NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10275.

Domek vystavený po 27. lednu 1917, třebas původně bez úředního povolení, jež bylo teprve dodatečně uděleno a přeměněný později v byt, nespadá pod ochranu nájemců.
(Rozh. ze dne 25. října 1930, Rv II 616/30.)
Soudní výpověď z domku procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného zrušil. Odvolací soud ponechal výpověď v platnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvody podle § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s. není oprávněné. Dovolateli jest přisvědčiti v tom, že jde hlavně o řešení otázky, zdali domek, v němž jest najatý byt, lze pokládati za novostavbu ve smyslu § 31 (1) čís. 1 zákona o ochraně nájemníků. Než řešení této otázky není dovolateli na prospěch., V době ujednání nájemní smlouvy, dne 7. ledna 1928, platil zákon o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. Tento zákon, jakož i pozdější zákony o ochraně nájemníků ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. a ze dne 27. března 1930, čís. 30 sb. z. a n. shodně ustanovují kromě jiného, že se zákon o ochraně nájemníků nevztahuje na domy, na přestavby, přístavby a nástavby domů, pro něž bylo uděleno nebo bude uděleno úřední povolení stavební po 27. lednu 1917. Již v rozhodnutí čís. 9420 sb. n. s. bylo vyloženo, že otázka, zda v určitém případě šlo o novostavbu domu či o jeho přestavbu, přístavbu nebo nástavbu, po případě o úpravu neobytné místnosti v obytnou podle § 31 (1) čís. 1 zákona o ochraně nájemníků, není otázkou ryze skutkovou, nýbrž i právní, takže ji může i dovolací soud sám rozřešiti. Nižšími soudy bylo zjištěno, že jde o malý přízemní domek vystavěný v roce 1919 o jedné místnosti, která byla původně skladištěm zemáků a polních plodin, a že tato jediná místnost byla v roce 1922 upravena na byt o jednom pokoji s kuchyní. Jak výstavba budovy samé, tak i přeměna její jediné místnosti na byt stala se tedy po 27. lednu 1917. Domek byl sice vystavěn původně bez úředního povolení stavebního, ale v usnesení městské rady ze dne 29. dubna 1922 a ve vydaném o něm výměru ze dne 5. května 1922 jest spatřovati dodatečné udělení stavebního povolení a zároveň schválení úpravy domku v budovu obytnou, jak odůvodnil v podstatě správně již odvolací soud. I toto povolení bylo uděleno po dnu 27. ledna 1917. Je-li tomu tak, nebylo potřebí vůbec uvažovati, zda byla úprava původního skladiště v obytné místnosti též »přestavbou« ve smyslu § 31 (1) čís. 1 zákona o ochraně nájemníků, proto z ochrany zákona ve smyslu zmíněného předpisu jest vyloučen ve skutečnosti celý domek, ježto jej sluší považovati za novostavbu úředně povolenou po dnu 27. ledna 1917. Odvolací soud nepochybil při právním posouzení věci, uznav, že v souzeném případě není výpověď vázána na soudní svolení a že jest účinnou.

Citace:

Čís. 10275. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 624-625.