NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 8853.

§ 364 c) obč. zák. vztahuje se jen na zákazy práva soukromého, nikoliv na zákazy práva veřejného, najmě na případ, uložen-li ředitelstvím státních velkostatků při prodeji pozemku u provádění pozemkové reformy zákaz, by nebyl zkrácen veřejný zájem při provádění pozemkové reformy.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1929, R II 125/29.)
Trhovou smlouvou ze dne 13. listopadu 1925 zavázal se kupující František O, použití koupené parcely výhradně ke stavbě rodinného domku a dále, že během příštích deseti let neprodá koupený pozemek osobě druhé bez souhlasu ředitelství státních velkostatků. Knihovní žádosti, by na nemovitosti, stižené zákazem prodeje, bylo vloženo vlastnické právo ve prospěch Josefa S., soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že zákaz prodeje bez souhlasu ředitelství státních velkostatků vzhledem k ustanovení § 364 c) obč. zák. jest bezúčinný, rekusrsní soud knihovní žádost zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
§ 364 písm. c) obč. zák., jenž jest stěžejním důvodem stížnosti a podle něhož smluvní neb testamentární zákaz zcizení působí proti třetím osobám jen tehdy, je-li založen mezi rodiči a dětmi nebo mezi manželi, vztahuje se, jak již v rozhodnutí čís. 7148 a 7672 sb. n. s. vysloveno a jak již výslovný předpoklad, že jde o zákaz smluvený nebo posledním pořízením uložený, dokazuje, jen na zákazy práva soukromého, nikoli tedy na zákazy práva veřejného t. j. takové, jež jsou dány v zájmu veřejném na rozdíl od zájmu pouze soukromého, jakým je právě zájem osob jmenovaných v cit. § (manžela a rodičů neb dětí). To dokazuje § 14 III. novely, že zákaz zcizení ve prospěch státního fondu pro péči bytovou nebo pro jiné nařízením poznačené fondy působí bezvýjimečně i proti třetím osobám. Takový veřejný zájem hájí zpravidla již zákon, a nařizuje tedy zákaz zcizení již sám, jakž učinil čl. 1. čís. 4 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 311 sb. z. a n. proti drobným dlouholetým pachtýřům jako nabyvatelům půdy, ukládá veřejnému úřadu, by takový zákaz vydal, jakž učinil § 23 příd. zákona, avšak tím není řečeno, že ho nemůže úřad hájiti také ve smlouvě soukromoprávní, jak se stalo právě také zde, kde v kupní smlouvě ze dne 13. listopadu 1925 prodávající úřad, ředitelství státních velkostatků, v zastoupení čsl. státu v čl. 2 uložilo nabyvateli (autoru stěžovatele Františku O.) závazek, neprodati pozemek koupený během příštích deseti let druhé osobě bez souhlasu ředitelství. Tento závazek uložen jest zřejmě v zájmu veřejném, protože jej ukládá stát, t. j. jeho jménem úřad, jenž ovšem žádného zájmu vlastního na tom nemá, takže to může býti právě jen zájem veřejný, který úřad ten hájiti má, zájem státní, a ptáme-li se, jaký zájem veřejný to jest, uhádneme snadno, že, nejde-li tu o zákaz zcizení ve smyslu § 8 (2) a (3) zákona o stav. ruchu ze dne 25. ledna 1923 čís. 35 sb. z. a n., na nějž se finanční prokuratura ve svém rekursu odvolávala, že to je zájem týž, jaký má stát na stejném zákazu i při přídělu převzatých zabraných pozemků a jaký hájí tedy sám zákon v § 37 příd. zák. pokud se týče Státní pozemkový úřad ukládaje podle § 23 příd. zák. přídělcům zákaz zcizení. Jest to zcela patrno, neboť jest to jen zkrácené přejímací a přídělové řízeni, na místo totiž aby byl Státní pozemkový úřad podle § 37 násl. náhr. zák. převzal od ministerstva zemědělství dotyčnou půdu a přidělil ji uchazeči, prodalo ji ministerstvo zemědělství svým podřízeným úřadem nabyvateli, ale, aby veřejný zájem sledovaný pozemkovou reformou nebyl zkrácen, vymínilo si totéž, co by si byl musil vymínit podle § 23 příd. zák. Státní pozemkový úřad, k čemuž sluší odkázati i na zákon ze dne 17. února 1922 čís. 77 sb. z. a n.

Citace:

č. 8853. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 494-495.