Čís. 17418.

Bezplatným opatřením úpadcovým podle § 32, odst. 1 konk. ř. při životním pojištění úpadcově ve prospěch třetí osoby může býti placení pojistných prémií v posledních dvou letech před prohlášením konkursu, nehledíc k tomu, zda byl v době placení ještě úpadce sám obmyšlenou osobou. V tom směru rozhoduje skutkový stav v době prohlášení konkursu na pozůstalost úpadcovu.
(Rozh. ze dne 14. října 1939, Rv I 976/39.)
Manželé Jaroslav a Marie P. byli pachtýři dvora ve F. Po smrti Jaroslava P. v září 1937 byl na žádost Marie P. jako dědičky po zemřelém Jaroslavu P. na její jmění a na jmění pozůstalosti po zemřelém Jaroslavu P. uvalen konkurs usnesením krajského soudu v K. H. dne 15. října 1937 a usnesením téhož soudu ze dne 19. října 1937. Zemřelý Jaroslav P. za svého života uzavřel řadu životních pojišťovacích smluv a to u dvou pojišťovacích ústavů. Jednak u »S.«, vzájemně pojišťovací banky v Praze, jednak u »A. G.« v T.,- ředitelství v Praze a to u banky »S.« životní pojistku č. 367731 se smluvní dobou 20 let uzavřenou dne 1. března 1930 na 200000 K, životní pojistku číslo 261639 se smluvní dobou 20 let uzavřenou dne 1. června 1922 na 50000 K, u pojišťovny A. G. pojistku číslo 513236 na dobu 27 let uzavřenou dne 30. dubna 1917 na 10000 K, pojistku čís. 498978 na dobu 27 let uzavřenou dne 13. března 1914 na 10000 K a pojistku čís. 544185 na dobu 25 let uzavřenou dne 15. října 1931 na 30000 K. Životní pojistka pojišťovny S. č. 261639 na 50000 K znějící měla býti vyplacena při dožití pojistníku Jaroslavu P., jinak jeho choti Marii P. Pojistka pojišťovny A. G. č. 513236 na 10000 K měla býti vyplacena při dožití pojistníku Jaroslavu P., jinak jeho choti Marii P. po případě, nežila-li by již, jeho synu Jaroslavu P. Pojistka téže pojišťovny čís. 498978 na 10000 K měla býti vyplacena při dožití pojištěnci, jinak jeho choti Marii P. Pojistky pojišťovny S. čís. 367731 na 200000 K a A. G. č. 544185 na 30000 K měly býti vyplaceny při dožití pojištěnci, jinak jeho synovi žalovanému Jaroslavu P. U pojistek čís. 261639, 513236 a 498978 byla podle písemného prohlášení pojistníka Jaroslava P. ze dne 28. ledna 1932 provedena změna obmýšlecí doložky tak, že z těchto pojistných smluv má býti plněno v případě úmrtí pojistníka jeho synu Jaroslavu P. Na tyto životní pojistky byly placeny zemřelým Jaroslavem P. v posledních dvou letech značné prémie. Když pojistník Jaroslav P. zemřel, byly krátce po jeho smrti, avšak ještě před uvalením konkursu veškeré pojistky vyplaceny žalovanému a to celkem 265898 K. Podle konkursních spisů činí přihlášené pohledávky věřitelů nepopřené úpadkyní Marií P. celkem 1929431 K 55 h. Naproti tomu realisovaná aktiva obnáší vedle dosud nerealisovaných menších položek 788722 K 95 h, takže se jeví předlužení 1140708 K 60 h, nehledíc ani k statisícové položce JUDr. K. za dlužné pachtovné, kryté odděleným právem. Tyto veškeré dluhy učiněny byly za období 1929 až 1937 na pachtu dvora ve F. Valná část dluhů pak pochází z období po roce 1932. Téměř veškeré závazky Jaroslava a Marie P. jsou solidární. Již v r. 1932 byly finanční poměry manželů P. neutěšené. Poněvadž veškeré tyto závazky byly solidární, učinil v r. 1933 Jaroslav P. u řady pojistek, u nichž nebyl obmyšlen hned od počátku pojištění pro případ jeho úmrtí žalovaný jeho syn, opatření v tom směru, aby byly pojistky vyplaceny jeho synovi, který neměl naprosto žádného závazku vůči věřitelům. Obmyšlecí doložky pojistek se staly vesměs ve prospěch žalovaného více jak přes 2 roky před uvalením konkursu, aniž žalovaný dal nějakou protihodnotu zemřelému svému otci za plnění z důvodu těchto pojistek. Žalující správce konkursní podstaty přednesl, že žalovanému byly špatné finanční poměry jeho rodičů známy, obmyšlení v pojistkách se stalo s jeho vědomím. Na uvedené pojistky zemřelý Jaroslav P. konal z peněz věřitelů platy ve formě pojišťovacích prémií a jmenovitě vykonal v posledních dvou letech platby prémií na ony pojistky. Jimi zemřelý úpadce učinil v posledních dvou letech bezplatná opatření, aniž by šlo s jeho strany o splnění zákonného závazku nebo o věnování v přiměřené výši, kterým by bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Co žalovaný obdržel, převyšuje zákon nou i mravní povinnost otce vůči žalovanému. Jestliže obdržel právě vzhledem k platbám v posledních dvou letech na pojistky vykonaným, — opatřením to podle § 32 konk. ř. odporovatelným a vůči konkursním věřitelům bezúčinným, — celý pojištěný obnos, jest při nejmenším povinen zaplatiti žalující straně pro konkursní podstatu to, co bylo vynaloženo na pojistky v prémiích za poslední dvě léta a to částku 26874 K 36 h, neboť, kdyby nebylo doložek obmýšlecích ve prospěch žalovaného, připadla by řada obnosů ve prospěch spoluúpadkyně Marie P., tedy ve prospěch konkursních věřitelů. Zjednání životních pojistek bylo právním jednáním týkajícím se jmění dlužníkova potud, pokud se jím zavázal ku placení prémií, jest proto odporovatelným placení prémií, ježto jimi ušel ze jmění zažalovaný obnos rovnající se zaplaceným prémiím v posledních dvou letech. Domáhá se proto žalující výroku, že bezplatná opatření pozůstávající z dodatků k řečeným již životním pojistkám, učiněná zemřelým Jaroslavem P. pro případ úmrtí ve prospěch žalovaného, jsou ohledně prémií zaplacených v posledních dvou letech před uvalením konkursu celkem v částce 26874 K 36 h vůči konkursním věřitelům bezúčinná, že jsou vůči konkursním věřitelům dále bezúčinné jako bezplatná opatření zemřelého Jaroslava P. platby v posledních dvou letech před uvalením konkursu na pojišťovací prémie těchto pojistek ve prospěch žalovaného jakož i, že jest bezúčinné jako bezplatné opatření zemřelého Jaroslava P. proti konkursním věřitelům vyplacení životních pojistek žalovanému do výše 26874 K. 36 h. Žalovaný jest povinen to uznati a zaplatiti do konkursní podstaty pozůstalosti po zemřelém Jaroslavu P. a Marii P. zažalovanou částku 26874 K 36 h. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Obmyšlecí doložky u pojistek staly se vesměs ve prospěch žalovaného více jak před 2 roky před uvalením konkursu, avšak žaloba se nedomáhá jejich bezúčinnosti jako celku, nýbrž jen se vztahem na zaplacené prémie v posledních dvou letech před konkursem, takže jest tu dána právní spojitost mezi určovací (zjišťovací) částí výroku a částí výroku znějící na plnění a dělení toto k poměru hlavnímu jest možné, neboť uzavřením pojistky není ještě stanoveno, že k vyplacení částky uvedené v pojistce dojde, nýbrž jest třeba při tom stále opakujících se plnění, to jest, placení prémií, čímž se pojistka stále udržuje na své výši. Jestliže pak toto plnění se děje na úkor věřitelů resp. přímo z peněz jimi zapůjčených a to v době úplné předluženosti toho, kdo uzavírá pojistku, pak lze takovým úkonům odporovati, když se ve skutečnosti staly bez úplaty ve prospěch třetího, třebas hlavní právní úkon byl vykonán dvě léta před uvalením konkursu. Vždyť udržování pojistek v ujednané výši pro obmyšlenou osobu se dělo při poměrech, jak se vyvinuly, jen na úkor věřitelů. Nerozhoduje tu pak, že žalovaný přímo z prémií nic neobdržel, nýbrž stačí, že žalovaný vyšší částku obdržel právě jen na základě takového placení prémií. Nelze souhlasiti s názorem žalovaného, že by tu bylo opomenutí ve smyslu § 39 konk. ř. na straně dlužníkově, kdyby byl žádal za redukci pojistek a prémie dále neplatil, neboť by tím ucházela z jeho majetku podstatná část pojistných náhrad. Pojistky nebyly totiž splatny v brzké době a placení se nedálo z majetku dlužníkova, nýbrž z prostředků cizích osob, takže by předlužení stále stoupalo a, jak jest vidno z postupu dlužníkova, pravděpodobně by byl také nepoužil proplacených pojistek k uspokojení věřitelů, neboť obmyslil jimi svého syna, ač mu poskytl řádného vychování a řádné přípravy pro život. Právě naopak tím, že pojistky neredukoval, když viděl, že je platiti nemůže a, že jsou pro případ úmrtí bezplatně určeny pro jiného, dopustil se opomenutí ve smyslu § 39 konk. ř. a proto žalovaný jako obmyšlený jest povinen vrátiti, co takto z majetku dlužníkova ušlo v jeho prospěch. Poněvadž prvý soud sporný případ posoudil ve shodě s ustanoveními §§ 32, odst. 1, 39, 42 konk. ř., tedy i po právní stránce správně, jest výtka nesprávného posouzení věci po stránce právní nedůvodná.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolání tak, že zamítl žalobu, pokud se týká prohlášení bezplatných opatření zemřelého Jaroslava P. pro případ úmrtí ve prospěch žalovaného, pozůstávajících z dodatků k životním pojistkám v rozsudku prvního soudu blíže označeným, za bezúčinné vůči konkursním věřitelům ohledně částek zaplacených jako pojišťovací prémie v posledních dvou letech před uvalením konkursu úhrnem 26874 K 36 h, dále, že jest bezúčinné proti konkursním věřitelům vyplacení životních pojistek žalovanému do této výše, jinak však dovolání nevyhověl.
Důvody:
Žalobce sice navrhl v žalobě prohlášení ve výroku naznačených bezplatných opatření úpadcových za bezúčinná vůči konkursním věřitelům, ale z přednesu jeho vyplývá, že žalobní nárok v této části řádně nezaložil. Vždyť dotyčné obmýšlecí doložky nepokládal za bezúčinné samy o sobě, nýbrž toliko se vztahem k pojistným prémiím, vlastně do jejich výše, v jaké byly zaplaceny za poslední dvě léta před prohlášením konkursu na jmění pojistníka Františka P. Pokud při sporných pojistkách žalovaného přicházejí v úvahu, staly se podle nesporného děje dříve, nežli dvě léta před tímto konkursem. Nebylo tedy u nich podmínky odporovatelnosti podle § 32, první věta konk. ř. a nestala se tato právní jednání úpadcova odporovatelnými ani uvedeným vztahem k zaplaceným pojistným prémiím. Ostatně žalobce nebyl v této části žalobní žádosti důsledným, hledí-li se k dalšímu žalobnímu nároku. Jestliže by totiž byly bezúčinné ony doložky, třebas jen s tím omezením, jak žalobce předpokládal, ožilo by původní obmýšlecí určení v pojistkách a pak by podle toho pojistné prémie nebyly bývaly placeny pro žalovaného, nýbrž po případě ve prospěch konkursní podstaty. Nárok na vydání toho, co placením pojistných prémií podle § 42 konk. ř. ze jmění úpadcova ušlo, předpokládal však ve smyslu § 32, č. 1 konk. ř., že prémie za poslední dvě léta před prohlášením konkursu byly placeny pro žalovaného. Mimo to u dvou sporných pojistek a to u pojistky banky S. čís. 357731 a pojišťovny A. G. čís. 544185 nebylo těchto dodatkových doložek pojistníkových vůbec, jak je zřejmé ze samého tvrzení žalobního. Z toho vyplývá, že není opodstatněna žalobní žádost, pokud se týče dodatků úpadcových ke sporným pojistkám a pokud se týče v důsledku toho vy placení životních pojistek žalovanému. Poněvadž tu nešlo jenom o určovací návrh, bylo žalobu v této části zamítnouti. Odvolací soud vycházeje z jiného právního názoru neposoudil v tomto směru věc správně po právní stránce. Odpor žalobou uplatňovaný týkal se zvláště také placených pojistných prémií v posledních dvou letech před prohlášením konkursu. Ze zjištění nižších soudů jest zřejmé, že pojišťovny vyplatily žalovanému ze sporných pojistek 265898 K, kdežto pojistné částky snížené pro neplacení těchto prémií činily by úhrnem toliko 101620 K. Žalovanému se dostalo tedy oné vyšší pojistné částky 265898 K právě jenom tím, že pojistník platil pojistné prémie i v posledních dvou letech před konkursem. Poněvadž za to nedostal od žalovaného žádné úplaty, jak jest nesporno, a poněvadž tu nešlo o splnění zákonného závazku vůči žalovanému, ani o příležitostné obvyklé dary nebo věnování, jest v tomto placení pojistných prémií za ona poslední dvě léta spatřovati bezplatné opatření úpadcova vůči jmenované třetí osobě, odporovatelné ve smyslů § 32, č. 1 konk. ř. Nesejde na tom, zda tím plnil pojistník závazek proti pojišťovnám, ani zda byl tehdy pojistník také ještě sám obmyšlenou osobou v těch pojistkách, rozhodné tu jest, jak se toto opatření úpadcovo svým účinkem projevilo vůči žalovanému a proti konkursní podstatě. Podle toho pak šlo o bezplatné opatření úpadcovo vůči žalovanému a to o takové opatření úpadcovo, jímž se jeho jmění zmenšilo. Odpůrčí právo v konkursu bylo zavedeno, aby se zabránilo zkracování uspokojovacího práva konkursních věřitelů odporovatelným právním jednáním. Proto je všeobecným předpokladem každého odpůrčího nároku, aby odporovatelné právní jednání ohrožovalo uspokojovací právo konkursních věřitelů, to jest, aby mezi odporovatelným právním jednáním a zkracováním konkursních věřitelů byla taková příčinná souvislost, že bez odporovatelného právního jednání uspokojení věřitelů by se vytvořilo příznivěji, že by měli lepší vyhlídky na uspokojení. Takové »objektivní« zkracování může býti buď přímé, které vzniklo ihned následkem odporovatelného právního jednání, anebo nepřímé, když zkracování nastalo teprve dodatečně po odporovatelném jednání následkem později se přidruživší skutečnosti. Otázku, zdali odporovatelným právním jednáním byli věřitelé zkráceni (zda se súžily jejich vyhlídky na uspokojení), jest řešiti podle skutkového stavu, jaký byl v den prohlášení konkursu. To plyne z ustanovení § 3 konk. ř., podle něhož patří do konkursní podstaty úpadcovo jmění, které mu náleželo v den prohlášení konkursu a co by mu bylo náleželo, kdyby nebylo odporovatelného právního jednání. Co mu podle tohoto skutkového stavu ušlo, musí býti podle § 42 konk. ř. vydáno konkursní podstatě. V době prohlášení konkursu nebyl již pojistník na živu a neodporovatelná doložka o obmyšlení žalovaného nabyla účinnosti. Úmrtí pojistníkovo bylo tedy onou okolností, jejíž následkem se stalo, že dotyčné pojistné prémie nebyly placeny ve prospěch konkursní podstaty pojistníkovy pozůstalosti, nýbrž pro žalovaného. Tím způsobem placení těchto prémií v posledních dvou letech před prohlášením konkursu stalo se bezplatným opatřením úpadcovým podle § 32, odst. 1 konk. ř. vůči žalovanému na úkor uspokojo vacího práva konkursních věřitelů. V tomto směru jest žaloba opodstatněna ustanovením §§ 32, č. 1, 42 konk. ř. a nebylo třeba zkoumati, zda byl žalobní nárok oprávněn také s hlediska § 39 konk. ř.

Citace:

č. 17418. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 514-519.