Čís. 5480.

Zrušení svěřenství (zákon ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n.). Působnost svěřenských soudů nelze rozšiřovati na jiné případy, než §u 15 zákona. Bývalý svěřenský soud není oprávněn prohlásiti se zvláštním usnesením za příslušná k řízení ve věcech svěřenství, proměněných ve fideikomisární substituce.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1925, R I 864/25.)
Zemský soud v Praze jako soud svěřenský oznámil svěřenským účastníkům toto: I. Podle zákona o zrušení svěřenství ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n. zbývá svěřenskému soudu vyříditi dohody dle §u 2 uzavřené, dokončiti pozůstalosti po držitelích svěřenství do dne účinnosti zákona zemřelých, rozhodnouti o nástupnictví ve smyslu §§ 3, 4, 7 a 8 téhož zákona a učiniti opatření dle jeho §§ 6 a 7. Jinak přestala působnost soudu svěřenského uplynutím lhůty §u 2 zákona t. j. dnem 14. května t. r. Pokud ovšem v pozemkových knihách označení těles svěřenských nebude vymazáno budou odtud vkladní listiny na ně se vztahující potřebnou doložkou opatřeny. Úřad opatrovníků svěřenství a potomstva zanikne sám sebou, jakmile soud svěřenský schválí právoplatně dohodu podle §u 2 zákona, a, nebude-li dohoda předložena nebo nebude-li schválena, jakmile vysloví podle §u 7 právoplatně, kdo převezme uvolněné svěřenské jmění. II. Zemský soud civilní v Praze se však zároveň ujímá řízení záležitostí substitučních, pokud svěřenství zde spravovaná byla dle §u 3 (1) nebo dohodou účastníků dle §u 2 cit. zák. proměněna ve fideikomisární substituce. Podle poslední věty §u 15 zákona o zrušení svěřenství má tuto činnost převzíti soud podle obecných pravidel příslušný a za takový obecný soud substituční se v řečených případech podepsaný soud právě prohlašuje. V jurisdikční normě není totiž o pravomoci substituční žádných předpisů, a, kde byla poslední vůlí zůstavitele fideikomisární substituce dle §u 608 obč. zák. nařízena, dbá o provedení tohoto nařízení původní pozůstalostní soud. Při svěřenstvích se staral o provedení zakládacích listin soud svěřenský, jímž byl v Čechách zemský civilní soud v Praze. Proto má za to, že jest jeho povinností, by na splnění zakládacích listin, pokud zákon jejich účinnost ve formě fideikomisárních substitucí zakončuje, ještě dozíral, což tím více jest odůvodněno, poněvadž činnost soudu substitučního s dosavadní činností svěřenskou ve všem souvisí, jsou zde obsáhlé svěřenské spisy, dle nichž po letech substituční podstaty po rozumu §u 12 zák. o zrušení svěřenství budou odděleny a jsou v Praze také zemské desky o velkostatcích svěřenských po celé zemi rozptýlených a sídlí zde i informovaní zástupci stran. Ostatně se ponechává stranám, jež by se substituční jurisdikcí podepsaného soudu nesouhlasily, by opravnými prostředky změny tohoto usnesení se domáhaly. Rekursu majitele panství Jana Sch-a rekursní soud vyhověl a změnil napadené usnesení v odstavci II. v ten způsob, že ku řízení záležitostí substitučních ohledně bývalého svěřenství prvorozených Sch-ů příslušným jest krajský soud v Č. Budějovicích. Důvody: Zákonem ze dne 3. července 1924 čís. 179 sb. z. a n. byla všechna svěřenství zrušena. Tím stalo se svěřenské jmění zpupným. § 15 zákona má přechodné předpisy pro činnost bývalých soudů svěřenských a vyslovuje, že přestává jich působnost a zákonná péče o svěřenství schválením dohody neb uplynutím lhůty §u 2 zákona. Bude-li třeba věc dále vyříditi nebo v ní jednati, postoupí ji z úřední moci soudu příslušnému pak podle obecných pravidel. Z tohoto předpisu vysvítá, že úmysl zákonodárcův byl, aby činnost svěřenského soudu přestala tím okamžikem, kdy jím provedena byla opatření v §u 15 zákona mu uložená. Případ ten zde nastal, ježto dohoda o úpravě jmění uvolněného svěřenství nebyla ve lhůtě §u 2 zákona soudu předložena, čímž nabyl dle §u 3 (1) zákona jmění zbaveného svěřenského svazku Jan Sch. jako přední dědic, jsa omezen jen svěřenským nástupnictvím. Od této doby přechází péče o jmění, fideikomisární substitucí vázané, na soud podle zásad nesporného řízení. Tímto soudem jest za trvání pozůstalostního řízení pozůstalostní soud a po odevzdání pozůstalosti poručenský a opatrovnický soud. Příslušnost těchto soudů řídí se podle předpisů jurisdikční normy ve věcech nesporných (§ 105, 109 a 110 j. n.). Dle těchto předpisů jest pozůstalostním, poručenským neb opatrovnickým soudem ohledně jmění deskového onen sborový soud, v jehož obvodu zůstavitel, poručenec nebo opatrovanec má řádné bydliště. V tomto případě projednává se u krajského soudu v Č. Budějovicích pozůstalost zpupného jmění Sch-ského, poněvadž poslední držitel měl řádné bydliště v obvodě tohoto krajského soudu. U tohoto soudu projednávala by se také pozůstalost i ohledně bývalého svěřenského jmění Sch-ského, nyní zpupného, kdyby ještě za platnosti svěřenství nebyla skončena. A tento soud byl by také poručenským a opatrovnickým, jemuž by péče o jmění příslušela.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i usnesení prvého soudu, pokud bylo napadeno.
Důvody:
Obě usnesení odporují zákonu o zrušení svěřenství ze dne 3. července 1924 čís. 179 sb. z. a n. Zrušením svěřenství přestala působnost dosavadních svěřenských soudů. § 15 zákona omezil konečnou jich činnost na úkony přesně vytčené, jichž provedením pomíjí jich pravomoc z dřívějšího důvodu naprosto. Jinak přestává jejich působnost a zákonná péče o svěřenství schválením dohody neb uplynutím lhůty §u 2. Předpis ten nesmí býti rozšiřován na jiné úkony. To by se příčilo úmyslu zákonodárcovu, vyjádřenému zmíněným zákonem. Mimo uvedený předpis neustanovil zákon ničeho co do příslušnosti soudů k dalšímu jednání ve věcech bývalých svěřenství, zejména nezmiňuje se o řízení věcí substitučních ohledně svěřenství proměněných ve fideikomisární substituce, jedině v případě, že nastane potřeba, věc dále vyříditi, nebo v ní jednati, bude možno podle zvláštností případu posouditi podmínky obecné příslušnosti soudu ve smyslu předpisů j. normy. Neodpovídá proto zákonu, že zemský soud civilní v Praze jako bývalý soud svěřenský prohlásil se zvláštním usnesením za příslušná podle obecných pravidel k řízení věcí substitučních, a ujal se řízení toho. Bylo proto usnesení jeho zrušiti jako nicotné. Usnesení to nemůže býti závazným ani pro jiné případy, v nichž byla stejným způsobem stanovena příslušnost téhož soudu k řízení věcí substitučních ohledně svěřenství proměněných ve fideikomisární substituce. Podle dodatné zprávy dochází zemského soudu civilního v Praze množství návrhů na schválení odprodejů, směn, dohod s pozemkovým úřadem atd., mimo to odstupuje mu krajský soud v Č. Budějovicích podání tak došlá k vyřízení. Ani z tohoto důvodu nemůže usnesení to obstáti, nýbrž bude na zemském soudu civilním v Praze, by teprve u vyřízení těchto návrhů uvážil, který soud je příslušným k rozhodnutí o nich podle obecných pravidel, a podle toho zařídil další ve smyslu §u 15 zákona, t. j. vyřídil je sám, bude-li příslušným podle obecných předpisů j. n., ne však na základě zrušeného usnesení nebo jako bývalý soud svěřenský, nebo postoupil je příslušnému soudu. Z důvodů shora vytčených nemůže nadále trvati ani usnesení rekursního soudu, uznávající k řízení těchže věcí jiný soud za obecně příslušný, aniž k usnesení tomu dán byl podnět potřebou věc dále vyříditi anebo v ní jednati. Zrušením obou usnesení bylo proto zabrániti důsledkům, jež by mohly v jiných případech býti dovoženy z toho, že určitý soud byl uznán příslušným k řízení věcí substitučních zvláštním usnesením již předem bez jednání ve věci anebo jejího vyřízení.

Citace:

Čís. 5480. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 677-680.