NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7591.

Vodní právo. — Řízenísprávní: * Jestliže účastníci vodoprávního řízení upravili smírem otázky, o kterých by jinak náleželo rozhodnout úřadu vodoprávnímu, jsou úřady vodoprávní příslušny rozhodovati i ve sporech, které vzešly ve příčině kterékoliv modality, náležející k podstatnému obsahu smíru.
(Nález ze dne 28. listopadu 1928 č. 32054.)
Věc: František a Antonie Č. v P. (adv. Dr. Kar. Kolman z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o čištění vodních toků a odstranění kalu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo odepřeno vodoprávní rozhodnutí ve příčině čištění vodních toků, se zrušuje pro vady řízení, v ostatních směrech se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé jsou majiteli mlýna v P. Mlýn ten pohání se vodou potoka V-ského a jeho přítoku potoka C-ckého. Potok tento jest statkem veřejným. Ježto do obou těchto potoků jsou sváděny splaškové vody z rolnického cukrovaru ve V., vzcházely dle spisů správních mezi majiteli zmíněného mlýna a rolnickým cukrovarem ve V. časté spory ve příčině znečišťování vod přitékajících ke mlýnu st-lovu odpadními vodami cukrovarskými. — Při vodoprávním řízení dne 30. listopadu 1888 konaném, bylo mezi cukrovarem a majitelem mlýna v P. za souhlasu vodoprávního úřadu docíleno dohody, kterou bylo mimo jiné v bodu 6. konstatováno, že V-ský potok má podle vynesení okr. hejtmanství v K. z 10. června 1885 v horní části od P. až k cukrovaru každý rok na útraty všech interesentů (Spolkového cukrovaru rolnického ve V., mlýnů na potoce ležících a obcí) býti čištěn, a že cukrovar V-ský přejímá čištění této části potoka dobrovolně na sebe a bude jej čistiti v čase v bodě tom blíže určeném. Podél pozemků Františka Č., majitele mlýna v P., musí se vyhazovati kalovina na břeh jeho. Vyházená kalovina zůstane vlastnictvím jmenovaného majitele mlýna, který se zavazuje kalovinu bez náhrady na pozemky své přijmouti. Cukrovar se však zavazuje čistiti potok C-cký od vyústění kanálu z cukrovaru vedoucího až k potoku V-skému. — Dalším smírem z 31. ledna 1901, vodoprávním úřadem schváleným mezi Spolkovým rolnickým cukrovarem ve V. a dnešními st-lí bylo mimo jiné stanoveno, že veškerá ustanovení v narovnání protokolárním z 30. listopadu 1888 mají platnost také ohledně Antonie Č. a zejména také všechna ustanovení čl. 6 tohoto smíru týkající se čištění horní části potoka V-ského počínající při vústění odpadních vod od cukrovaru do potoka a končící při nádržce mlýna v P., jakož i této mlýnské nádržky samé a části potoka C-ckého i nadále v plné své platnosti zůstávají, a že tudíž na nich ničeho se měniti nemá.
V podání z 20. prosince 1920 uvedli dnešní st-lé, že Spolkový rolnický cukrovar ve V. odpírá čištění odpadních vod a provedení prací s tímto čištěním souvisejících, a zvláště že odpírá odvážení kaloviny, kterou vyházel na pozemky st-lů č. kat. ..., takže pozemky ty jsou ve výměře celkem asi 4—5 měřic v hloubce 50 cm kalovinou zaházeny. V tomže podání uvádí se dále, že cukrovar odepírá povinnosti čistiti odpadní strouhu k P. vedoucí, vycházeje z mylného názoru, že placením náhrady 200 zl se může vůči st-lům vymknouti ze všech závazků ohledně čištění strouhy odpadní a odvážení kaloviny se zmíněných pozemků. Podání vrcholí v návrhu, aby bylo uznáno právem, že Spolkový rolnický cukrovar ve V. jest povinen čistiti strouhu hlavní a strouhy odpadové a kalovinu vyházenou svým nákladem rozvážeti a z pozemků č. kat. ... odstraňovati, a že je zvláště povinen kalovinu toho času vyházenou s těchto pozemků svým nákladem odstraniti a dále st-lům dáti plnou náhradu a zadostučinění za náklady a škody, jež vzejdou v případě tom, že pozemky budou zničeny nebo poškozeny kalovinou nebo že st-lé budou k odvrácení větších škod nuceni sami ji na jejich účet odstraniti. Konečně bylo žádáno, aby st-lům proti cukrovaru byla přisouzena náhrada útrat spojených s tímto jejich zakročením a s úředním jednáním následkem tohoto zakročení konaným.
Po místním šetření komisionelním, jež konalo se 17. ledna 1921 bylo rozhodnutím osp-é v K. z 26. srpna 1921 žádání dnešních st-lů zamítnuto pro nepříslušnost s odůvodněním, že nárok takový svojí povahou může býti jenom nárokem soukromoprávním, vzniklým z titulu soukromoprávního, neopírajícím se vůbec o nějaký titul veřejnoprávní a nemůže tedy úřad správní vzhledem k předpisu §§ 75 a násl. vod. zák. vůbec ve věci rozhodovati.
K odvolání st-lů byl nález osp-é rozhodnutím zsp z 5. března 1923 zrušen a bylo osp-é uloženo, aby o zmíněné stížnosti v 1. stolici meritorně (incl. náhrady dosavadních útrat) rozhodla.
Na další odvolání Spolkového rolnického cukrovaru ve V. bylo však rozhodnutí zsp-é nař. rozhodnutím zrušeno a nález osp-é obnoven. —
Ve stížnosti se vytýká, že žal. úřad první a hlavní část žádání st-lů z 20. prosince 1920 (ohledně povinnosti k čištění struh) z rozhodování svého vyloučil, a popírá se dále soukromoprávní povaha smíru mezi cukrovarem V-skýrn a majiteli mlýna v P. Nss uvažoval o stížnosti takto:
St-lé žádali zcela zřetelně svým podáním de pres. 20. prosince 1920 na osp-é za rozhodnutí, že Spolkový rolnický cukrovar ve V., dnešní zúčastněná strana, je povinen: a) čistiti strouhu hlavní a strouhy odpadové, b) kalovinu vyhazovanou svým nákladem rozvážeti a s pozemků st-lových odstraňovati, resp. pokud jde o kalovinu právě vyházenou, tuto svým nákladem odstraniti a dáti plnou náhradu způsobených škod.
Osp odepřela rozhodovati o této žádosti, popřevši svoji příslušnost jako úřad vodoprávní. Při tom nevyloučila z petitu st-li formulovaného tu neb onu jeho část, takže z rozhodnutí jejího není patrno a st-lé nemohli z něho tedy poznati, že osp chce snad omeziti svůj odmítavý výrok toliko na druhou část petitu, který se týká odstraňování kalovin. Než právě proto, že rozhodnutí prvé stolice není co do svého obsahu dostatečně jasné, nemůže straně (dnešním st-lům) vzejíti žádná právní újma z toho, že z něho vyčetli vyřízení svého petitu in toto a že také v tomto smyslu si stěžovali k zsp-é, kteráž vyloživši si výrok prvé stolice shodně se st-li k rekursu jejich zřejmě se zabývala — jak z tenoru i z důvodů rozhodovacích je patrno — otázkou příslušnosti úřadů vodoprávních ve příčině všech bodů petitu st-li úřadům k rozhodnutí předloženého.
Žal. min. rozhodujíc o rekursu dnešní zúčastněné strany Spojkového rolnického cukrovaru ve V., vycházelo však z předpokladu, že již před druhou stolicí byla vznesena na spor otázka kompetence vodoprávních úřadů toliko pokud jde o povinnost k rozvážení kalovin a o náhradu škody, nikoliv však také otázka kompetence ve příčině ostatního obsahu žádosti dnešních st-lů sub pres. 20. prosince 1920 u okresní správy politické podané. Proto omezilo se žal. min. na zkoumání kompetence vodoprávních úřadů jen po oné stránce, zrušilo však výrok stolice druhé, jímž příslušnost úřadů vodoprávních byla v příčině celého petitu dnešních st-lů uznána. Zmíněný předpoklad, od něhož žal. min. vycházelo, nesrovnává se však se skutečným procesním vývojem věci, jak byl právě ze spisů správních zjištěn, a je proto nař. rozhodnutí po této stránce v rozporu se spisy, což zakládá podstatnou vadu procesní.
Pokud pak jde o petit st-lů, jímž v podání de pres. 20. prosince 1920 domáhali se rozhodnutí o povinnosti dnešní zúčastněné strany v příčině převážení kalovin a souvislé s tím povinnosti k náhradě škody, popřel žal. úřad příslušnost vodoprávních úřadů, prohlásiv spor o tyto věci za spor soukromoprávní. Proti tomu slušelo uvážiti toto:
V předmětné části svého žádání vznesli dnešní st-lé před vodoprávní úřad spor vzešlý ze smíru, který uzavřeli s rolnickým cukrovarem V-ským. Upraví-li se smírem poměry právní, o nichž přísluší rozhodovati úřadům vodoprávním, vstupuje smírné narovnání na místo rozhodnutí úřadu vodoprávního, aniž mění se povaha právního poměru tím, že rozhodnutí úřední nahraženo bylo dohodou zúčastněných stran. Vzejde-li tedy z takovéhoto smíru spor mezi jeho účastníky, může k rozhodování jeho býti příslušným jen onen úřad, jemuž přísluší rozhodovati o poměru právním, který smírným narovnáním byl upraven, to jest úřad vodoprávní, stejně jako jen tento úřad jest povolán rozhodovati ve sporech, které vzejdou při výkladu jeho vlastních rozhodnutí. (Srov. Budw. A 9078/1912 a j.). Záleží tedy vše na tom, zdali právní poměry smírnou dohodou z 30. listopadu 1888 upravené sluší počítati k oněm záležitostem, které podle § 75 čes. vod. zák. náleží do působnosti úřadů vodoprávních.
Řečenou dohodou, která pojata byla do nálezu úřadu vodoprávního (býv. okr. hejtmanství v K. z 2. prosince 1888), ujednali dnešní st-lé a cukrovar V-ský, oba jakožto uživatelé potoka V-ského, jednak kdo z nich má čistiti strouhu hlavní a strouhy odpadové, jednak bližší modality v příčině odstraňování vyhazované kaloviny. Předmětem jejich jest bližší úprava povinnosti, která byla vodoprávním úřadem (vynesením z 10. června 1885) uložena všem účastníkům v příčině čištění jistých částí potoka V-ského a potoka C-ckého. Je mimo spor, že povinnost tato byla účastníkům smíru uložena jakožto majitelům vodních oprávnění a z titulu těchto jejich užívacích práv k vodě veřejné. Řečená povinnost byla tedy zcela nepochybně účastníkům smíru uložena jako povinnost veřejnoprávní, a byla jimi také právě smírem před vodoprávním úřadem uzavřeným v zásadě uznána, takže není třeba zkoumati, ve kterých ustanoveních zákonných sluší hledati její právní základ, zejména zdali povinnost tato zakládá se na ustanovení § 21, po případě na ustanovení § 44 čes. vod. zák. či snad na ustanovení § 50 tohoto zák. Řečeným smírem byly toliko blíže upraveny modality, jak jest plniti povinnost čistiti jmenované toky vodní. Jestliže povinnost stranám na základě vod. zákona uložená upraví se jejich vzájemným ujednáním, které vodní zákon (§ 84) výslovně uznává jako přípustný způsob odklizení rozporů v poměrech vodoprávních, nemůže býti pochybnosti, že tytéž úřady, jimž by příslušelo podle § 75 vod. zák. rozhodovati o obsahu a modalitách řečených povinností, kdyby k smírnému narovnání mezi účastníky nedošilo, jsou povolány, aby rozhodovaly, dojde-li mezi účastníky ke sporu o výklad tohoto narovnání, jež nastoupilo na místo úpravy aktem úředním. (Srov. Budw. A č. 6930/1909).
Bylo tedy nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 385-388.