NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Č. 5200.

Státní občanství. — Domovská příslušnost. — Administrativní řízení (Podk. Rus): O kompetenci úřadů na Podk. Rusi ve věcech státního občanství a domovské příslušnosti.
(Nález ze dne 11. prosince 1925 č. 23547).
Věc: Štěpán P. ve V. (adv. Dr. Kar. Paštika z Prahy) proti civilní správě Podkarpatské Rusi stran státního občanství a domovské příslušnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 13. května 1924 vyslovil služnovský úřad ve V., že st-l nemá domovského práva v žádné obci, ležící nyní na území čsl. republiky a není tudíž čsl. státním občanem, a prohlásil domovský list, vystavený st-li obcí V. za neplatný. Odvolání z tohoto rozhodnutí bylo županským úřadem ve V. zamítnuto.
Též další odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Služnovský úřad rozhodl jak o stránce st-lova domovského práva tak i o otázce jeho státního občanství meritorně. Župní úřad jako II. instance zamítl odvolání st-lovo, potvrdil tedy výrok I. instance v celém obsahu, tedy o obou uvedených otázkách; totéž učinil žal. úřad. Výrok žal. úřadu o obou otázkách odporuje však zákonu.
Pokud žal. úřad řešil jako nadřízená vyšší instance meritorně také spornou otázku domovské příslušnosti st-lovy, jest nezákonný proto, že jde tu o záležitost domovské příslušnosti podle zák. čl. XXII : 1886, ve které podle § 25 odst. 2 téhož zák. čl. a § 23 č. 2 zák. čl. XXVI : 1896 a vlád. nař. ze 7. června 1923 č. 113 Sb. jest župní úřad poslední instancí, proti jejímuž výroku připouští se pouze stížnost k nss-u. Rozhodl- li tedy žal. úřad ve věci domovské příslušnosti jako instance další, osoboval si kompetenci jemu nenáležející, a jest proto výrok jeho o této otázce zmatečný.
Náleželo tudíž žal. úřadu, pokud jde o domovské právo st-lovo, odmítnouti odvolání jako nepřípustné, a ježto ze správních spisů je patrno, že st-l použil tohoto nepřípustného opravného prostředku následkem nesprávného právního poučení, daného mu župním úřadem, náleželo žal. úřadu učiniti opatření, aby tato vada řízení byla napravena a st-li poskytnuta možnost podati stížnost k nss-u.
Pokud pak rozhodl žal. úřad o otázce státního občanství st-lova, odporuje jeho výrok zákonu proto, že jak zákon z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., tak i zák. čl. L z r. 1879 nezůstavují žádné pochybnosti o tom, že rozhodovati ve věcech státního občanství, zejména i o ztrátě státního občanství dle § 30 zák. čl. L z r. 1879 přikázáno jest na území býv. státu uherského toliko úřadům ústředním a že jsou proto všechny záležitosti toho druhu vyňaty z pravomoci úřadů služnovských a župních jako orgánů rozhodujících. Poněvadž žal. úřad přezkoumal meritorně výrok vydaný úřadem k rozhodování absolutně nepříslušným, jest i jeho výrok stížen nezákonitostí.
Bylo proto nař. rozhodnutí v obou směrech zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 5200. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 665-666.