Čís. 1188.
Dohoda o zrušení nesplněné dosud kupní smlouvy, již byli nynější manželé uzavřeli ještě před sňatkem pro případ zamýšleného sňatku, nevyžaduje formy notářského aktu.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, Rv I 346/21.)
Dne 29. srpna 1919 uzavřely strany smlouvu svatební a postupní, kterouž žalobkyně pro případ uskutečnění zamýšleného sňatku postoupila
žalovanému polovici domu a pozemků za postupní cenu 4200 K. Žalovaný
uzavřel pak se žalobkyní sňatek manželský, postupní ceny jí však dosud
nezaplatil, a smlouva knihovně vtělena nebyla. Žalovaný zavázal se dne
22. března 1920 v notářské kanceláři ústně, že postoupenou mu polovici
všech nemovitostí postoupí zpět žalobkyni bez jakékoli náhrady, a že za
příčinou sepsání smlouvy přijdou strany na notářství téhož dne odpoledne. Žalovaný však tak neučinil, pročež se žalobkyně domáhala splnění
ústní přípovědi žalobou, již procesní soud prvé stolice zamítl
v podstatě z těchto důvodů: Předmětem jednání mezi stranami bylo
zrušení smluv svatebních, zřízených před notářem; šlo tu tedy o právní
jednání, k jichž platnosti jest třeba zřízení notářského aktu (§ 1 lit. a), b) zákona ze dne 15. července 1871, čís. 76 ř. zák.). Když tedy v tomto případě notářský akt zřízen nebyl, jest prohlášení pokud se týče slib žalovaného, že nemovitosti své manželce zpět postoupí, nezávazné, poněvadž
platná smlouva nevznikla pro nedostatek formy. Odvolací soud žalobě vyhověl a uvedl mimo jiné v důvodech: Ujednání ze dne 22. března 1920 Obsahuje závazek žalovaného, že za účelem zpětného postupu realit
dá v notářské kanceláři vyhotoviti notářský spis, vždyť se zavázal,
dostaviti se na notářský úřad a zde dáti vyhotoviti smlouvu, což dle
ustanovení §§ 6 a 914 obč. zák. nepřipouští jiného výkladu než ten, že
stranám tanul na mysli notářský spis. Takováto úmluva, že sepsán býti
má o postupu realit s manžela na druhého manžela spis notářský, není
vázána na určitou formu a může tedy uzavřena býti ústně (§ 883 obč. zák.). Ustanovení § 884 obč. zák. nemá zde místa, neboť se netvrdí, že
bylo umluveno, že o ujednání ze dne 22. března 1920 má nějaká listina sepsána býti. Zřízení shora uvedeného notářského spisu tvoří obsah této
úmluvy, nikoli však podmínku platnosti její. Zákon ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. nepředpisuje pro ujednání takové, i když se stane
mezi manželi, zřízení notářského spisu a na základě jeho právem žalobkyně domáhá se toho, aby, jak to zákon předpisuje, o postupu realit ze
žalovaného na ni sepsán byl spis notářský.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dlužno uvážiti, zdali platnost ujednání, o něž tu jde, jest podmíněna
sepsáním spisu notářského podle § 1 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. V té příčině dlužno především k tomu poukázati, že žalobkyně notářským spisem ze dne 29. srpna 1918 postoupila svému ženichovi,
nyní žalovanému manželi, polovici svých nemovitostí za ujednanou kupní
cenu 4200 Kč pro případ uskutečnění zamýšleného sňatku. Smlouva ta
jest sice v notářském spise označena jako smlouva svatební a postupní,
ale neobsahuje žádného jiného ustanovení, nežli obyčejná smlouva kupní
zejména nic nestanoví o věně neb o správě jmění a neupravuje majetkově
poměry na případ úmrtí jednoho manžela; ani ve sporu nebyly tvrzeny
okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že úmysl smluvních stran směřovai
k tomu, aby touto smlouvou byly majetkoprávní poměry mezi manžely
po dobu manželského svazku upraveny. Tuto smlouvu, byť i právní účinnost její byla závislou učiněna na uzavření sňatku manželského a byť
i zamýšlené manželství dalo podnět k jejímu uzavření, nelze tudíž pokládati za smlouvu svatební ve smyslu § 1217 obč. zák. Podle zjištění nebyla
tato smlouva posud splněna a mohla tudíž souhlasnou vůlí stran býti zrušena, při čemž předpisy poplatkové zůstávají mimo úvahu. Zjištěná dohoda
není novou smlouvou kupní, což vyplývá ze zjištění, že zpětné postoupení, jakožto následek zrušení smlouvy kupní, státi se mělo bez jakékoli
náhrady, a, protože žalovaný kupní ceny, v notářském spise stanovené,
nezaplatil, není dohoda ta ani smlouvou darovací; tato dohoda o zrušení
nesplněné smlouvy kupní není tudíž smlouvou, která by vyžadovala formy
spisu notářského podle § 1 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák.