NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4075.

Mimořádná opatření. — Řízení před nss-em: * Výrok ministerstva financí, že okresní rozdělovač cukru nemá nároku, aby
125* mu byl nahrazen na účet přeplatkového státního fondu (§ 17 vl. nař. z 23. října 1920 č. 581 Sb.) rozdíl mezi vyšší cenou cukru, stanovenou na kampaň 1920/21 a nižší cenou pro kampaň 1921/22, jest prohlášením státní správy jako strany o soukromoprávním nároku, které nepodléhá kognici nss-u.
(Nález ze dne 31. října 1924 č. 10787.)
Věc: Otakar U. v Z. proti ministerstvu financí o vyúčtování zásob cukru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Čsl. komise cukerní za souhlasu zástupců vlády usnesla se v září a v říjnu 1921, aby okresním rozdělovačům cukru byl ze zásob zjištěných dnem 25. října 1921 na účet přeplatkového státního fondu nahrazen rozdíl mezi vyšší cenou stanovenou na kampaň 1920/21 a nižší na 1921/22 po 86 Kč za 1 q.
Dle protokolů sepsaných dne 31. října 1921 a 1. listopadu 1921 činily zásoby st-lovy v Z. dne 25. října 1921 cukru spotřebního 197,45 q a cukru průmyslového 17,20 q. St-l vzal v těchto protokolech na vědomí, že »z nerozděleného cukru shora vykázaného« dostane se mu náhrada po 86 Kč za 100 kg, prohlásil, »že údaje ve protokole uvedené odpovídají v každém ohledu pravdě a zásoba cukru shora vykazovaná souhlasí s nalezenou zásobou cukru na skladě«. Zároveň vzal na vědomí, »že ztrácí nárok na příslušnou náhradu cenového rozdílu, neučiní-li některé údaje správně nebo nepřihlásí-li řádně některé zásoby cukru.
Po sdělení, že mu byl rozdíl cenový ze zásob z-ských k dobru vyúčtován, žádal st-l, aby mu byla dána ještě náhrada za 67,835 q zásob homolového cukru, které se nalézaly dne 25. října 1921 v jeho filiálním skladišti v M.
Čsl. cukerní komise zamítla žádost st-lovu, a min. fin. zamítlo jeho rekurs do odepření náhrady, poněvadž dle obou protokolů st-lem podepsaných přihlásil pouze zásoby z-ské a vzal na vědomí poznámku protokolu, že ztrácí nárok na náhradu, nepřihlásí-li řádně některé zásoby cukru.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Čsl. komise cukerní jest dle vl. nař. z 23. října 1920 č. 581 Sb. státním orgánem, zřízeným k obstarávání veškeré péče o výrobu, nerušené zásobování a řádné hospodaření cukrem.
Komise ta jest právnickou osobou, není žádným výdělečným podnikem a neprovozuje zaměstnání, jež by směřovalo k zisku (§ 2 cit. vl. nař.). Hlavní obor její působnosti vymezen jest v § 5.
Mimo to přináleží jí též správa státního fondu přeplatkového (§ 17).
Proti všem usnesením, opatřením a rozhodnutím cukerní komise přísluší účastníkům, pokud nemá místa podle § 21 řízení před rozhodčím soudem, stížnost k min. fin. případně k tomu min., do jehož působnosti předmět stížnosti spadá.
Jak bylo již výše řečeno, usnesla se čsl. komise cukerní, aby byl za splnění určitých podmínek okresním rozdělovačům cukru ze zásob, zjištěných dnem 25. října 1921, na účet přeplatkového státního fondu nahrazen rozdíl mezi vyšší cenou stanovenou na kampaň 1920/21 a nižší cenou na 1921/22 a sice po 86 Kč za 1 q cukru. Usnesení toto stalo se zajisté jen z toho důvodu, aby byly uspokojeny případné nároky okresních rozdělovačů vůči čsl. komisi cukerní resp. státu na náhradu škody, která by jim vznikla tím, že by byli jinak nuceni cukr, přidělený jim za cenu stanovenou pro kampaň 1920/21, přenechávati za cenu platnou pro kampaň 1921/22. Šlo tudíž zřejmě o uspokojení případných nároků soukromoprávních.
Otázkou, zda nároky takové by zde po právu byly, nemusil se nss zabývati. Prohlásila-li v konkrétním případě čsl. komise cukerní, že nenahradí st-li cenový rozdíl, pokud jde o zásoby cukru ve filiálním skladišti v M., ze státního přeplatkového fondu, jehož správa jí náleží, lze v projevu tom spatřovati toliko prohlášení representanta fondu toho jako strany o soukromoprávním nároku st-lem proti němu vznesenému. Straně druhé, tím postižené přísluší proti tomuto prohlášení dvojí cesta.
Jednak může ve smyslu § 22 cit. vl. nař. — neboť nejde o případ § 21 — žádati u min. fin. jako orgánu, kontrolujícího i tuto hospodářskou činnost čsl. komise cukerní, v cestě stížnosti korektury tohoto projevu. To se v konkrétním případě stalo.
Na tomto karakteru projevu čsl. cukerní komise nemůže ničeho změniti, »rozhodlo-li« min. fin. skutečně, neboť min. fin. není v této své funkci ničím jiným než orgánem, povolaným, aby jménem státu jako vlastníka fondu, proti němuž ony nároky byly k platnosti přiváděny, prohlášení svého pomocného orgánu kontroloval nebo korigoval, a jest tedy i v tomto »rozhodnutí« spatřovati pouze prohlášení státní správy jako strany o nároku vzneseném proti ní ze soukromoprávního titulu.
Strana může však předložiti tento spor také příslušnému řádnému soudu.
Nss nechce a nemůže při tom luštiti otázku, zda druhá cesta jest paralelní a současná cestě prvé, či zda snad nastoupena býti může až po projití cesty prvé, t. j. až po »rozhodnutí« min. fin.
Nss stačí zjištění, že konečné rozřešení sporu, o nějž jde, totiž sporu soukromoprávního, leží v rukou řádných soudů, a že proto nař. výnos není konečným, právní moci schopným rozhodnutím, nebo opatřením správního úřadu, jež by kognici nss-u dle § 2 zák. o ss podléhalo.
Z důvodů těch musil nss maje z povinnosti úřední dbáti své vlastní kompetence, stížnost tuto zamítnouti jako nepřípustnou dle § 2 a 3 zák. o ss.

Citace:

č. 4075. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 711-713.