NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Čís. 4777.

Úmluva mezi dvěma z několika spoluvlastníků nemovitosti, že bude jeden při dobrovolné dražbě nemovitosti dražiti do určité výše a že, vydraží-li za cenu nižší, zaplatí příjemci slibu rozdíl mezí nejvyšším podáním a umluvenou výši, jenž vypadá na podíl příjemce slibu na nemovitosti, spadá pod zákaz dvorského dekretu ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s.
(Rozh. ze dne 5. března 1925, R I 22/25.)
Žalobkyni náležela jedna šestina mlýna, jehož spoluvlastníky kromě jiných osob byli též žalovaní. Mlýn byl v dobrovolné dražbě prodán žalovaným za 720000 Kč. Tvrdíc, že byla mezi ní a žalovanými uzavřena úmluva toho obsahu, že žalovaní budou při dražbě mlýna dražiti do 1600000 Kč, takže nikdo jiný za nižší cenu ho nevydraží, a že vydraží-li žalovaní mlýn za cenu nižší, zaplatí žalobkyni rozdíl mezi nejvyšším podáním a částkou 1600000 Kč na její podíl na mlýně, domáhala se žalobkyně na žalovaných zaplacení 146666 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Soud prvé stolice, zamítaje žalobu, vycházel z právního názoru, že smlouva, o niž žalobkyně nárok svůj opírá, je nicotnou, jsouc v rozporu s dvorským dekretem ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s., a že se příčí mimo to i jinak dobrým mravům (§ 879 obč. zák.). Než názor tento je právně mylný. Nelze především říci, že smlouva, jež je základem zažalovaného nároku, odporuje dvorskému dekretu ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s. Předpisem tímto, jenž jest povahy politicko-hospodářské, mají býti znemožněny smlouvy, směřující k tomu, by výsledek veřejné dražby: docílení výtěžku co největšího byl zmařen, a má jím býti zabráněno tomu, by jmenovitě při dražbách vnucených nebylo mrháno nemovitými statky, a by dlužník, jenž nemůže, jako tomu je na př. při prodeji dobrovolném, dražbu překaziti, neb od ní upustiti, vidí-li neúspěšnou nabídku, nebyl hmotně zcela zničen. Při tom nečiní zákon rozdílu, zda chce strana docíliti tohoto maření výsledku dražby tím, by se koupěchtivý vůbec dražby držel, či by se sice dražby zúčastnil, dražil však jen do určité výše, nebo dle určitého měřítka, vybudovaného na snaze, koupiti co nejlaciněji, jež třebaže volnost dražení zcela nevylučuje, ji přece do jisté míry omezuje. Žádný takovýto nekalý úmysl, který hledí zákon zmařiti za cenu platnosti smlouvy, se smlouvě, z níž žalobkyně právo své čerpá, podložiti nedá, neboť smlouvou tou nevzali žalovaní na sebe závazek, že přes určitou výši dražiti nebudou, nebo že budou dražiti jen dle určitého měřítka, majícího původ ve snaze, koupiti co nejlaciněji, nebo že se dražby vůbec zdrží, nýbrž naopak jim ukládala smlouva povinnost, by dražili aspoň do výše 1600000 Kč a měl tedy býti tvrzenou smlouvou docílen pravý opak toho, co dvorský dekret zatracuje. Není tedy platnosti tvrzené smlouvy dvorský dekret nikterak v cestě. Avšak ani jinak se smlouva ta nepříčí dobrým mravům. V rozporu s dobrými mravy ocitá se jen takové právní jednání, jehož uznání zákonem nelze se zdravým sociálním stavem dobře srovnati, právní jednání, jež se považuje mezi poctivými lidmi za nepřípustné proto, že zneužívá nezkušenosti druhé strany, že se obcházejí zákony, poškozují veřejné zájmy a pod. Jak již svrchu uvedeno, měli žalovaní dle smlouvy, žalobkyní tvrzené, mlýn, jenž patřil stranám a jiným ještě osobám, dražiti aspoň do výše 1600000 Kč. Kdyby bylo bývalo této ceny docíleno, bylo by to přišlo k dobru nejen žalobkyni, nýbrž i žalovaným a všem ostatním společníkům a nelze proto ve slibu žalovaných, že budou dražiti aspoň do určité výše, spatřovati nic nemravného. Nic nemravného nespočívá však ani v tom, že se žalovaní zavázali, že nahradí žalobkyni rozdíl mezi nejvyšším podáním, jež bude při dražbě docíleno a mezi penízem, do kterého měli žalovaní dle slibu dražiti, pokud na její podíl vypadne, neboť převzetí tohoto závazku znamenalo výhodu nejen snad pro žalobkyni, nýbrž i pro žalované, kteří tímto způsobem ušetřili, co by bylo připadlo z výtěžku přes 720000 Kč na podíly ostatních společníků. Ani skutečnost, že se dle smlouvy nemělo dostati stejné výhody jako žalobkyni, i ostatním společníkům, není způsobilá vtisknouti tvrzené smlouvě ráz nemravnosti, poněvadž se jedná o soukromé zájmy jednotlivců, na smlouvě nezúčastněných a ty nebyly smlouvou ani dost málo poškozeny, neboť, nebýti oné úmluvy, nemohli ostatní společníci rovněž obdrželi více, než co na ně z výtěžku docíleného dle jejich podílů připadlo. Chtěli-li docíliti více, měli si to smlouvou zajistiti právě tak, jak to učinila žalobkyně. Přes to, že s náhledem soudu procesního nesouhlasí, nemá soud odvolací možnost, by hned ve věci rozhodl, neboť soud procesní následkem svého právního nazírání na věc neviděl toho potřebu, zabývati se skutečností, zda ke smlouvě, kterou žalobkyně tvrdí, žalovaní však popírají, došlo, aniž námitkou žalovaných, že žalobkyně jich tísně vykořistila tím, že si dala slíbiti něco, co jest v křiklavém nepoměru s plněním, jež sama slíbila (§ 879 čís. 4 obč. zák.), bez toho se však spor spolehlivě a správně rozhodnouti nedá.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k zrušovacímu důvodu, znovu ve věci rozhodl.
Důvody:
Neprávem domnívá se odvolací soud, že se sporná úmluva nepříčí dvornímu dekretu ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s. Smlouvou dle tvrzení žalobkyně zavázali se žalovaní, 1. že budou při dražbě mlýna dražiti do 1600000 Kč, takže nikdo jiný za nižší cenu ho nevydraží, 2. vydraží-li žalovaní mlýn za cenu nižší, zaplatí žalobkyni rozdíl mezi nejvyšším podáním a částkou 1600000 Kč na její podíl na mlýně, 3. že žalobkyně sečká svůj podíl na nejvyšším podání i onen rozdíl žalovaným dle určitých modalit na úrok 10% proti zajištění na mlýně. Dle uvedeného dvorního dekretu jsou zakázány úmluvy, jimiž se někdo pro případ veřejné dražby zavazuje, že se jako podávající dražby nesúčastní nebo jen do určité ceny, nebo jinak jen dle daného měřítka bude podání činiti nebo vůbec nebude podávati. O peněžní částky, dary nebo jinaké výhody, slíbené za splnění takové přípovědi nelze žalovati. Podle úvodu dvorního dekretu sleduje se ten účel, by zamezeny byly úmluvy škodlivé, totiž takové, jež mohou působiti na výsledek dražby na újmu vlastníka věci vydražené. To jsou úmluvy, které mohou působiti na to, že se nedocílí takového podání, jakého by se bez úmluvy snad docíliti mohlo, zejména proto, že se úmluvou zdržeti může někdo ve volném podávání a účastenství na dražbě. Jest sice pravda, že ve smlouvě, o kterou tu jde, není přímo vyjádřeno, že žalobkyně se má zdržeti dražby nebo podávání, nebo že tak má učiniti její spolusmluvnice, pozůstalost po Josefu Z-ovi, ale slibem, že žalovaní sami do určité výše budou dražit, a vydraží-li za nižší cenu, vyplatí rozdíl, byla žalobkyně zajištěna tak, že bylo zbytečno, by sama dražby se súčastnila, stejně jako pozůstalost po Josefu Z-ovi, ač obě zřejmě dle samé úmluvy měly na výsledku dražby značný zájem a jinak by se dražby třeba byly účastnily. Takový slib tedy mohl zdržeti žalobkyni, by nepodávala vůbec a podáváním ochránila své zájmy, ovšem že na úkor ostatních spoluvlastníků. Tím tedy, že jí doplatek rozdílu cen byl slíben, mohlo býti již působeno na to, aby se dražby neúčastnila na úkor ostatních spoluvlastníků, a slib úplaty byl způsobilým, aby žalobkyně a dědicové po Josefu Z-ovi se dražby nesúčastnili k vůli slíbené úplatě. То k nedovolenosti úmluvy stačí, a nerozhoduje, zda bylo skutečně výsledku dosaženo a zda ve smlouvě nebylo přímo zakázáno, dražby se súčastniti. I stanovení výše nejvyššího podání, do níž se někdo zavazuje podávati, jest stanovením určitého měřítka pro podávání a zakládá neplatnost domluvy. Vždyť mohou druzí koupěchtiví, vědí-li, že jiný do určité sumy jíti musí, býti odraženi od podávání, míníce podávati jen do sumy menší. I stanovení takového měřítka tedy působiti může na volnost rozhodnutí koupěchtivých, jak mají podávati. Účel dvorního dekretu byl by zmařen, kdyby se účastníci mohli odvrátiti úplatami od toho, aby na úkor vlastníka nebo spoluvlastníka nedražili. Úmluvou takovou může se působiti na výtěžek dražební a jeho snížení, čemuž právě dvorní dekret chtěl zabrániti. Z toho důvodu nutno spornou úmluvu považovati za neplatnou a ničí a nelze z ní žalovati (§ 879 obč. zák.).

Citace:

č. 4777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 479-482.