NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6474.

Pronajímatel není po skončeném nájmu povinen převzíti pronajaté místnosti, nájemníkem úplně nevyklizené. Přenechal-li nájemník najaté místnosti podnájemníku, jde na vrub nájemníka, zdráhá-li se podnájemník vzhledem k ochraně nájemců místnosti vykliditi. Žalobu nájemníka proti pronajímateli o zpětvzetí nájemního předmětu jest, nedostál-li nájemník dosud své povinnosti, vykliditi podnájemníka, pro tentokráte zamítnouti.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1926, Rv II 312/26.)
Československý erár najal od obce H. nemovitosti pro státní hřebčinec a dal část jich do podnájmu hostinskému Janu K-ovi. Od obce H. nabyla nemovitostí žalovaná společnost, jíž dal československý erár výpověď ku dni 30. září 1925, proti níž žalovaná nepodala námitek. Ježto se zdráhala žalovaná převzíti pronajaté nemovitosti proto, že nebyl z nich dosud vyklizen podnájemník Jan K-a, žaloval ji československý erár o převzetí pronajatých nemovitostí. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka vidí nesprávnost názoru prvního soudu v tom, že bylo žalobě vyhověno. Žalobce prý nevyklidil najatých objektů úplně, nevystěhovav podnájemníka, a proto prý není žalovaná strana povinna pronajaté objekty převzíti, dokud podnájemník není vystěhován, břemeno vyklizení podnájemníka nemůže prý býti uloženo žalované straně. Ale neprávem. První soud připustil důkaz spisy, dle nichž vojenská správa požádala okresní soud o svolení k výpovědi Jana K-a dne 16. července 1925 a bylo této žádosti usnesením okresního soudu dne 19. září 1925 vyhověno. Usnesení to doručeno bylo podnájemníkovi dne 23. září 1925, který byl vyzván, vykliditi najaté místnosti do 30. září 1925. Před 30. zářím 1925 a před právní mocí tohoto usnesení, jež pak nahrazuje dle §u 4 (5) zákona čís. 48/25 výpověď, která nastala až dne 2. října 1925, nebyla žalující strana ani oprávněna podnájemníka exekučně vykliditi (§ 568 c. ř. s.). A dne 30. září 1925 byla již žaloba podána. Avšak právě ze spisů těchto jest zjevno, že žalující strana učinila vše, co bylo v její moci, by podnájemník včas byl vy- povězen. Vyklizení jeho dne 30. září 1925 nebylo v její moci, a správně podotýká první soud, že k vyklizení po 30. září 1925 nebyla již žalující strana ani oprávněna, protože výpovědí ze dne 30. června 1925 uhasla dnem 30. září 1925 nájemní smlouva nájemníkova vůči pronajímateli. Tento však má podle § 568 c. ř. s. právo přímo proti podnájemníkovi, zdráhá-li se najaté místnosti vykliditi, nastoupiti na základě vykonatelné výpovědi exekucí vyklizením. Že však ani žalobce, ani žalovaná strana nemohly dne 30. září 1925 proti podnájemníku se zřetelem na řečené usnesení nastupovati exekucí vyklizením a že žalovaný ani nemohl ještě dne 30. září 1925 převzíti od podnájemníka najaté jím objekty a že tedy žaloba dne 30. září 1925 podaná proto byla předčasná, protože toho dne vyklizení podnájemníka bylo ještě nemožné, odvolatel, snad se zřetelem na § 567 c. ř. s., nevytýkal ani v první stolici, ani v odvolání. Podnikl-li tedy žalující nájemník vše, co bylo v dosahu jeho možnosti, by odevzdal jím najaté objekty pronajímateli a výpovědní věc u okresního soudu zahájenou dne 18. července 1925 označil jako pilnou a byl-li nájemník již před 30. zářím 1925 ochoten k tomuto odevzdání, a раk-li s druhé strany odepřela žalovaná strana pronajaté objekty převzíti vůbec, pokud byly v podnájmu, právem mohla strana žalující již 30. září 1925 žalovati o převzetí najatých jí objektů od žalující strany jako nájemníka, žalovanou jako pronajímatelkou a bránil-li žalované převzetí podnájem Jana K-a, bylo její věcí, vyklizení věcí do podnájmu daných domáhati se proti podnájemníku.
Nejvyšší soud žalobu pro tentokráte zamítl.
Důvody:
Dovolání, uplatňujícímu dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., nelze upříti oprávněnosti. Podle § 1109 obč. zák., který nebyl změněn zákony o ochraně nájemníků, je nájemník povinen, vrátiti nájemní předmět pronajímateli v tom stavu, v jakém jej převzal. Ani zadržovací právo ani námitka započtení ani námitka dřívějšího práva vlastnického nemůže ho ochrániti před vrácením. Z tohoto předpisu a z ustanovení §u 573 (3) c. ř. s. je zřejmo, že pronajímatel po skončeném nájmu není povinen, převzíti pronajaté místnosti, nájemníkem úplně nevyklizené. Přenechal-li nájemník najaté místnosti podnájemníku, jde na vrub jeho, nikoliv pronajímatele, zdráhá-li se podnájemník vzhledem k zákonné ochraně nájemců užívané místnosti vykliditi. Za tohoto právního stavu věci je co do pronajímatelovy povinnosti, převzíti nájemní předmět, lhostejno, zda nájemník učinil vše, co bylo v jeho moci, by podnájemník byl včas vypovězen, a zda pronajímatel jest oprávněn, přímo zakročiti proti podnájemníku. Rozhodným je pouze, zda nájemní předmět jest úplně vyklizen čili nic. Podal-li v tomto případě erár žalobu o zpětvzetí nájemního předmětu dříve, než sám dostál své povinnosti, vykliditi podnájemníka, již dle zákona nelze přesunouti na žalovanou stranu, vznesl ji předčasně a proto není potřebí, zabývati se otázkou, zda bylo vyklizení podnájemníka dne 30. září 1925 možným, čili nic, při čemž se podotýká, že žaloba byla by dle § 406 c. ř. s. odůvodněnou, kdyby žalující erár byl prokázal, že sporné místnosti byly vyklizeny aspoň za sporu. Hájí-li žalovaná strana v tomto sporu stanovisko, že nelze na ní požadovati, aby po skončení nájemního poměru převzala nevyklizené místnosti a starala se sama a svým nákladem o to, aby sporné místnosti byly vyklizeny bývalým podnájemníkem žalujícího eráru, nelze jí právem vytýkati, že jedná proti dobrým mravům.

Citace:

č. 6474. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 623-625.