NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 4808.

Soudní smír, v němž není stanovena doba dlužného plnění, není exekučním titulem.
(Rozh. ze dne 17. března 1925, R 1 197/25).
Návrhu vymáhajícího věřitele, by mu na základě smíru ze dne 4. října 1924 povolena byla exekuce udělením zmocnění, aby provedl na náklad povinného jeho závazek ke splnění odstavce 3 onoho smíru ve příčině zřízení okapového žlábku a dále odstranění střechy z jeho novostavby, pokud tato opírá se o střechu vymáhající strany, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající strana domáhá se povolení exekuce na základě smíru ze dne 4. října 1924. Stěžovatel vytýká tomuto exekučnímu titulu, že jest neurčitým a nemá náležitostí §u 7 odstavec prvý ex. ř., ježto v něm není vyznačen přesně ani druh, ani rozsah, ani čas vymáhaného plnění, a že proto na základě něho exekuce neměla býti povolena, zejména ve příčině navrženého odstranění střechy, o kterém se smír vůbec nezmiňuje. Stížnosti nelze upříti oprávněnosti. Vymáhající strana nemůže nárok na odstranění střechy z novostavby povinného, pokud tato opírá se o její střechu, vůbec o smír opírati, poněvadž dle jeho znění povinný к takovémuto plnění (opomenuti) se nezavázal, a dokonce ani o způsobu a objemu pokrytí novostavby ve smíru není zmínky, takže v tomto směru není pro povolení exekuce exekučního titulu. Nehledíc však k tomu, co právě uvedeno, soud rekursní pokládá za to, že exekuční titul nevyhovuje předpisu §u 7 odstavec prvý exekučního řádu, dle něhož lze exekuci povoliti jen tehdy, je-li z exekučního titulu kromě osoby oprávněného a povinného zřejmým také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění (opomenutí). Příslušná stať smíru (3. odst.), o kterou vymáhající strana opírá exekuční nárok, zní: »Žalovaný je oprávněn zamýšlenou novostavbu přistavěti na roh stavení žalobců, musí však žlábek vznikající mezi oběma střechami svým nákladem opatřiti plechovým žlabem, kterým dešťová a sněhová voda bude odváděna na jeho pozemek, a jest povinen tento plechový žlab svým nákladem udržovati«. I kdyby se za to mělo, že předmět, způsob a objem plnění jest dostatečně určitě vymezen, je patrno, že dlužníku ku splnění závazku (ku zřízení žlabu) nebyla stanovena lhůta. Poněvadž uplynutí lhůty, dlužníku ku plnění příslušející, náleží k podstatným podmínkám povolení exekuce, (§ 7 ex. ř. — Mot. str. 153 mat. I str. 471), nelze smír pokládati za exekuční titul, vyhovující ustanovení §u 7 ex. ř. Za tohoto stavu věci mohla by exekuce býti povolena dle §u 7 odstavec druhý ex. ř. jen tehdy, kdyby strana vymáhající způsobem tam naznačeným prokázala, že nastaly skutečnosti, rozhodné pro splatnost (vykonatelnost) nároku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by vyvrátily správné důvody rekursního soudu; stačí proto na ně poukázati, by zbytečně nebyly opakovány, a dodati: Ustanovení §u 7 ex. ř. vyžaduje výslovně, by předmět, způsob, obsah i doba povinného plnění byly z obsahu exekučního titulu zjevný, a zdůrazňuje v odstavci druhém, že před uplynutím lhůty, stanovené pro plnění, nelze exekuci povoliti. Lhůta musí býti tedy v exekučním titulu výslovně stanovena a nestačí, že si ji lze snad z obsahu exekučního titulu domysliti. Kdyby lhůta plnění spadala do provedení novostavby, musilo by toto provedení novostavby býti prokázáno ve smyslu §u 7 odstavec druhý ex. ř. (§10 ex. ř.). Těmto zákonným předpisům však vyhověno nebylo.

Citace:

č. 4808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 540-541.