Čís. 1869.
Lhůtu § 158 obč. zák. jest počítati ode dne, kdy manžel zvěděl o narození dítěte, nikoliv ode dne, kdy pojal podezření, že dítě není jeho.
(Rozh. ze dne 26. září 1922, Rv I 598/22.)
Žalobce odešel 1. února 1915 na vojnu a vrátil se poprvé na dovolenou 10. června 1916. V březnu 1917 sdělila mu manželka, že porodila 10. března dítko. Vrátiv se v říjnu 1920 z vojny, zjistil žalobce, že dítko se narodilo již 21. listopadu 1916, načež v prosinci 1920 zadal žalobu o oduznání manželského původu dítěte. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl a uvedl co do včasnosti žaloby v důvodech: Soud má za to, že žaloba byla podána v čas. Stanoví totiž § 158 obč. zák. ve znění § 6 novely, že žalobu dlužno podati do tří měsíců, co manžel se dozvěděl, že manželka dítě porodila; k tomu jest zajisté potřebí, by dozvěděl se též správný den narození dítka, aby tak posouditi mohl, zda dítko bylo neb nebylo jím zplozeno. Oznámila-li tedy matka dítěte žalobci, že dítko narodilo se teprve dne 10. března 1917, neměl žalobce příčiny, jí nedůvěřovati, a vzhledem k tomuto dni narození nemohl žalobu o oduznání manželského původu dítka podati; vždyť sám doznává, že právě 9 měsíců před tím byl doma na dovolené. Když pak teprve koncem října 1920 vznikly v něm odůvodněné pochybnosti o původu dítka, a teprve tehdy zvěděl správně den jeho narození, mohl teprve tehdy žalobní nárok uplatňovati a od této doby dlužno též čítati tříměsíční lhůtu § 158 obč. zák. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Soud prvý, ač žaloba byla podána teprve po 3 létech, co manželka žalobci sdělila, že děcko porodila, je toho názoru, že je v čas podána, poněvadž mu manželka zatajila správný den narození děcka a žalobce teprve koncem října 1920 správný den narození zvěděl. S názorem tím však odvolací soud nemůže souhlasiti. Dle ustanovení § 158 obč. zák. musí manžel odporovati manželskému původu děcka do 3 měsíců, co se dozvěděl, že žena jeho porodila dítě v době zákonné. Zákon předpokládá, že je manžel od okamžiku, kdy byl o narození děcka zpraven, s to, by podal žalobu na oduznání manželského původu, tedy, aby sdělení o narození děcka bylo určité a spolehlivé. Zákon však nepožaduje, aby manželi také sdělení o době narození děcka bylo učiněno, neb aby, učiní-li se takové sdělení, bylo správným a spolehlivým, ježto zákon výslovně mluví jen o »zpravení o narození děcka«. Byl-li žalobce manželkou již v březnu 1917 zpraven o tom, že děcko porodila, a tato zpráva o narození také pravdivou byla, bylo nutno podati žalobu do tří měsíců po obdržení této zprávy. I kdyby se však za to mělo, že žalobce, jsa domova vzdálen, nemohl se o pravdivosti této zprávy přesvědčiti, tu z výpovědi Amalie M-ové, jako svědkyně soudem dožádaným slyšené, vyplývá, že žalobce v červenci 1917 byl doma, a dítě také viděl, tak že o narození děcka pochybností míti nemohl, slušelo žalobu podati do 3 měsíců od této doby počínajíc. Poněvadž však žaloba byla podána teprve 2. prosince 1920, musí býti pokládána za opožděnou. Žalobce omlouvá toto opožděné podání žaloby tím, že mu manželka zúmyslně udala nesprávný den narození děcka za tím účelem, aby tím nemanželský jeho původ zatajila, ale okolnost ta pro posouzení včasnosti podané žaloby je nerozhodna, neboť bylo povinností manžela, by, jakmile zvěděl o narození děcka, sám bezpečně si zjistil, kdy děcko se narodilo. А k tomu mohl míti již roku 1916 dostatečný důvod. Poněvadž žalobce dítko, kdyby se bylo narodilo v tu dobu, jak manželka mu sdělila, totiž 10. března 1917, pokládal za manželské, nasvědčuje to tomu, že s manželkou svou počátkem června 1916, kdy na dovolené u ní dlel, tělesně obcoval. V této době byla manželka ve čtvrtém měsíci těhotnou. Z její výpovědi dále plyne, že mu v prosinci 1916 sdělila, že je těhotnou a že manžel v tomto měsíci doma byl. V té době bylo již děcko narozeno, manželka byla asi měsíc po porodu. Dle jejího udání manželi a dle jeho názoru měla býti manželka následkem tělesného obcování s ním počátkem měsíce června 1916 v sedmém nebo osmém měsíci těhotenství. Stav ten byl by přece musil žalobce poznati a nelze proto důvěřovati seznání jeho, že neměl příčiny pochybovati o správnosti dne narození děcka, jemu manželkou sděleného. Dospěl proto soud odvolací k náhledu, že tříměsíční lhůta k odporování manželskému původu již v roce 1917 uplynula a že žaloba, podaná v roce 1920, jest opožděnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce uvádí jako dovolací důvod nesprávné posouzení věci po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Uvádí, že zákon v § 158 obč. zák. předpokládá, že zpráva o narození dítěte byla určitá a spolehlivá; dovozuje-li však napadený rozsudek, že zákon nepožaduje, aby manželi též doba narození dítěte správně byla sdělena, mluvě jen o zpravení o narození dítěte, jest prý tento závěr nesprávným výkladem zákona, příčícím se vykládacímu pravidlu § 6 obč. zák. a vůbec pojmu práva. Oznámení manželčino, že porodila 10. března 1917 žalobci dceru, nebylo pravdivé co do dne narození dítka a pravý stav věci byl tedy žalobci zatajen. Žalobce prý neměl příčiny pochybovati o správnosti tohoto manželčina sdělení a neměl dle zákona povinnosti, aby, zvěděv o narození dítka, sám zjistil bezpečně den jeho narození. Klamná zpráva ženina udržovala žalobce co do dne narození dítěte v omylu až do října 1920, kdy se pravý stav věci dověděl, takže teprv od této doby byl s to, žalobou odporovati manželskému původu dítěte. Než těmto vývodům nelze přisvědčiti. Manželskému původu dítěte, manželkou v zákonném čase zrozeného, může manžel odporovati nejpozději ve třech měsících po nabyté o tom vědomosti. Zákon neuvádí náležitostí této zprávy. Pokud jde o včasnost žaloby záleží tedy na tom, kdy žalobce nabyl zprávy o tom, že dítko přišlo na svět. Zpráva ta ho došla v březnu 1917, kdy mu manželka psala, že porodila dceru (dle zprávy dne 10. března 1917, ve skutečnosti však dne 25. listopadu 1916). Tříměsíční lhůta § 158 obč. zák. začala tedy dnem, kdy manžel zvěděl o narození dítěte, a zajisté nejpozději při jeho návratu z vojenské služby v roce 1917. Nelze přihlížeti k tomu, kdy pojal podezření, že dítě není jeho. Byla proto žaloba, podaná teprv dne 2. prosince 1920, tedy teprve po více než 3 letech opožděna, což má v zápětí, že dítě jest s konečnou platností považovati za manželské. Názor odvolacího soudu nepříčí se vykládacímu pravidlu § 6 obč. zák., ježto zřejmý úmysl zákonodárcův, chrániti právo dítěte na manželský původ, nesl se k tomu, by nejistota o manželském původu dítěte trvala dobu co nejkratší.