Čís. 13730.

Nebyl-li vedlejší intervenient, jež neměl postavení společníka v rozepři, přibrán k hlavnímu řízení, nejde o zmatečnost, nýbrž jen o formální vadu.
V návrhu strany, by bylo ústní jednání odročeno i proto, že vedlejší intervenient nebyl k roku obeslán, jest spatřovati výtku podle § 196 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 6. září 1934, R I 794/34.)
Žalovaný navrhl, by bylo jako zmatečné zrušeno ústní jednání ze dne 21. února 1934 a protokol o tomto jednání, ježto vedlejší intervenientka, přistoupivší k žalovanému, nebyla obeslána k roku ze dne 21, února 1934. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Vedlejší intervenientka má sice zájem na výsledku sporu, ale nestala se stranou a nemá ani postavení společr nika ve sporu, neboť není mezi ní a žalobcem právního vztahu a rozsudek v rozepři podle povahy sporného právního poměru není právně účinný i pro právní poměr mezi žalobcem a vedlejším intervenientem. V tom, že nebyl vedlejší intervenient obeslán k roku na 21. února 1934, není zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., jak se napadené usnesení domnívá, neboť neobesláním vedlejšího intervenienta nebyla straně odňata možnost na soudě projednávati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalovaného.
Důvody:
Mylný jest názor stěžovatelův, že vedlejší intervenient má vždy povahu strany ve sporu. Podle § 19 c. ř. s. jest zpravidla jen pomocníkem strany, k níž přistoupil. Pánem sporu zůstává hlavní strana, rozhodnutí ve věci hlavní zní jen pro ni nebo proti ní, vedlejší intervenient nemůže býti k ničemu odsouzen a ve věci hlavní nemůže mu býti také nic přisouzeno. Jinak jest tomu jen v případě § 20 c. ř. s., když rozsudek podle povahy sporného právního poměru nebo podle zákonného předpisu jest právně účinný i pro právní poměr intervenienta k odpůrci hlavní strany, neboť vedlejší intervenient má tu postavení společníka v rozepři (§ 14 c. ř. s. — srov. rozhod. čís. 7554, 11372, 12724 a j. sb. n. s.). O takový výjimečný případ tu nejde, a právem proto vyřkl rekursní soud, že není zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s. v tom, že vedlejší intervenientka nebyla k ústnímu jednání na den 21. února 1934 předvolána. Podle § 18 třetí odstavec c. ř. s. musí intervenient býti přibrán k hlavnímu řízení a jeho procesní úkony nemohou býti vyloučeny, pokud nebylo odmítajícímu návrhu pravoplatně vyhověno. Nešetření tohoto předpisu jest však jen formální vadou (tak také Neumann, komentář k § 196 v odst. 2 a Hora v komentovaném vydání civilního řádu soud. pozn. 1 k § 196 c. ř. s.). Při roku dne 21. února 1934 právní zástupce strany žalované činil návrh na odročení ústního jednání i z důvodu, že vedlejší intervenientka nebyla k roku obeslána, v čemž jest spatřovati výtku podle § 196 c. ř. s., takže zhojení formální vady nenastalo. Než co do významu vady stěžovatel vůbec nedoličuje, že a jak byl porušením předpisu § 18 třetí odstavec c. ř. s. ve svých zájmech dotčen, a jest mylným jeho názor, že jest líčení zrušiti a provésti znova.

Citace:

č. 13730. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 30-31.