NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2005.

Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.).
Předmětem přečinu §u 1 zákona mohou býti pouze věci, které jsou v době exekuce vlastnictvím exekutovým a vyloučeny nejsou z exekuce (§ 37 a 39 ex. ř.).
Odstranění věcí ve vlastnictví exekutově nejsoucích, nebo exekuci nepodléhajících (§ 250 ex. ř.), nebo z exekuce vyloučených (§ 251 ex. ř.), které byly zabaveny pouze proto, že v den exekuce byly v moci dlužníkově, jest přestupkem §u 3 zákona. Odstraněním věcí není jich přestěhování.
(Rozh. ze dne 3. června 1925, Zm I 342/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mostě ze dne 12. března 1925, kterým byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Předmětem přečinu §u 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák. o maření exekuce mohou býti pouze věci, které právně mohou býti předmětem exekuce, tedy pouze věci, které jsou v době exekuce vlastnictvím exekutovým a které nejsou z exekuce vyloučeny (§ 37 a 39 ex. ř.). Odstranění věcí ve vlastnictví exekutově nejsoucích aneb exekuci nepodléhajících (§ 250 ex. ř.) aneb z exekuce vyloučených (§ 251 ex. ř. ), které byly zabaveny pouze proto, že v den exekuce byly v moci dlužníkově, zakládá pouze zodpovědnost podle §u 3 zákona o maření exekuce (Löffler Ö. R. č. 64/1910 Singer z r. 1914 II. str. 530, 533 a Stoss z r. 1913 str. 369). V tomto případě, pokud se jednalo o předměty ku provozování živnosti řeznické, měl nalézací soud se zřetelem na to, že obžalovaný provozoval živnost řeznickou, zkoumati a zjišťovati, zda předměty, na něž byla exekuce vedena a jichž odstranění případně znehodnocení se obžalovanému za vinu klade, byly z exekuce vyňaty (§ 251 čís. 6 ex. ř. ve znění dle článku VIII. cís. nař. čís. 118/1914 ř. zák.). Tím spíše však měl nalézací soud zkoumati a zjišťovati, zda předměty, o jichž odstranění jde, byly vlastnictvím obžalovaného, a měl při tom hodnotiti a se zabývati hlavně mimo jiné výpověďmi Antonie H-ové, Emilie D-ové a Magdaleny Š-ové, z jichž výpovědí plyne, že některé z předmětů obžalovaným odstraněných nebyly vlastnictvím obžalovaného.
Ke skutkové podstatě přečinu §u 1 zákona o maření exekuce jest potřebí, by škoda činěním obžalovaného věřiteli způsobená 100 Kč přesahovala; škodu tu nelze ztotožňovati s cenou předmětů odstraněných nebo poškozených, nýbrž dlužno škodu tu se zřetelem na cenu těchto předmětů a ostatní okolnosti případu přesně a jasně zjistiti. Dle četnického oznámení, které bylo u hlavního přelíčení čteno, vyslovil svědek E. domněnku, že některé z předmětů (3 věšáky na maso) odvezl obžalovaný do L., kdež řeznickou živnost dále provozuje. Okolnost tu měl soud rovněž hodnotiti a zjistiti, zda se jedná o odstranění těchto předmětů neb o pouhé jich přestěhování. Nalézací soud však nezjistil ani, zda odstraněné předměty byly vlastnictvím obžalovaného, ani zda byly z exekuce vyloučeny, ani zda některé z nich byly odstraněny či pouze přestěhovány, a nezjistil též škodu věřitelům způsobenou. Nalézací soud též v důvodech nehodnotil průvody shora uvedené. Zmateční stížnost, která proto uplatňuje zmatky dle §u 281 čís. 5 a 9 písm. a) tr. ř., je v právu a bylo ji důsledkem toho vyhověti, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a ježto se nelze obejíti bez nového hlavního přelíčení, slušelo podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 uznati právem tak, jak se stalo.

Citace:

č. 2005. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 326-327.