NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2476.

Náhradový zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n.
Pokud lze nehospodařícímu vlastníku přiznati právo ku stížnosti do
výpovědi.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1923, R I 323/23.)
Rekursní soud vyhověl částečně stížnosti vlastníka do usnesení prvého soudu, jímž mu byla doručena výpověď ze zabraného majetku. Nejvyšší soud změnil usnesení rekursního soudu v ten rozum, že zamítl stížnost vlastníkovu vůbec.
Důvody:
Výpověď má dána býti osobě hospodařící (§ 12 náhr. zák.), doručena však býti nejen jí, nýbrž i vlastníku, je-li tento osobou od ní rozdílnou (§ 18 téhož zák.). Vlastník nehospodařící nemá, ať už mu výpověď doručena povinně anebo nepovinně, t. j. ať jest dána zároveň osobě
hospodařící či nikoli, vlastně ani práva stížnosti (§ 20 téhož zák.), a tak by vlastně bylo stížnost jeho jako nepřípustnou odmítnouti, ale
dlužno počítati s možností, že na těch kterých nemovitostech za lhůty
výpovědní hospodaření nabude na př. když by ta která práva pachtovní
v mezičasí skončila nebo jinak odpadla, a pro ten případ jeví se pak výpověď z hospodaření i ohledně nemovitostí, na nichž dočasně nehospodaří, praktickou. Lépe tedy, ba nutno i stížnost proti ní připustiti, jenže důvodem stížnosti nemůže býti právě ta okolnost, že vlastník na těch
kterých nemovitostech dočasně nehospodaří, protože pak by se věc pohybovala v chybném kruhu, nýbrž odporovati jí možno jen z týchž příčin, z kterých lze odporovati výpovědi ohledně nemovitostí, na nichž už nyní, v čas dané výpovědi, hospodaří. A po té stránce tedy měl ji rekursní soud pouze zkoumati a tu by byl dospěl í zde, jako u nemovitostí vlastníkem obhospodařovaných, k témuž úsudku, že totiž platné
námitky proti výpovědi ve stížnosti obsaženo není. Starati se o to, že
nebyla dána výpověď osobám třetím (pachtýřům), které té doby na
těch kterých nemovitostech hospodaří, není věcí soudu, nýbrž Státního
pozemkového úřadu, jenž nebude moci proti nim pro nedostatek exekučního titulu provésti exekuci (§ 20 náhr. zák.), což ovšem nemůže
býti důvodem, aby výpověď nebyla dána vlastníku z případného hospodaření jeho. Dlužno pamatovati, že v zásadě vlastníku hospodaření
vždy přísluší a že jen dočasně omezeno býti může právy osob třetích,
jak to vyplývá z pojmu vlastnického práva.

Citace:

Rozhodnutí č. 2476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 597-597.