NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Č. 10810.

Živnostenské právo (Slovensko): Je-li podkladem trestního řízení živn. otázka, jaký je rozsah živn. oprávnění živnostníkova, zakládá podstatnou vadu řízení, vysloví-li živn. úřad trest, dokud sporný rozsah živn. oprávnění nebyl předepsaným řízením rozřešen.
(Nález ze dne 27. října 1933 č. 17741.) Věc: Miloslav R. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem městského notářského úřadu z 24. prosince 1929 bylo st-li zakázáno dále vyráběti sodovku a zároveň byly 2 stroje značky »Merkur«, kterých se užívalo v restauračních místnostech k této výrobě, na základě ustanovení § 250 živn. zák. z provozu vyřazeny. Trestním usnesením téhož úřadu z 27. prosince 1929 byl st-l uznán vinným přestupkem § 22 bodu 35 živn. zák., jehož se dopustil tím, že vyráběl sodovou vodu, aniž si vymohl koncesi pro tuto výrobu. Odsouzen byl podle § 227 lit. a) cit. zák. k pokutě 500 Kč, po případě do vězení na 50 dnů. Současně bylo vysloveno, že výměr z 24. prosince 1929 se ponechává v platnosti a že případné podání rekursu proti trestnímu usnesení nemá podle § 246 odst. 2 cit. zák. »na zastavení provozují odkladného účinku.
Odvolání z toho podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů obsažených v trestním usnesení s podotknutím, že skutková podstata tvoří přestupek § 36 živn. zák. a že přestupek byl spáchán v Bratislavě.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Mimo spor je, že v restauračních místnostech st-lových v Bratislavě přiměšuje se automatem zvaným »Merkur« do pitné vody kyselina uhličitá pod tlakem 2,5—3 atmosfér a že takto upravená voda se podává osobám zaměstnaným ve st-lově živnosti hostinské a výčepnické, jakož někdy i osobám navštěvujícím jeho restaurační podnik v Bratislavě. St-l tvrdil v řízení správním, že zmíněným způsobem připravenou vodu nelze považovati za sodovou vodu a že k popsané přípravě vody je na základě své koncese hostinské a výčepnické oprávněn. Toto stanovisko neuznal žal. úřad správným, nýbrž postavil se jako první stolice na stanovisko, že st-li na základě koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v Bratislavě takové oprávnění nepřísluší.
Z toho je patrno, že zodpovědění otázky, dopustil-li se st-l přestupku, jenž mu je za vinu kladen, v podstatě závisí na rozřešení otázky, má-li st-l skutečně, jak tvrdí, na základě svého živn. oprávnění právo připravovati popsaným způsobem vodu a tuto vodu podávati osobám zaměstnaným v jeho živnosti hostinské a výčepnické, jakož i prodávati ji osobám navštěvujícím jeho restaurační podnik v Bratislavě, jinými slovy: jde předem o posouzení rozsahu živn. oprávnění st-lova. Paragraf 51 odst. 2 živn. zák. č. 259/24 stanoví, že je-li pochybnost o rozsahu živn. oprávnění, rozhoduje o tom živn. úřad II. stolice po vyslechnutí obch. komory, jíž náleží slyšeti zřízený svaz společenstevní a příslušné společenstvo. Z rozhodnutí jest podle čl. 8 zák. č. 125/27 a podle § 74 vl. nař. č. 8/28 přípustno odvolání k min. obch., ježto není platné právní normy opravný prostředek v těchto případech vylučující.
Stanoví-li takto živn. řád pro řešení zmíněné otázky zvláštní řízení, jest zřejmo, že toto musí býti zachováno vždy, když podobná otázka vzejde, nejde-li o takové živn. oprávnění, jehož rozsah jest již v nějaké zákonité normě vymezen. Řízení předepsané v § 51 živn. zák. nelze obejíti tím, že použije se proti straně trestních ustanovení živn. zákona, neboť tímto způsobem by strana zbavena byla práv, jež jí zákon zaručuje, zejména i práva vyvolati rozhodnutí min. obch. o sporné otázce.
V daném případě tvrdil st-l, že do jeho oprávnění k provozování živnosti hostinské a výčepnické náleží také oprávnění přiměšovati automatem zvaným »Merkur« do pitné vody kyselinu uhličitou a takto upravenou vodu podávati osobám v jeho podniku zaměstnaným a prodávati ji osobám navštěvujícím jeho restaurační podnik. Toto stanovisko neuznal žal. úřad správným, neboť potvrdil trestní usnesení prvé stolice, kterým byl st-l potrestán pro neoprávněnou výrobu sodové vody. Z toho je patrno, že žal. úřad rozhodoval o diskrepanci mezi právním názorem vlastním a právním názorem strany, že tu tedy byla pochybnost o rozsahu živn. oprávnění st-lova, o níž podle povahy případu nelze říci, že by byla vznikla tvrzením strany snad na první pohled zcela bezpodstatným a možnost pochybnosti vylučujícím.
Když tedy žal. úřad potvrdil s konečnou platností trestní nález vydaný okr. politickým úřadem, nepřihlížeje při tom k normě § 51 živn. zák., podle které měla býti řešena ve zvláštním řízení otázka jádro sporu tvořící, zda totiž st-l má na základě svého oprávnění k provozování živnosti hostinské a výčepnické v Bratislavě oprávnění přiměšovati automatem zvaným »Merkur« do pitné vody kyselinu uhličitou a takto upravenou vodu podávati osobám v jeho podniku zaměstnaným a prodávati ji osobám navštěvujícím jeho restaurační podnik, vznikla tím vada řízení.

Citace:

Č. 10810. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 498-500.