Č. 4055

Stavební právo: I. * Jestliže soused nevznesl proti stavebnímu projektu při stavební komisi žádných námitek, není legitimován uplatňovati nějaké námitky později rekursem proti stavebnímu povolení, a není proto zemský správ, výbor oprávněn k takovému rekursu
stavební konsens zrušiti, ani když námitky ty vytýkají porušení zájmů veřejných. — II. * Zem. správ, výbor není podle stav. řádu pro Čechy — venkov oprávněn z dozorčí moci zrušiti stavební povolení nižší stolicí udělené, ani když je v rozporu s veřejným zájmem.
(Nález ze dne 24. října 1924 č. 4764.)
Věc: Josef A. v R. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: St-l zažádal za povolení přístavby k nádvorní budově svého domu Č. p. . . . v R. K stav. komisi přizván jako soused také majitel domu č. p. ... Michal W., který se dostavil, podle zápisu nečinil proti projektu žádných námitek a protokol podepsal. Teprve šestý den po komisi dostavil se na městský úřad a protokolárně vznesl námitku, že stavba odporuje stavební soustavě pro dotyčnou ulici předepsané a že jej hmotně poškozuje v jeho živnosti; protokol o stav. komisi podepsal prý neznaje naprosto plánů a z přenáhlení, na domluvy členů komise a jen s protestem. První stolice st-li žádané povolení stavební s určitými podmínkami udělila a námitky M. W. z části zamítla jako bezdůvodné, z části odkázala je na pořad práva soukromého. Z výměru toho odvolaly se obě strany: St-l, pokud se týče dvou podmínek mu daných, súčastněná strana ohledně povolení samého. Osk zamítla rekurs st-lův jako bezdůvodný, rekurs súčastněné strany pak jednak z důvodu formálního, poněvadž rekurrent měl své námitky přednésti při stav. komisi 3. dubna 1923, podle obsahu spisů však přes opačné tvrzení rekursní tak neučinil a protokol podepsal, jednak z důvodů věcných, poněvadž mu nepřísluší subjektivní právo na to, aby pozemek Josefa A., který je nesporně pozemkem stavebním, nebyl zastavován, hájeni veř. zájmů zde v úvahu přicházejících pak leží ve volné úvaze stav. úřadu a není věcí soukromých stran. K dalšímu rekursu Michala W. žal. úřad nař. rozhodnutím rozhodnutí II. stolice i stav. konsens I. instance zrušil z těchto důvodů: »Námitky M. W., pokud jsou veřejnoprávní povahy, nebyly podány pozdě. K námitkám takovým jest dle § 35/2 stav. řádu přihlížeti z povinnosti úřední, jakmile tu jsou, čili — jak praví zákon — pokud stav. povolení jsou na překážku ohledy veřejné. Proto je lhostejno, jakým způsobem tyto veřejné závady přijdou stav. úřadu ve známost, a může se tedy tak státi také písemnými nebo protokolárními podáními, arciť jenom do té doby, kdy se udělí stav. povolení. V dalším dovozuje pak nař. rozh. in merito, že stav. projekt odporuje volné stav. soustavě, stanovené ob. zastupitelstvem pro dotyčnou ulici, a z ohledů estetických jeví se nepřípustným.« Zsv je podle § 132 stav. řádu povolán rozhodovati o stav. povolení toliko a výhradně v cestě instanční. Může tedy rozhodovati jenom tehdy, když se ho opravným prostředkem řádně a včas podaným dovolala strana k rekursu legitimovaná. Teprve tímto dovoláním zakládá se jeho příslušnost k rozhodováni. Že by zsv-u příslušelo oprávnění zakročiti proti stav. povolení v nižší stolici udělenému i mimo ce- stu instanční z moci dozorčí, třebas i jen na ochranu zájmů veřejných, pro to není v stav. řádu žádné opory. Stav. řád přiznává sousedům v řízení konsensním postavení strany a dává jim oprávnění brániti se proti stav. projektu námitkami nejen soukromoprávními, nýbrž i veřejnoprávními, čerpanými z předpisů řádu stav. Tím není však ochrana veř. zájmů stav. řádem chráněných snad v celém rozsahu a ve všech směrech dána do rukou sousedů. Jenom potud jsou legitimováni uplatňovati veřejné ohledy, pokud jich nedbání dotýká se jich vlastní zájmové sféry, takže porušení veřejného zájmu involvuje zároveň porušení jich individuelního interesu uznaného jednotlivými předpisy stav. řádu jako jich veřejné právo sousedské. Všeliké zájmy, které sousedé vůbec jsou legitimováni v stav. řízení o povolení stavby hájiti, ať rázu soukromoprávního, ať povahy veřejnoprávní, mohou důsledkem přísné koncentrační zásady, stanovené v § 35 stav. řádu, uplatňovati toliko námitkami vznesenými při stav. komisi samé. Jestliže — ač byla jim k tomu řádným způsobem po- skytnuta příležitost — opominuli při stav. komisi proti projektu činiti námitky, nastává proti nim praekluse, která zasahuje celou zájmovou sféru stav. řádem jim přiznanou. Poněvadž pak veřejné ohledy, pokud leží mimo tuto jich vlastní zájmovou sféru, vůbec nejsou oprávněni uplatňovati, zaniká praeklusí tou i veškeré jejich legitimace k opravným prostředkům. Podle protokolu o stav. komisi konané dne 3. dubna 1923 Michal W. proti spornému projektu nečinil žádných námitek a protokol bez výhrady podepsal. Uváděl sice v pozdějším admin. řízení, že tak učinil jenom v úplné neznalosti plánů, přenáhleně, na domluvy účastníků komise a s protestem. Avšak toto vše jest vzhledem k obsahu protokolu bez významu, když jinak správnost zápisu nepopírá a také netvrdí, že by nějakým nesprávným způsobem bylo mu při komisi bývalo znemožněno námitky proti projektu uplatniti. Zdůrazňuje-li pak v odvod- ním spise, že své námitky vznesl ještě před vydáním stav. povolení, je to docela lhostejno, pak-li neučinil tak hned při stav. komisi (§ 35 stav. řádu). Ježto tedy při komisi samé nevznesl žádných námitek, byl s nimi praekludován, a nebyl proto již legitimován uplatňovati je později ať u první stolice, ať opravným prostředkem před stolicemi vyššími, jak správně vyslovila osk. Uplatňovati pak veřejné ohledy ležící mimo jeho vlastní zájmovou sféru, nebyl legitimován vůbec. Ježto tu nebylo rekursu podaného stranou k tomu legitimovanou, nebylo tu předpokladu pro rozhodování zsv-u v cestě instanční vůbec, a netřeba proto dotýkati se otázky, zda by byl zsv jako stolice rekursní býval oprávněn v mezích rekursního petitu bráti snad ohled k veř. zájmům i pokud odvolání jich výslovně nevytýkalo. Poněvadž pak — jak shora uvedeno — nějaké dozorčí právo — jehož se nař. rozhodnutí ostatně ani nedovolává — zsv-u nepřísluší, a mimo cestu instanční tedy také nebyl oprávněn o přípustnosti stav. povoleni rozhodovati, není tu vůbec žádného kompetenčního titulu pro nař. rozhodnutí. Bylo je proto podle § 7 zák. o ss zrušiti. Tím padá potřeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti, a podle § 40 zák. o ss odpadá také výrok o náhradě útrat súčastněnou stranou požadované.

Citace:

č. 4055. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 671-674.