NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 5026.

Vlastnické právo ku zajištění může býti v exekučním řízení ochráněno jedině žalobou podle §u 258 ex. ř.
(Plenární usnesení ze dne 9. května 1925, čís. pres. 1385/24.)
Ježto v praxi Nejvyššího soudu vyskytly se rozpory v otázce, kterak jest ochrániti vlastnické právo ku zajištění v exekučním řízení, zdali žalobou podle §u 37 ex. ř. nebo žalobou podle §u 258 ex. ř., přikázal první president Nejvyššího soudu rozřešení otázky plenárnímu senátu, jenž ji zodpověděl, jak uvedeno v právní větě.
Důvody:
Dlužno předeslati, že plenárnímu senátu nelze se zabývati hmotněprávním významem zajišťovacího převodu (převodu práva vlastnického ku zajištění), jelikož mu v tom směru nebyla otázka položena. Zde jde jen a jedině o otázku formálního práva, neboť jejím obsahem jest úvaha o způsobu, jakým věřitel, opírající svůj nárok o zajišťovací převod, jest oprávněn tento svůj nárok ochrániti v exekučním řízení jinému věřiteli proti téměř dlužníku povoleném. Rozebírajíce právní předpisy §u 37 a 258 ex. ř., dospíváme k těmto závěrům: Odpor podle §u 37 ex. ř. opírá se o práva, která činí výkon exekuce nepřípustným. Tato žaloba směřuje, aby předmět do exekuce vzatý odňat byl exekučnímu řízení, a když je žalobě vyhověno (§ 37 posl. odst.), jest exekuci zrušiti z úřední povinnosti. Naproti tomu předpis §u 258 ex. ř. vyřizuje střet mezi exekučním právem zástavním a zástavním právem mimosoudně nabytým, pokud se týče zákonitým právem zástavním, po případě i zadržovacím právem (čl. 312 obch. zák.), neboť žalobou podle tohoto předpisu lze uplatniti zástavní právo, nebo přednostní právo ku předmětům, které v době exekučního zabavení nebyly v držbě oprávněného. Tedy tato žaloba čelí, nikoli aby exekucí zasažený předmět odňat byl exekučnímu řízení, nýbrž aby v exekučním řízení bylo postiženému ochráněno jeho právo na přednostní úkoj z výtěžku dotyčného předmětu. Ani v prvém ani ve druhém případě neuvádí exekuční řád oněch práv, která by činila, nepřípustným výkon exekuce, pokud se týče oněch práv, která by dávala postiženému nárok na přednostní úkoj ze zabaveného předmětu, tato otázka je tedy otázkou hmotného práva. Bylo by proto na snadě obírati se blíže a podrobněji dotyčnými předpisy hmotného práva, leč, poněvadž by úkol daný plenárnímu senátu byl tím překročen, stačí zde poukázati pouze k tomu, že právní útvar zajišťovacího převodu není platnými hmotněprávními předpisy upraven, a že ustanovení obč. zákona o právu vlastnickém a o právu zástavním se na něj nevztahují, když vlastním jeho účelem jest jen zajištění pohledávky, tedy pojištění úvěru. Ostatně předpis §u 10 (čís. 3) konk. ř. (stejně znějící jako § 10 čís. 3 vyrovn. řádu), činí zbytečným pojati v okruh úvah zmíněné hmotněprávní předpisy. Vychází-li se z předpisu §u 10 čís. 3 konk. ř., tu sluší zdůrazniti, že formě, ve které tento zajišťovací převod v životě hospodářském vystupuje na venek — odívaje se v roucho práva vlastnického — nesmí býti přikládán význam rozhodující, a třeba míti na mysli, že strany nechtěly, aby osoba oprávněná nabyla práva vlastnického ve smyslu obč. zákona, nýbrž že zamýšlely, aby oprávněný dosáhl zajištění své pohledávky. Staví-li citovaný předpis konk. řádu osobní věřitele, nabyvší k zajištění svých nároku určité věci dlužníkovy (úpadcovy), na roveň oddělným věřitelům úpadcovým, jest tím s dostatek objasněn dosah oprávnění, vyplývajícího pro stranu, opírající svůj nárok o zajišťovací převod. Je-li dle toho v konkursním řízení, které ve své podstatě jest generální exekucí, osobní věřitel, nabyvší k zajištění svých nároků určité věci úpadcovy, oprávněn dojíti z těchto kusů majetkových, které by jinak připadly do konkursní podstaty, odděleně a před ostatními věřiteli úpadce uspokojení svých nároků, pak nemůže tomu býti jinak v řízení exekučním. Z toho plyne, že věřitel, odvozující své oprávnění na zaplacení své pohledávky z určitých věcí jeho na základě zajišťovacího převodu, má v exekučním řízení, nejsa držitelem resp. detentorem dotyčných věcí, totéž postavení, jako osoba třetí, o níž mluví § 258 ex. ř., jelikož mu, hledíc k §u 10 čís. 3 konk. ř., přísluší jen nárok na přednostní uspokojení z výtěžku těch věcí, a to již před splatností jeho pohledávky zajišťovacím převodem chráněné. Důsledkem toho možno otázku danou zodpověděti v ten smysl, že nárok ze zajišťovacího převodu (převod práva vlastnického ku zajištění) muže býti ochráněn jen žalobou dle §u 258 ex. ř.

Citace:

č. 5026. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 897-899.