NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3014.

Výhrada vlastnictví činí bezprávnými každé nakládání s prodanou věcí, jímž se zasahuje do vlastnického práva prodatelova (§ 183 tr. zák.). Bez předchozího zaplacení nedoplatku kupní ceny jest odevzdání věci do vlastnictví jiné osoby zásahem do práv prodatelových, úkonem hmotně protiprávním, třebas se další prodej stal v úmyslu, by si pachatel opatřil prostředky k zaplacení onoho nedoplatku. Zpronevěra nepředpokládá úmysl pachatelův způsobiti majiteli svěřené (zpronevěřené) věci škodu na majetku.
Pouhá nabídka náhrady škody je s hlediska § 187 tr. zák. bez významu.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1927, Zm II 238/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 2. dubna 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák.
Důvody:
Východiskem vývodů zmateční stížnosti, jež uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 4, čís. 5, čís. 9 písm, a), čís. 9 písm. b) tr. ř., jsou právní názory, že skutková podstata zločinu zpronevěry předpokládá zlý úmysl, směřující ku poškození majetku osoby, které nebo v jejíž prospěch byla věc pachateli svěřena, a že si pachatel zjedná beztrestnost jíž pouhou nabídkou náhrady, takže nepozbývá této výhody tím, že poškozený nabízenou náhradu odmítne. V obou směrech je stížnost na omylu; jako jest na omylu, i pokud dále po stránce objektivní uplatňuje, že stěžovatel byl oprávněn prodati koně, učiniv tak proto, by prodateli z výtěžku zaplatil zbytek kupní ceny. Rozsudek zjišťuje, že prodatel M. před sepsáním kupní smlouvy prohlásil, že kůň zůstane jeho vlastnictvím až do úplného zaplacení kupní ceny, že tato výhrada byla i vytištěna na vzorci, jehož vyplněním byla kupní smlouva vyhotovena, a že pak stěžovatel vzorec ten, když mu byl přečten, vlastnoručně podepsal. Je v rozsudku dále zjištěno, že stěžovatel o výhradě věděl. Pouhým popíráním tohoto vědomí stížnost opačné rozsudečné zjištění — náležitě v rozsudku odůvodněné — neodstraní. Výhrada vlastnictví pro prodavatele činila bezprávným každé nakládání kupitelovo s prodaným koněm, kterým by se zasahovalo do vlastnického práva prodatelova. Naprostou volnost disposice s koněm, obzvláště oprávnění odevzdati koně jiné osobě do vlastnictví, mohl si stěžovatel opatřiti toliko předchozím zaplacením zbytku kupní ceny prodateli. Bez předchozího zaplacení nedoplatku bylo odevzdání koně do vlastnictví jiné osoby zásahem do práv prodatelových, výkonem práva stěžovateli nepříslušejícího a proto úkonem hmotně protiprávním, třebaže se další prodej stal v úmyslu, by si stěžovatel opatřil hotovost k zaplacení nedoplatku prodateli. Případný úmysl stěžovatelův, zaplatiti z docíleného výtěžku prodateli, čím mu byl ještě povinen, nebyl by než úmyslem, napraviti dodatečně škodu ze svémocného, protiprávního odevzdání koně do vlastnictví jiné osoby a nevyloučil by vědomí stěžovatele, že jedná prodejem a odevzdáním koně hmotně protiprávně. Toto vědomí, které odvozují rozhodovací důvody ze skutečnosti, že stěžovatel věděl o výhradě vlastnictví prodatelova, jest v napadeném rozsudku zjištěno a jím jest po stránce subjektivní skutková podstata zpronevěry naplněna, takže jest pochybenou výtka, že rozsudek neuvádí důvodů, z nichž nabyl soud prvé stolice přesvědčení o zlém úmyslu stěžovatele. Neboť nevyžaduje se podle stálé judikatury zrušovacího soudu pro pojem zpronevěry žádného dalšího zlého úmyslu, zejména ne úmyslu, způsobiti majiteli svěřené a zpronevěřené věci škodu na majetku.
Otázku, zda sluší za část škody ze souzeného skutku pokládati náklady, jež vzešly vlastníku svěřené a zpronevěřené věci odevzdáním věci právnímu zástupci, lze ponechati stranou. Neboť stěžovatel nenahradil ani škodu přímo prodejem koně vzniklou, nezaplativ majiteli koně nedoplatek kupní ceny. Pouhá nabídka náhrady této škody je s hlediska § 187 tr. zák. bez významu. Předpokládáť ustanovení to nejen účinnou lítost, nýbrž i že z účinné lítosti škoda byla skutečně napravena, t. j. že bylo vráceno do jmění poškozeného, co z něho ubylo trestným činem pachatele. Případnému odmítnutí nabízené náhrady může pachatel čeliti cestou v § 1425 obč. zák. upravenou. Nezáleží proto nikterak na tom, že stěžovatel prodateli a vlastníku svěřeného koně nedoplatek 1 200 Kč poslal a z jaké příčiny nedoplatek ten poškozeným přijat nebyl, ani na tom, zda poškozený přijetí částky té odmítl právem či neprávem. Rozhodným jest jen, že v důsledku toho zůstala škoda nenapravena, protože stěžovatel částku tu nejen k soudu nesložil, nýbrž dokonce utratil. Podle toho, co uvedeno, jsou skutečnosti, že stěžovatel poslal svědku M-oyi po svém synu Ladislavu Š-ovi hned po prodeji koně 1 200 Kč, že M. odepřel částku tu přijati, a že Š. nevyřídil stěžovateli vzkaz M-ův, by poslal peníze Dr. K-ovi, jak s hlediska skutkové podstaty, zvláště subjektivní stránky zločinu zpronevěry, tak i s hlediska § 187 tr. zák. bezvýznamnými. Zamítnutí návrhu, by o skutečnostech těch byl jako svědek slyšen Ladislav Š., nemohlo proto účinkovati na konečné rozhodnutí směrem stěžovateli nepříznivým, takže se výtce z důvodu zamítnutí tohoto návrhu podle § 281 čís. 4 tr. ř. vznesené nedostává předpokladu pro výtky tohoto druhu v posledním odstavci § 281 tr. ř. stanoveného. Výtky a námitky stížnosti prokázaly se vesměs neodůvodněnými a bylo proto stížnost zavrhnouti.

Citace:

č. 3014. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 948-949.