Čís. 16315.

Přípustnost obnovy paternitního sporu skončeného rozsudkem pro zmeškání, nabyl-li domnělý nemanželský otec později vědomosti o tom, že nemanželská matka byla již delší dobu před tělesným stykem se žalovaným těhotná s jiným mužem (§ 530 č. 7 c. ř. s.).
Jestliže rozsudek soudu prvé stolice — který proti předpisu § 541, odst. 1, c. ř. s. nerozhodl jen o důvodu a přípustnosti obnovy řízení, nýbrž předbíhaje rozhodnutí ve věci hlavní, dospěl k úsudku, že žaloba o obnovu jest i věcně neodůvodněna — byl nahrazen změňujícím rozsudkem odvolacího soudu omezivším se správně toliko na řešení otázky přípustnosti obnovy, nemůže druhá strana těžiti z pochybení prvého soudu.
(Rozh. ze dne 17. září 1937, Rv II 190/37.)
Nezletilá Alena B. (nyní žalovaná) podala dne 20. dubna 1931 na Jaroslava P. (nynějšího žalobce) žalobu o zjištění nemanželského otcovství a placení výživného a tehdy byl žalovaný pravoplatným rozsudkem pro zmeškání ze dne 15. května 1931 uznán nemanželským otcem nezl. Aleny B., narozené 12. února 1930 z nemanželské matky Boženy B., a povinným platiti jí výživné od 20. dubna 1931 až do dalšího soudního rozhodnutí. Žalobce tvrdě, že se dal kontumačně odsouditi proto, že podle tvrzení nemanželské matky měl za to, že skutečně jest otcem nezl. Aleny B., že se však v březnu 1935 dověděl, že matka nezletilé žalované byla před souloží s ním již přes 2 měsíce těhotná s jinými mužem, a že se o tom vyjadřovala a tvrdila, že je těhotná s nějakým T.. a že to svede na žalobce, navrhuje obnovu pravoplatně skončeného dotčeného sporu. Soud prvé stolice zamítl žalobu na obnovu řízení, a to i ve věci samé. Odvolací soud povolil k odvolání žalobce obnovu řízení, skončeného shora uvedeným rozsudkem pro zmeškání, a zrušil tento rozsudek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Vadnost odvolacího řízení spatřuje dovolání v tom, že prý odvolací soud porušil zásadu přímosti tím, že opakoval jen některé důkazy z těch, které byly provedeny v prvé stolici. Než procesní soud se neřídil ustanovením § 541, odst. 1, c. ř. s., podle něhož měl jednati a rozsudkem rozhodnouti toliko o důvodu a přípustnosti obnovy řízení, ježto nešlo o případ v § 540, odst. 1, c. ř. s. uvedený. Novou skutečností ve smyslu § 530 č. 7 c. ř. s. bylo v souzeném případě jen to, že prý nemanželská matka byla již déle dvou měsíců před souloží se žalovaným těhotná s jinými mužem. Pro souzený spor byla proto rozhodující — co se týká přípustnosti obnovy — jen otázka, zdali dotčená nová okolnost, kdyby byla skutečně pravdivá, jest způsobilá zjednati žalovanému (nynějšímu žalobci) příznivější rozhodnutí ve věci hlavní. Na tuto otázku jest odpověděti kladně, ježto těhotenství v době soulože již trvající vylučuje zákonnou domněnku § 163 obč. zák., že pozdějšího konkumbenta nutno pokládati za otce nemanželského dítěte již dříve zplozeného. K posouzení včasnosti žaloby o obnovu bylo dále ještě zjistiti, kdy se žalovaný o sporné nové skutečnosti dověděl (§§ 538, 543 c. ř. s.), a nelze-li mu snad přičítati za vinu, že nové skutečnosti a důkazy mohl jíž dříve uplatniti (§ 530, posl. odst., c. ř. s.). Odvolací soud omezil proto právem své rozhodnutí na tyto shora naznačené otázky. V tom směru opakoval resp. provedl všechny důkazy stranami nabízené a dovolání ani netvrdí, že by některý z těchto důkazů nebyl proveden po případě opakován.
Nesprávné právní posouzení věci pak dovolání spatřuje v tom, že byla povolena obnova řízení, skončeného rozsudkem pro zmeškání. Než pouze to nevylučuje obnovu řízení, jak nejvyšší soud dovodil již v rozhodnutí č. 4924 Sb. n. s., na které se odkazuje. Neměl-li žalobce v době projednání hlavní rozepře po ruce důkazy, odůvodňující jeho námitky, nemohl námitky uplatniti a učinil tak právem až tehdy, kdy důkazy ty nalezl, a to žalobou o obnovu z důvodu § 530 č. 7 c. ř. s. (srv. rozh. č. 7613 Sb. n. s.). Ježto rozsudek prvého soudu, překročivší meze zákonem stanovené, byl nahrazen změňujícím rozsudkem odvolacího soudu omezivším se správně na řešení otázky přípustnosti obnovy, nemůže dovolatelka v dosavadním období věci nic vytěžiti ani z toho, že prvý soud — předbíhaje rozhodnutí ve věci hlavní — dospěl již nyní k úsudku, že žaloba o obnovu jest i věcně bezdůvodná. Není proto dovolání v žádném směru důvodné.

Citace:

č. 16315. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 211-213.