NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 3895.

Subjektivní skutková podstata přečinu § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky vyžaduje, by pachatel cílevědomě vyvinul intelektuelní působení na jiné, směřující k tomu, by byl u nich vyvolán nepřátelský stav a nálada proti státním chráněným statkům. K subjektivní skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. stačí vědomí štvaní při výrocích, jimiž se napadá spravedlnost zákonodárství a nepřímo uráží státní forma, po případě, jež obsahují hrubou hanu státní formy, jsou-li ony výroky způsobilými snížiti vážnost republiky nebo ohroziti obecný mír v republice.
(Rozh. ze dne 12. června 1930, Zm I 89/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 9. prosince 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečiny podle § 14 čís. 1 a § 14 čís. 5 zákona čís. 50/23, zrušil rozsudek nalézacího soudu v odsuzující části a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Rozsudek vykazuje podstatné vady, zmateční stížností důvodem zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. vytýkané, pokud jde jednak o objektivní, jednak o subjektivní náležitosti přečinů, jimiž byl obžalovaný uznán vinným. Nalézací soud zjistil správně určité vlastnosti obžalovaného, pro subjektivní posuzování významné; uváživ je, zjistil, že si obžalovaný musil býti vědom, že i v částech prohlášení, které předčítal, jest pobuřováni a hrubé štvaní proti státní formě Čsl. republiky ve prospěch sovětské unie, kterou čsl. stát neuznává a každé snahy o její propagování v Čsl. republice trestně stihá; jako závěr z toho však neuvedl jen to, že, přednesl-li obžalovaný přes to prohlášení v mezích, jak soudní dvůr uznal, jednal vědomě proti zákonu na ochranu republiky a jest za to zodpovědným. K přečinům podle § 14 čís. 1 i 5 zák. na ochr. rep. se však v ohledu subjektivním vyžaduje k onomu úmysl vyvolati nepřátelské smýšlení proti státu v základních, v zákoně vymezených statcích, k tomuto aspoň vědomí pachatelovo, že republiku hanobí. Omezuje-li se rozsudek nalézacího soudu již při posuzování objektivní stránky trestného činu podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. na pouhé opakování zákonného pojmu zjišťováním, že závadné věty obsahují nesporně pobuřování proti demokraticko-republikánské formě státu, a zjišťuje-li při subjektivní stránce jen vědomí, že jest v dotyčných částech obsaženo pobuřování proti státní formě Čsl. republiky, není tím vyjádřeno, že obžalovaný cílevědomě vyvinul intelektuelní působení na jiné, směřující k tomu, by byl u nich vyvolán nepřátelský stav a nálada proti státním chráněným statkům. Nedostatek skutkových zjištění pro správné právní posouzení věci ve směru objektivním i subjektivním jest u přečinu podle § 14 čís. 1 zákona zřejmý. Třebaže snad bylo lze uznati za postačitelné u přečinu podle § 14 čís. 5 zákona zjištěné vědomí štvaní při výrocích, jimiž se napadá spravedlnost zákonodárství a nepřímo uráží státní forma, po případě jež obsahují hrubou hanu státní formy Čsl. republiky, klade u tohoto přečinu zmateční stížností právem důraz na otázku jejich způsobilosti snížiti vážnost republiky neb ohrozili obecný mír v republice, kterou nalézací soud beze slova odůvodnění a bez jakýchkoli skutkových zjištění odbyl rovněž jen citací těchto slov zákona. Vadný rozsudek jest proto i ohledně tohoto přečinu zrušiti. Pokud zmateční stížnost poukazuje k tomu, že projev byl přednesen v okresním, zastupitelstvu jako programatické prohlášení politické strany, nevylučovalo by to ovšem o sobě, by v místech zákonu odporujících nebyl podřaděn, najmě při objektivním posuzování, pod příslušná ustanovení zákonná. Okolnost ta nemusila by však zůstati bez významu při posuzování subjektivní stránky přečinu, najmě podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep., kdyby se zjistily okolnosti, jež by pro tento případ a pro toto shromáždění přímo vylučovaly možnost usuzovati na úmysl obžalovaného nepřátelské smýšlení proti chráněným státním statkům vyvolávali přes to, že si snad pachatel jinak jejich abstraktní způsobilosti pobuřovací byl vědom. Veřejnost takového shromáždění nutno ovšem při těchto úvahách bráti bedlivě v úvahu.

Citace:

č. 16340. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 258-261.