Čís. 7064.Nerozhodl-li soud druhé stolice o návrhu v odvolacím sdělení, by bylo odvolání odmítnuto podle čl. 4 (3) jaz. nař., jest dovolací soud oprávněn k dovolacímu rekursu zrušiti usnesení soudu druhé stolice a naříditi mu, by znovu rozhodl.(Rozh. ze dne 17. května 1927, R 11 90/27.) — Čís. 7065 —860Soud prvé stolice nevyhověl návrhu na změnu žaloby usnesením, pojatým do rozsudku, jímž žalobu zamítl. Žalobce podal do usnesení odvolání v jazyku německém. V odvolací odpovědi uváděl žalovaný, že odvolání mělo býti odmítnuto podle čl. 4 (3) jazyk. nař. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále ve věci jednal.Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nařídil rekursnímu soudu, by, doplně po případě řízení, znovu rozhodl.Důvody:Žalovaná napadá usnesení soudu druhé stolice především proto, že se rekursní soud nezabýval otázkou, zda žalobcovo odvolání nemělo býti odmítnuto dle čl. 4 (3) vlád. nař. ze dne 3. února 1926, čís. 17 sb. z. a n. Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Žalovaná učinila v odvolacím sdělení návrh, by odvolání bylo odmítnuto z onoho důvodu, a soud druhé stolice měl tudíž rozhodnouti o tomto návrhu, ostatně pak i sám od sebe se zabývati otázkou, zda žalobce jest oprávněn podávati opravný prostředek v jazyku německém, či zda jest jej odmítnouti podle uvedeného zákonného ustanovení. Neučiniv tak, nevyřídil návrh obhájcův a, ježto teprve po vyřešení oné formální otázky mohl popřípadě přikročiti k věcnému vyřízení opravného prostředku žalobcova, zůstalo v tom směru řízení neúplným. Dovolacímu rekursu bylo tedy vyhověti a usnésti se, jak uvedeno. Tím nejvyšší soud nerozhoduje v otázce jazykové, k čemuž by ovšem nebyl oprávněn, poněvadž jest to věcí příslušných státních orgánů dohlédacích podle ustanovení § 7 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 sb. z. a n. a čl. 96 vládního nařízení ze dne 3. února 1926, čís. 17 sb. z. a n., nýbrž upravuje pouze to, co přehlédl soud rekursní, jak tento sám oznámil.