Č. 3070.


Ochrana nájemníků: Dnem 1. května 1922 pominula možnost, aby nájemní úřady mohly pokračovati v řízení, které nebylo do 30. dubna 1922 ukončeno.
(Nález ze dne 8. ledna 1924 č. 67.)
Věc: Karel Ž. a Ant. Š. v 2. proti nájemnímu úřadu pro Velké Brno
o určení nájemného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lé, nájemníci bytů v domě manželů Františka a Petronily J. v Ž., podali dne 24. října 1921 žádost k nájemnímu úřadu v Brně ve smyslu § 15 zák. z 8. dubna 1920 č. 275 Sb., aby bylo rozhodnuto o tom, je-li přípustno zvýšení nájemného pronajímatelem Františkem J. na nich požadované.
Strany byly dne 28. prosince 1921 v sezení senátu nájemního úřadu pro Velké Brno slyšeny, načež pronajímatel na vyzvání úřadu podal písemné vyjádření, které úřadu došlo dne 25. ledna 1922.
Výpočet jeho byl dle spisů úřadem v sezení ze 17. srpna 1922 schválen. O tom byli st-lé dle usnesení nájemního úřadu pro Velké Brno z 5. ledna 1923 do rukou Karla Z. zpraveni s podotknutím, že tím odpadlo další rozhodnutí a že nájemníci jsou ve smyslu § 8 zák. z 8. dubna 1920 č. 275 Sb. povinni platiti nájemné i s vedlejšími poplatky před platností tohoto zák. ustanovené a mimo to 20% zvýšení nájemného dne 1. srpna 1914 smluveného.
O stížnosti vytýkající rozhodnutí tomu zmatečnost, vadnost řízení a nezákonnost uvážil nss toto: Zák. z 8. dubna 1920 č. 275 Sb., jímž dle § 20 zřízeny byly nájemní úřady, měl vzhledem k tomu, že působnost jeho byla zák. z 21. prosince 1921 č. 488 Sb. prodloužena do 30. dubna 1922, platnost do tohoto dne; dle nového zák. o ochraně nájemníků z 27. dubna 1922 č. 130 Sb., který nabyl účinnosti ode dne 1. května 1922, přestala působnost dosavadních nájemních úřadů dnem 30. dubna 1922; dle § 34 zák. čís. 130/1922 platí v případech, ve kterých nebylo řízení před nájemními úřady zahájené, do 30. dubna 1922 skončeno, ustanovení, že bude soudem rozhodnuto jen, podá-li strana u soudu návrh nový dle tohoto zákona.
Dle toho přešla od 1. května 1922 veškerá pravomoc dle zák. o ochraně nájemníků na řádné soudy a pominula tímto dnem možnost, aby nájemními úřady bylo pokračováno v řízení, které nebylo do 30. dubna 1922 skončeno.
Nebyl tedy nájemní úřad již 17. srpna 1922 příslušný vydati nař.
rozhodnutí, a bylo proto rozhodnutí toto zrušiti jako nezákonné, aniž
bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.
Citace:
č. 3070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 215-216.