NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 197.

»Střílení na postrach,« byť i jen z ručnice, na slepo nabité jest »násilím« ve smyslu § 190 tr. z.
(Rozh. ze dne 28. května 1920, Kr. I. 291/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství v Chebu do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Chebu ze dne 22. března 1920, pokud jím byli obžalovaní Jan H. a spol. uznáni vinnými zločinem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 174-I a), 174-II a), c), 179 tr. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a odkázal vše prvému soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje v písemném provedení číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) a 10 tr. ř., věcně však důvody zmatečnosti čís. 5 a 10 § 281 tr. ř. a brojí proti rozsudku, pokud jím byli obžalovaní v odst. 1 uznáni vinnými místo zločinem loupeže dle §§ 190, 192 tr. z., na nějž zněla obžaloba, toliko zločinem nedokonané krádeže dle §§ 8, 171, 174 I. a), II. a), c), 179 tr. z. Zmateční stížnost je odůvodněna. Soud vyloučil kvalifikaci činu jako zločinu loupeže, poněvadž obžalovaným chyběl úmysl, učiniti někomu násilí, by se mouky ve mlýně zmocnili. Výrok ten odůvodňuje soud v rozsudku tím, že obžalovaní nejsouce místních poměrů znalí, nemohli tušiti, že ve světnici, do níž se vloupali, jsou lidé, že zbraně nevzali sebou v úmyslu, by činili někomu násilí, nýbrž toliko, by stříleli na postrach.
Než právě z tohoto odůvodnění vychází na jevo právní omyl soudu, jenž neshledává v pouhém »střílení na postrach« násilí, jakkoli zákon výslovně praví, že násilí může se státi skutečným ublížením nebo jen pohrůžkou, střílení na postrach však patrně obsahuje výhrůžku zastřelením osobám, mlýn obývajícím, pakli by měly snad úmysl lupičům v odebrání mouky brániti. Na tom nemění ničeho okolnost, že stříleno bylo toliko zbraněmi pouhým prachem (na slepo) nabitými, poněvadž skutečnost ta známa byla pachatelům, ne však přepadeným, a otázku, hrozí-li nebezpečí, nutno posuzovati, jak správně praví zmateční stížnost, ne s hlediska hrozícího, nýbrž ohroženého. Udávajíť pak obžalovaní sami, že H. a B. do pokoje každý jednou vystřelili, »by lidi zastrašili«, a že na cestě do mlýna bylo smluveno stříleti do mlýna, by osoby tam se nacházející byly postrašeny a klidně se zachovaly. Nutno označiti alespoň pochybným, byl-li by soud nalézací, kdyby nebyl vycházel ze zmíněného mylného pojímání výrazu »násilí« a nenechal nepovšimnuta uvedená udání obžalovaných samých, dospěl též ku závěru, že obžalovaným chyběl předem úmysl, někomu učiniti násilí za účelem zmocnění se mouky. Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti státního zastupitelství dáti místo, rozsudek ve výroku v odpor vzatém a souvisících s ním výrocích, jak shora naznačeno, zrušiti.

Citace:

Gustav Stresemann: Die Warenhäuser. Ihre Entstehung, Entwickelung und volkswirtschaftliche Bedeutung.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 481-482.