NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 5166.

Zmatek čís. 11 § 281 tr. ř., uložen-li náhradní trest na svobodě za trest peněžitý v nižší výměře, než dovoluje § 8 odst. 1 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n.
Předpoklady a doličování zmatků čís. 9 a), 10 § 281 tr. ř.
Uznává-li rozsudek obžalovaného vinným přečinem podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep., poněvadž k tajné organisací přistoupil, vymyká se požadavek zmateční stížnosti státního zastupitelství, by bylo i vysloveno, že se činnosti organisace účastnil, z rámce § 281 čís. 9 a) tr. ř., aniž lze ono neuznání dalšího způsobu spáchání činu důvodně napadati s hlediska čís. 10 § 281 tr. ř., nebo nepřímo uplatňováním formálních vad rozsudku.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1934, Zm I 1088/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zástupce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 17. srpna 1934, pokud jím byl obžalovanému Vratislavu L-ovi uložen na místo peněžitého trestu 1000 Kč případný náhradní trest žaláře na 1 den a pokud byl obžalovaný Ladislav B. uznán vinným přečinem sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep. jen v jednom směru, vyhověl ve směru na prvním místě uvedeném,, rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku, jímž byl obžalovanému Vratislavu L-ovi uložen na místo peněžitého trestu 1000 Kč případný náhradní trest žaláře na 1 den a dobu případného náhradního trestu za uložený peněžitý trest určil na 10 dnů žaláře. Jinak zmateční stížnost zamítl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství právem napadá rozsudek ohledně obžalovaného Vratislava L-a z důvodu zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř., pokud nalézací soud u něho stanovil za vedlejší peněžitý trest 1000 Kč náhradní trest žaláře jednoho dne. Podle velícího ustanovení § 8 odst. 1 zák. z 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n., kteréžto ustanovení platí i pro obor zákona na ochranu republiky, má se za nedobytný peněžitý trest stanoviti doba náhradního trestu podle zavinění a to za každých 10—100 Kč uloženého trestu na penězích jedním dnem trestu na svobodě. Výjimku z toho obsahuje jen ustanovení třetího odstavce tohoto paragrafu, to však jen pokud jde o nejvyšší hranici náhradního trestu přípustnou podle druhu trestného činu. O takový případ tu však nejde a měl nalézací soud dbáti zásady prvního odstavce, stanovící závazně, že jen za každých 10—100 Kč jest uložiti náhradní trest jednoho dne. Jen v těchto mezích určuje soud míru náhradního trestu podle volné úvahy. Tím, že nalézací soud stanovil za peněžitý trest 1000 Kč náhradní trest žaláře toliko jeden den, ač podle § 8 cit. zák. měl býti jako náhradní trest vyměřen žalář nejméně 10 dnů, vykročil z mezí svého trestního oprávnění a zatížil rozsudek zmatkem podle čís. 11 § 281 tr. ř. Bylo proto v tomto ohledu zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti, napadený výrok zrušiti a vysloviti nový náhradní trest v mezích § 8 odst. 1—3 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n.
Nelze však přiznati oprávnění' zmateční stížnosti státního zastupitelství, pokud z důvodů zmatku čís. 5, 9 a) § 281 tr. ř. napadá rozsudkový výrok, jímž byl obžalovaný Ladislav B. uznán vinným přečinem podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep. jen potud, že k tajné organisaci L-em založené, znaje její účel podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost a demokraticko-republikánskou formu státu, přistoupil a nikoliv též, že se i účastnil činnosti zmíněné organisace. Tím neprovádí zmateční stížnost důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. ve smyslu zákona. Tento důvod zmatečnosti předpokládá totiž, že nalézací soud prohlásil čin mylně buď za trestný nebo beztrestný. V neprospěch obžalovaného lze pak tento důvod zmatečnosti uplatňovati jen proti osvobozujícímu výroku; takový však napadený rozsudek neobsahuje. Rozsudek prohlašuje čin dávaný obžalobou Ladislavu B-ovi za vinu za trestný a uvádí též ustanovení zákona, která obžalovaný podle názoru soudu svým činem přestoupil. Není tedy stěžovatel s to, by uplatňoval, že se nalézací soud zmýlil při rozhodování otázky, zda skutek obžalovanému za vinu dávaný je činem trestným před soud příslušejícím. Rozsudek vyslovuje jasně, že skutek ten je přečinem sdružování státu nepřátelského a uvádí pro to i důvody. Zmateční stížnost však žádá jen výrok, že skutek obžalovaného je přečinem ještě z jiného důvodu. Že tento požadavek zmateční stížnosti vymyká se z rámce § 281 čís. 9 a) tr. ř., plyne na první pohled z hořejších vývodů.
Ani z případného hlediska zmatku čís. 10 § 281 tr. ř. nebylo by lze zmateční stížnosti přiznati oprávnění. Tento důvod zmatečnosti předpokládá, že skutek, který je základem rozhodnutí soudu, byl nesprávným výkladem zákona podřaděn pod předpis trestního zákona, který se k němu nevztahuje. Avšak ani to zmateční stížnost není s to uplatňovati, neboť nalézací soud použil správně ustanovení zákona, jemuž skutek obžalovaného podřadil. Přehlédnutí (neuznání) dalšího způsobu, jímž může býti spáchán přečin podle § 17 zák. na ochr. rep. na tom základě, že týž trestný čin byl spáchán ještě i účastí na činnosti dotyčné organisace, vztahuje se jen na okolnost přitěžující. Její pominutí mohlo by tvořiti důvod zmatečnosti jen, pokud by tato okolnost přitěžující byla v zákoně jmenovitě uvedena, podmiňujíc mimo to ještě změnu trestní sazby nebo způsobu trestu. O takovou okolnost přitěžující však v souzeném případě nešlo. Trestný skutek zůstává co do druhu týž, stejně jako trestní sazba, které je použiti, i kdyby ke skutkové podstatě přečinu v rozsudku uvedené přistoupil ještě další způsob činnosti zmateční stížností uplatňovaný. Ostatně obsahuje § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. pouze jednu trestní sazbu (viz rozh. čís. 345, 3146 vid. sb.; čís. 1049, 2127 sb. n. s.). K vývodům zmateční stížnosti, pokud se jimi uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř. a to vnitřní rozpor rozsudku co do rozhodujících skutečností, netřeba přihlížeti, ježto není přípustno, by veřejný obžalobce svému a to, jak již bylo dovoděno, neoprávněnému požadavku podřadění skutku pod další způsob skutkové podstaty přečinu podle § 17 zák. na ochr. rep. zjednával nepřímo průchod uplatňováním formálních vad rozsudku (rozh. čís. 2154, 2705, 2771, 3199 sb. n. s.).

Citace:

č. 8409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 367-368.