NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 8752.

Na jmění dědice, přihlásivšího se výminečně k pozůstalosti, lze vésti exekuci pro dluh zůstavitelův, jakmile byla dědici pozůstalost odevzdána. Námitku, zda a pokud jest již pozůstalost vyčerpána výlohami a dluhy, lze dlužníku uplatniti jen pořadem práva, ať již žalobou podle § 35 ex. ř. nebo podle § 36 ex. ř.
(Rozh. ze dne 1. března 1929, R I 82/29.) Vymáhající věřitelce příslušela na základě pravoplatného rozsudku ze dne 5. října 1925 pohledávka za pozůstalostí po JUDr. Jiřím M-ovi, která byla odevzdací listinou ze dne 27. dubna 1927 odevzdána universální dědičce Anně Sch-ové, jež se k pozůstalosti přihlásila z poslední vůle výminečně. Návrhu vymáhající věřitelky na povolení exekuce pro tuto pohledávku proti povinné zabavením jedné třetiny služného, které jí přísluší proti jejímu zaměstnavateli, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky nelze upříti oprávnění. Není pochyby o tom, že odevzdáním pozůstalosti po JUDr. Jiřím M-ovi povinné jako přihlášené dědičce nastal na straně dlužníkově případ universální sukcese, prokázané podle § 9 ex. ř. veřejnou listinou (odevzdací listinou). Otázkou jest, jak se utvářila věc pro vymáhajícího věřitele, jenž si vymohl exekuční titul proti dlužníku, právnímu předchůdci dědice, přihlásil-li se tento k pozůstalosti výminečně. Podle § 802 obč. zák. jest dědic, jenž nastoupil v pozůstalost s výhradou právního dobrodiní soupisu, zavázán věřitelům jen potud, pokud pozůstalost stačí. Lze proto proti takovému dědici, pokud není pozůstalost odevzdána, povoliti exekuci jen na jmění pozůstalostní. Z ustanovení §§ 547, 548, 550, 797, 801, 802 a 821 obč. zák. však vyplývá, že od okamžiku, kdy dědici takovému byla pozůstalost odevzdána, lze vésti pro dluh zůstavitelův exekuci na vlastní jmění tohoto dědice, neboť od toho okamžiku jest ho považovati proti pozůstalostním věřitelům za osobního dlužníka, ježto po odevzdání tvoří pozůstalostní jmění část vlastního jmění dědicova, kterým jest tento oprávněn volně nakládati. Ručí proto dědic takový po odevzdání pozůstalosti i vlastním jměním, ovšem zase jen potud, pokud pozůstalost stačí. Ježto pak poznámka o tom , že takový dědic i když ručí vlastním jměním, ručí přece jen potud, pokud pozůstalost stačí, jest v usnesení povolujícím exekuci nemožná, lze námitku, že a pokud pozůstalost jest již vyčerpána výlohami a dluhy, uplatniti povinné toliko pořadem práva, ať již žalobou podle § 35 neb podle § 36 ex. ř. (rozh. býv. vídenského nejv. s. čís. 2253 Gl. U. n. ř.).

Citace:

č. 8752. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 314-315.