NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 11389.

Footbalová skupina tělocvičného spolku není samostatnou právnickou osobou. Peníze, jež členové footbalového oddělení získali pořádáním zápasů a zábav, jsou vlastnictvím spolku, nikoliv majetkem členů footbalového oddělení. Ten (bývalý člen spolku), u něhož byla v úschově vkladní knížka, na níž byly tyto peníze uloženy, jest povinen (§ 369 obč. zák.) ji vydati spolku po srážce toho, co si jednotliví členové footbalového oddělení uložili ze svých peněz na tutéž knížku.
(Rozh. ze dne 6. února 1932, Rv 1 2266/30.)
Žalující spolek domáhal se na žalovaném vydání spořitelní vkladní knížky, znějící na footbalové oddělení žalujícího spolku, jež byla v úschově žalovaného jako člena žalujícího spolku a jeho footbalového oddělení. Žalovaný byl ze spolku vyloučen. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: První soud správně vychází z předpokladu, že footbalové oddělení lení není právnickou osobou, takže nemohlo nabyti jmění, usuzuje však z toho, že jmění toho bylo nabyto členy footbalového oddělení a nemůže náležeti nikomu jinému než členům footbalového oddělení. Tento závěr, jenž jest jádrem zamítacího rozsudku, jest však nesprávný, nechávaje otevřenou otázku, jakým způsobem jednotliví členové nabyli vlastnictví ke vkladu pro sebe. Žalovaný ani nenamítl, že členové oddělení byli vlastníky. Tuto právní konstrukci prvého soudu jest označiti za pochybenou. Odvolací soud vychází z tohoto: Když členové footbalového oddělení, kterému nesporně žalujícím spolkem bylo povoleno právo k volnému hospodaření s penězi, pořádáním zápasů a zábav ušetřili peníze, musely se tyto peníze státi vlastnictvím žalujícího spolku jako hlavního spolku a právnické osoby, neboť oddělení nemělo právnickou způsobilost a bylo jen pododdělením žalujícího spolku. Toto jmění nepřijde k dobru, jak se prvý soudce domnívá, ani ostatním nezúčastněným členům, nýbrž zůstává jměním spolku, jenž jako právnická osoba požívá týchž práv jako jednotlivci a podle § 18 obč. zák. jest způsobilý nabývat! práv, tudíž i práva vlastnického, z druhé strany může býti zavázán věcně a obligačně. Jmění spolku jako takové není jměním jednotlivých členů spolku, nýbrž jměním spolku jako takového. Jest právně nezávažné, zda vede správu takovéto zvláštní podstaty sám spolek, či pododdělení, jádro otázky, komu přísluší vlastnické právo k této podstatě, není tím dotčeno. Byla-li, jako v souzeném případě, přenesena správa na pododdělení, není pododdělení ničím jiným než jednatelem spolku. Podle dále nesporného zjištění sdružilo se footbalové oddělení s jiným footbalovým oddělením ku společnému pořádání zápasů a zábav. Ani to není právně podstatné, aniž, že spolek dal footbalovému oddělení zápůjčku 200 Kč, z nichž bylo 100 Kč zpět placeno a zbytek byl darován. Toto zjištění nemohlo obstáti před ustanoveními občanského zákoníka, poněvadž footbalové oddělení nebylo právním podmětem a proto ani nemohlo uzavříti zápůjčku. Tuto skutečnost lze vykládati jen tak, že spolek ze všeobecného jmění určil 200 Kč pro zvláštní účel, pro opatření materiálu pro footbalové oddělení, a že činností pododdělení 100 Kč bylo vráceno do jmění spolku. Na právním názoru odvolacího soudu, že to, co uloženo podle vkladní knížky, jest vlastnictvím žalujícího spolku, nemůže nic změniti ani to, že ve vkladu jsou prý i peníze, které si členové pododdělení hodlali uspořiti pro zamýšlenou cestu do Berlína pro svou vlastní osobu. Ani tím nestala se vkladní knížka jako taková vlastnictvím footbalového oddělení nebo jednotlivých členů, neboť v každém případě nabytí vlastnictví jest se tázati po právním důvodu a po způsobu nabytí. O těchto požadavcích nedávají námitky žalovaného vysvětlení. Originerní nabývání vlastnictví jest již pojmově vyloučeno (§§ 381, 404 obč. zák.) a derivativnímu nabývání scházejí náležitosti §§ 423 a 425 obč. zák. Stručně budiž proto k otázce vlastnictví opakováno, že vlastnické právo k vkladní knížce přísluší žalujícímu spolku.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by v rozsahu zrušení o ní dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody: Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jest se zabývati především otázkou, o jakou žalobu jde. Přihlíží-li se k přednesu žalujícího spolku v prvé stolici, nemůže bytí pochybnosti o tom, že jde o žalobu vlastnickou po rozumu § 366 obč. zák. V opravném řízení dovolává se sice žalující spolek smlouvy schovací (§ 957 obč. zák.), při tom však přehlíží, že v prvé stolici nepřednesl, žé mezi stranami došlo k uzavření smlouvy schovací, a z tvrzení, že žalovaný měl spornou vkladní knížku v úschově, nelze ještě souditi na takovou smlouvu. V řízení před procesním soudem tvrdil žalující spolek výslovně, že se žalovaný, v jehož úschově jako člena žalujícího spolku a jeho footbalového oddělení sporná knížka vždy byla, zdráhá knížku tu, která je vlastnictvím žalujícího spolku, vydati spolku, ač byl ze spolku vyloučen. Z toho jest zřejmo, že žalující spolek vyvozuje svůj vlastnický nárok na vydání knížky z poměru spolkového (zákon ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. z.) a žaloba taková jest žalobou vlastnickou po rozumu § 366 obč. zák. (srov. rozh. čís. 3543, 3751 sb. n, s.). Ježto jde o žalobu vlastnickou, musí žalující spolek prokázati podle § 369 obč. zák., že sporná knížka jest jeho vlastnictvím a že žalovaný má knížku tu ve své moci (detenci). Že footbalová skupina žalujícího spolku nebyla samostatnou právnickou osobou, správně dovodil odvolací soud a žalovaný sám schvaluje v dovolání tento názor, má však za to, že sporná knížka patřila vlastnicky jednotlivým členům footbalového oddělení. Že tomu tak nebylo a ani býti nemohlo a že knížka byla a je vlastnictvím žalujícího spolku, správně vyložil odvolací soud a stačí dovolatele odkázati v té příčině na odůvodnění napadeného rozsudku. Jest proto žalovaný povinen vydati žalujícímu spolku spornou vkladní knížku, má-li ji dosud ve své moci, avšak samozřejmě po srážce těch částek, které nejsou spolkovým jměním proto, že si na knížku tu jednotliví členové footbalového sdružení uložili ze svých peněz na cestu do Berlína. Bude proto především zjistiti, zda žalovaný má dosud spornou vkladní knížku ve své moci, t. j. může-li fakticky s knížkou tou dosud nakládati, neboť z toho, na čem odvolací soud buduje své přesvědčení o detenci žalovaného, že žalovaný předal vkladní knížku dělnickému tělocvičnému a sportovnímu svazu, nelze o sobě bezpečně vyvoditi, že knížku má dosud ve své moci žalovaný. Nemá-li žalovaný knížku již ve své detenci, bude třeba zamítnouti žalobu. Zjistí-li se však, že žalovaný má dosud možnost fakticky s knížkou nakládati, bude třeba dále zjistiti, jaká částka na vkladní knížku uložená pochází ze zábav a z jiných podniků footbalového odboru a tvoří tudíž spolkové jmění a jaká připadá na částky, jež si jednotliví členové uložili na knížku prostřednictvím žalovaného. Rozsudek pak bude zníti na odsouzení žalovaného k vydání sporné vkladní knížky po srážce oněch částek, jež netvoří spolkové jmění, t. j. těch částek, jež si jednotliví členové prostřednictvím žalovaného uložili na knížku.

Citace:

č. 11389. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 148-150.