Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 13637.


Do usnesení odvolacího soudu (ve sporech pracovních), jímž byl zrušen rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením, počínajíc doručením žaloby, ježto podle názoru odvolacího soudu byla doručena nepravému žalovanému, a prvému soudu bez výhrady pravomoci bylo nařízeno, by zahájil jednání s pravým žalovaným, — není přípustným rekurs, a to ani toho, komu byla žaloba neprávem doručena.
(Rozh. ze dne 13. června 1934, R I 662/34.)
V žalobě byla jako žalovaná uvedena H. Herzigová, majitelka pensionu, bydlící v K., Nádražní třída čís. 104. Žaloba byla doručena Heleně Herzigové, bydlící v onom domě, jež se též k jednaní dostavila, popřela žalobní tvrzení a namítla nedostatek pasivního oprávnění ke sporu, ježto nikdy se žalobkyní nejednala. Procesní soud prvé sto- lice (pracovní soud v K.) žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením počínajíc doručením žaloby a uložil prvému soudu, by znovu zahájil řízení o žalobě, Heleně Herzigové pak uložil, by nahradila žalobkyni útraty dosavadního řízení. V důvodech uvedl, že jest vyzvati žalobce, by přesně udal podle § 75 čís. 1 c. ř. s. jméno a příjmení, zaměstnání a bydliště žalované. Útratový výrok odůvodnil tím, že Helena Herzigová zavinila pokračování ve sporu, do něhož vstoupila, ač věděla, že není žalovanou.
Nejvyšší soud odmítl rekurs Heleny Herzigové.
Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek soudu první stolice s řízením mu předcházejícím, počínajíc doručením žaloby — patrně pro zmatečnost — a nařídil prvnímu soudu, by, pokusiv se o odstranění formálních vad žaloby, ji znovu doručil pravému žalovanému, (nikoli Heleně Herzigové, již odvolací soud nepovažuje za pravou žalovanou) a o věci znovu jednal a rozhodl. Právní moc tohoto usnesení nebyla vyhražena. I v řízení před pracovními soudy platí o přípustnosti rekursu proti usnesením odvolacího soudu za odvolacího řízení ustanovení § 519 c. ř. s. (sb. n. s. čís. 12184). Právo k rekursu proti usnesením odvolacího soudu jest v § 519 c. ř. s. upraveno zvlášť a rekursní důvody jsou tu výčetmo uvedeny. Nelze tedy stěžovatelčino oprávnění vyvozovati z ustanovení § 514 (2) c. ř. s., vytýká-li napadenému usnesení zmatečnost, ježto nebyla usnesením odmítnuta žaloba, což jest předpokladem ustanovení č. 2 § 519 c. ř. s. (sb. n. s. čís. 11857). Neprávem uplatňuje stěžovatelka, že se to rovná odmítnutí žaloby, měla-li býti z dalšího řízení vyloučena, ježto nařídil odvolací soud, by procesní soud zahájil jednání s pravým žalovaným, kterým dle jeho názoru rekurentka není. Rekurentka nepodala žalobu a nemůže si proto stěžovati do odepření soudní ochrany, bylo-li vysloveno, že se jí věc netýká. Na souzený případ hodí se ustanovení čís. 3 § 519 c. ř. s., podle něhož rekurs není přípustný, zrušil-li odvolací soud rozsudek prvního soudu a vrátil-li mu věc k dalšímu jednání a novému rozhodnutí, aniž usnesení tomu vyhradil právní moc (sb. n. s. čís. 10498, 10042 a j.). Pokud si rekurentka stěžuje na to, že jí byla uložena náhrada procesních nákladů žalobkyni (patrně z důvodů § 48 c. ř. s.), jest rekurs nepřípustný podle § 528 c. ř. s.
Citace:
č. 5051. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 946-947.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).