NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 10660.

Byl-li najat byt i s přístupem k němu jiným domem pronajímatelovým, pronajímatel pak prodal dům, v němž byl byt, byl nadále povinen trpěti průchod svým domem.
(Rozh. ze dne 31. března 1931, Rv I 550/30).
Žalovaná měla od žalobců najatý byt v domě čp. 164, jenž měl vchod jen domem čp. 128. Žalobci napotom dům čp. prodali. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci, by bylo uznáno právem, že žalované nepřísluší právo vcházeti do bytu jí najatého v domě čp. 164 domem čp. 128, a že žalovaná jest povinna zdržeti se průchodu domem čp. 128. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Zjištění prvního soudu, že byt žalované v domě čp. 164 nemá jiný vchod, než domem čp. 128, je bezvadné. Z toho plyne, že by žalovaná nemohla najatého bytu užívati, kdyby nemohla vcházeti do něho a vycházeti z něho domem čp. 128. Na tomto zjištění prvního soudu nemůže nic změniti tvrzená možnost zřízení jiného vchodu v domě čp. 164, kdyby se žalovaná toho domáhala na vlastníku tohoto domu; rozhoduje stav doby přítomné a ten, jak zjištěno, možnost jiného vchodu než domem čp. 128 žalované straně neposkytuje. Není tedy odůvodněna výtka odvolatelů, že zjištění prvního soudu odporuje skutečnosti. Věci dostalo se ve stolici prvé správného posouzení i po stránce právní. Práva i závazky plynoucí z nájemního poměru mezi žalovanou a dřívější vlastnicí domu, ať již založen byl na smlouvě nájemní nebo na záboru, nedoznaly změny tím, že se žalující strana stala vlastníkem obou domů. Předmětem nájmu byly oba domy, i dům čp. 164, v němž jest byt, i dům čp. 128, jímž se do bytu toho vchází. Rubem práva žalované strany procházeti domem čp. 128 do bytu v domě čp. 164, je povinnost žalujících, průchod ten trpěti. To plyne z ustanovení § 1120 obč. zák., podle něhož právo nájemní prodejem domu nezaniká. Prodejem domu čp. 164 manželům S-ovým přešla nájemní povinnost pronajímatele na nové vlastníky jen v tom rozsahu, v němž na ně mohla býti převedena, totiž potud, pokud žalovaná strana nájemní svá práva mohla vykonávati v domě čp. 164, kdežto obsah jejich nájemních práv, pokud žalovaná je vykonávala v domě čp. 128, na nové vlastníky domu čp. 164 nepřešel a zůstala povinnost těmto právům odpovídající, povinnost trpěti průchod domem čp. 128 i na dále při žalující straně. Důsledkem toho nesejde na tom, chtěla-li strana žalující, prodávajíc dům čp. 164, povinnosti této se zbaviti, či na dále ji plniti, a není také rozhodné, proč se při prodeji tohoto domu o příchodu k bytu žalované nemluvilo, zda žalobci úmyslně či opomenutím tuto okolnost kupujícím zamlčeli.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce posoudily nižší soudy věc správně, zamítnuvše žalobu. Obě strany přednesly ve sporu souhlasně, že žalovaná měla v domě č. p. 164 byt najatý od žalobců, kteří byli až do dne 14. července 1928 spoluvlastníky obou domů č. p. 128 a 164. Tato skutečnost nepotřebuje podle § 266 c. ř. s. důkazu a jest ji vzíti za základ při přezkumu právního posouzení věci. Pokud dovolatelé opírají své právní vývody o tvrzení, že žalované byl byt přikázán jen bytovým úřadem a že jí nebyl pronajat, nelze k nim přihlížeti, protože tato okolnost nebyla nižšími soudy zjištěna a dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. není v této příčině podle zákona proveden. Jinak se odkazují dovolatelé na důvody napadeného rozsudku, jichž správnost nevyvrátili a s nimiž nejvyšší soud souhlasí, ježto vyhovují stavu věci a zákonu, jde o žalobu zápůrčí a žalovaná se proti ní náležitě ubránila uplatněním svého práva nájemního, které v sobě zahrnuje také průchod domem žalobců, od nichž měla najatý byt i s přístupem k němu. Žalobci jako pronajímatelé nemohli se zbaviti své povinnosti trpěti žalované průchod svým domem čp. 128 prostě tím, že druhý svůj dům č. p. 164 prodali osobám třetím, nepostaravše se při tom nijak o to, jak by se jinak žalovaná dostala do bytu od nich najatého. Nemůže tu býti řeč o nějaké »věcné služebnosti«, jak mylně dovozují dovolatelé, nýbrž jde jen o výkon nájemního práva. Jest nerozhodné, že žalovaná žalobcům neplatí zvlášť za průchod domem č. p. 128, neboť bylo věcí žalobců, by se o případné rozdělení nájemného, které žalovaná platí ze svého bytu, dohodli s osobami, jimž prodali dům č. p. 164 vědouce, že do bytu žalované není jiného vchodu, než domem č. p. 128, který si dále podrželi. Jinaký výklad by se vsouzeném případě ani nesrovnával se zásadou poctivosti v právních stycích (§ 914 obč. zák.).

Citace:

č. 4610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 193-194.