. Pokud se týká ohrožení, jest nutno poukázati k tomu, že k vyloučení odkladu exekuce podle tohoto předpisu nestačí jakékoli ohrožení, ale jenom vážné a že nestačí ohrožení života, zdraví nebo majetku kohokoli, nýbrž jenom pronajímatele (majitele místnosti) neb obyvatelů domu. Rekursní soud považuje za dokázány všecky skutkové okolnosti, které potvrdili svědci Leopold N. a Augustin R. Než tyto okolnosti nestačí k závěru, že jednáním nájemcovým jest vážně ohrožen pronajímatel neb obyvatelé domu, neboť svědek N. nepotvrdil, že nocováním dělníků na půdě jest dům ohrožen ohněm, ale vyslovil v tom směru pouhé — zatím ničím neodůvodněné — podezření. Pokud se týká dílny a práce v ní, jakož i roury do kamen, není zjištěno, co v dílně zaviňuje nebezpečenství ohně, jakých kyselin nájemce používá, a zda s jejich používáním jest spojeno nebezpečenství ohně, jak je roura upravena a jak dlouho tato zařízení trvají. Pokud se týká ohrožení předměty rozestavenými na dvoře a před spolkovými místnostmi, jakož i otevřenými dveřmi do sklepa, není zjištěno, jaké předměty to jsou, zda jsou způsobilé ohrožovati život nebo zdraví, ani zda pronajímatel — v tomto případě jeho representanti — a ostatní domácí osoby, kterým přece poměry v domě asi jsou známy, jsou při obyčejné pozornosti nějak ohroženi. I ohledně těchto okolností jest důležito věděti, jak dlouho ona — domněle závadná — zařízení trvají, vždyť z toho je možno také usuzovati, zda ohrožují pronajímatele neb obyvatele domu. Ty okolnosti bude nutno zjistiti, než bude dán základ k důkladnému posouzení věci. Proto bylo dovolacímu rekursu v tomto bodě vyhověno a rozhodnutí rekursního soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k doplnění а k novému rozhodnutí.

Citace:

č. 7457. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 393-394.