Čís. 1634.
Škoda, vzešlá prodateli nesplněním kupní smlouvy (§ 921 obč. zák.), rovná se rozdílu mezi ujednanou cenou kupní a mezi hodnotou předmětu koupě po srážce výdajů, jichž byl prodatel ušetřen. Svépomocný prodej není dovolen při koupi, jež není koupí obchodní. Lhostejno, zač byla nemovitost napotom prodána.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1922, Rv I 198/22.)
Žalobci prodali žalovaným nemovitost za 95 000 K a ježto žalovaní smlouvy nedodrželi a dodatečná lhůta k plnění marně uplynula, ustoupili žalobci od smlouvy, prodali nemovitost třetímu za 75 000 K a domáhali se pak na žalovaných náhrady škody 5000 K, jež jim tím vznikla. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, majíce za to, že jest tu příčinná souvislost mezi škodou žalobců a nedodržením smlouvy žalovanými.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Že utrpěli nesplněním smlouvy se strany žalovaných škodu, odůvodňují žalobci jedině tím, že kupní cena se žalovanými ujednaná činila 95 000 K, kdežto při pozdějším prodeji nemovitosti obdrželi za ni pouze 75 000 K. Z toho dovozují, že škoda jejich činí 20 000 K, tedy nejméně 5000 K, jejichž náhrady se domáhají na žalovaných. Škoda, jež vzejde věřiteli od smlouvy odstoupivšímu nesplněním smlouvy, záleží v rozdílu mezi hodnotou jeho plnění a hodnotou dlužníkova vzájemného plnění, v čistém zisku, jehož by věřitel byl docílil úplným provedením dlužního poměru (srov. důvodovou zprávu k § 113 III. dílčí novely). Škoda, vzešlá
prodavateli nesplněním kupní smlouvy, rovná se tedy rozdílu mezí ujednanou cenou kupní a mezi hodnotou předmětu koupě, po srážce výdajů, jež prodavatel ušetřil následkem zrušení smlouvy, jako poplatků a pod. Svépomocný prodej na účel obmeškalého kupitele jest přípustným podle čl. 354 obch. zák. pouze při koupi obchodní, podle práva občanského jest vyloučen. Pro posouzení nároku žalobců na náhradu škody jest proto lhostejno, zač později svou nemovitost prodali, okolnost ta nepřichází tu vůbec v úvahu. Žalobci by mohli svůj nárok na náhradu opodstatniti pouze důkazem, kolik by byli vyzískali prodejem nemovitosti za kupní cenu 95 000 K, tedy jen důkazem, oč menší ujednané kupní ceny byla obecná hodnota prodané nemovitosti v době, kdy uplynula lhůta k dodatnému plnění, žalovaným poskytnutá, a to hodnota, kterou nemovitost měla hledíc ku jejímu zařízení a určení pro provozování hostinské živnosti, poněvadž byla žalovaným jako hostince prodána. Tohoto důkazu však žalobci neprovedli, opírajíce svůj nárok pouze o to, že při pozdějším prodeji utržili méně; nárok jejich není tedy odůvodněn, pročež muselo dovolání žalovaných býti vyhověno již podle č. 4 § 503 c. ř. s. a musela býti žaloba zamítnuta, aniž bylo třeba, zabývati se ostatními důvody dovolacími.