Č. 12225.
Cesty: I zkrácení dosavadního komunikačního spojení může míti povahu cesty nutné s hlediska zák. č. 46/1864 z. z. čes. a § 28 odst. 2 č. 3 čes. ob. zříz., přistoupí-li k tomu jiné okolnosti, které jsou pro nutnost cesty charakteristické (na př. bezpečnost dopravní, technická výstavba cesty, její účel a p.).
(Nález ze dne 20. prosince 1935 č. 6252/34.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10130/32.
Věc: Obec R. proti zemskému úřadu v Praze o veřejnost cesty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zemského úřadu v Praze z 26. března 1930 bylo v cestě instanční potvrzeno usnesení obec. zastupitelstva v R., jímž bylo vysloveno, že cesta na parcelách č. kat. 80 a 554 v katastrální obci R. je cestou veřejnou. Ke stížnosti majitelů pozemků, po níž cesta vede, zrušil nss nálezem z 9. listopadu 1932 (Boh. A 10130/32) toto rozhodnutí zemského úřadu pro vadu řízení, kterou shledal v tom, že nebyla v řízení správním zjištěna místní komunikační potřeba do té míry, aby bylo lze uč i niti závěr, že příslušná cesta je komunikací nutnou. Vzhledem k tomuto nálezu nss-u uložil zemský úřad v Praze okresnímu úřadu ve Slaném, aby provedl místní šetření za účasti stran za účelem zjištění místní komunikační potřeby sporné cesty. Při tomto šetření bylo konstatováno, že sporná cesta, jíž používají pouze pěší, je dlouhá 2107 m a že se jí používá jako spoje z obce R. k N. V protokolu o míst- ním šetření je uvedeno, že s N. má obec R. ještě tři jiné spoje, z nichž dva, vedoucí částečně po okresních silnicích, jsou delší nežli pěšina, o kterou jde, o 499 m a 176 m. K výsledku šetření vyjádřila se st-lka i dnešní zúčastněná strana (majitel pozemků, po nichž cesta vede) a obě strany zaujaly pak také ve zvláštních podáních stanovisko k vyjádření protistrany. Zúčastněná strana v podstatě popírala, že by byla dána nutná komunikační potřeba pro cestu a dovozovala, že cesta znamená pouhé zkrácení spoje proti jiným veřejným komunikacím. St-lka poukazovala v průběhu správního řízení k tomu, že cesta tvoří nutnou komunikační potřebu a upozorňovala jednak na to, že jiné spoje, k jichž zkrácení sporná cesta slouží, jsou technicky neschůdné, že jsou pro pěší nebezpečné vzhledem k automobilové dopravě, a že nemohou zejména nahraditi spojení dětem do školy, což vše prokazovala jednak hromadným podáním občanů, jednak přípisy ředitelství měšťanské a obecné školy chlapecké i dívčí v N., městského úřadu v N., jakož i státního obvodního lékaře v N.
Výměrem zemského úřadu v Praze z 30. srpna 1933 byla zrušena usnesení nižších správních stolic a uznáno právem, že sporná cesta není veřejnou. V důvodech konstatoval zemský úřad, že cesty bylo sice podle zjištění od nepamětné doby užíváno k ukojení veřejné potřeby, že však cesta není pro veřejnou komunikační potřebu nezbytnou, ježto spojení obce R. k N. zprostředkují ještě dvě jiné komunikace veřejné, jež jsou k tomu způsobilé, třebaže delší. Je nesporno, že cesta zkracuje jiné spojení, avšak z toho plyne jen, že cesta neslouží nezbytné všeobecné komunikační potřebě veřejné a že je pouze zkrácením jiných veřejných komunikací. Není tedy dána nutnost cesty. Vývody, jimiž má býti zdůrazněna větší výhodnost cesty, bezpečnost, užívanost a pod. jsou po stránce právní bez významu.
Proti tomuto rozhodnutí je obcí R. podána stížnost, vytýkající na prvém místě, že nař. rozhodnutí je stiženo vadou řízení, ježto žal. úřad omezil se na zjištění, že sporná cesta tvoří nejkratší spojení komunikační směrem k N., aniž však jinak veřejnou potřebu této cesty zkoumal Než tato námitka není důvodná. Stížnost přehlíží, že žal. úřad vychází ze stanoviska, jež pokládá za zjištěné, že příslušné cesty se od nepaměti užívalo k ukojení veřejné komunikační potřeby. V tomto směru se tedy stanovisko žal. úřadu kryje s tím, co stížnost sama tvrdí. Spor je pouze o to, zda komunikační potřeba, které cesta slouží, je nutná.
Pokud pak stížnost vytýká vadu řízení také v tom směru, že žal. úřad nekonal šetření o komunikační nutnosti sporné cesty, bude k ní přihlédnuto při projednávání námitky stížnosti, jež dovozuje, že úřad neprávem na komunikační nutnost cesty neuznal.
Rovněž bezdůvodnou je další námitka stížnosti, jež shledává logický rozpor v nař. rozhodnutí, jestliže na jedné straně se v jeho důvodech uvádí, že cesty se užívalo po dobu nepamětnou k ukojení veřejné komunikační potřeby, na druhé straně se však upírá této cestě charakter nutné komunikace. Nss neshledal, že by tu byl tvrzený rozpor. Z okolnosti, že se určité cesty fakticky užívá k chůzi atd., třeba sebe déle a v sebe větší míře, neplyne ještě, že by cesta ta sloužila k ukojení nutné potřeby; může jíti o cestu z pohodlí, jejíž užívání zájemcům Skýtá jisté výhody, jež se však nedá kvalifikovati jako cesta nutná. Tak bylo již v nál. Boh. č. 10130/32 vysloveno, že samotná okolnost, že cesta tvoří nejkratší spojení mezi určitými frekventovanými body, neospravedlňuje sama o sobě závěr, že komunikace ta je nutnou. Z tohoto se však nedá vyvodit opačný závěr, že by cesta, která znamená vůči ostatním veřejným komunikacím zkrácení určitého spojení, právě z tohoto důvodu nemohla býti nutnou. Nerozhodujeť při posuzování nutnosti určité cesty jedině její délka, nýbrž záleží i na jiných okolnostech, padajících na váhu pro úsudek, proč se cesty té užívá. Na prvém místě jest se arci zabývati otázkou, zda příslušnému spojení neslouží též jiné veřejné komunikace. Avšak tímto zjištěním není úkol úřadu vyčerpán, neboť je třeba míti dále na mysli bezpečnost dopravní, technickou výstavbu veřejných komunikací a jejich dopravní určení, dále rozsah jejich používání, a to zejména také po té stránce, které vrstvy obyvatelstva komunikace užívají a k jakým účelům a z jakého důvodu. Shledá-li úřad, že již existující veřejné komunikace dostačují zúplna pro dopravu všech vrstev obyvatelstva, i že jsou k dopravě po všech stránkách způsobilé, pak arci neuzná u cesty, jež znamená zkrácení dosavadního spojení, že je komunikačně nutná. V opačném případě však okolnost, že cesta, o jejíž veřejnost jde, znamená rozmnožení komunikačních spojů, jež je pro publikum zároveň vzhledem ke své délce výhodnější, nemůže býti překážkou toho, aby cesta byla prohlášena za nutnou komunikační potřebu.
Žal. úřad, jak z nař. rozhodnutí je patrno, založil svůj úsudek o tom, že cesta, o niž jde, není nutnou, jedině na okolnosti, že cesta, sloužící spojení s N., není jediným spojením s touto obcí, nýbrž vůči ostatním komunikacím pouhou zkratkou, a prohlásil, že ostatní okolnosti, jichž se st-lka dovolává (bezpečnost, důvod a způsob užívání a pod.), nemají po stránce právní významu. Tento názor spočívá na nesprávném pojetí úkolu, podle kterých momentů jest posouditi spornou otázku, neboť podle toho, co prve bylo uvedeno, záleží na tom, aby právě ze souhrnu všech okolností, padajících na váhu, vyvozen byl úsudek, zda cesta, o niž jde, je pro komunikační potřebu spojením nutným čili nic. Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.