NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 954.

Zákonná povinnost, zříditi věno, není vyloučena tím, že osoba, povinná věnem, dala se ku svolení ve sňatek pohnouti vyhrůžkami snoubenců.
(Rozh. ze dne 8. března 1921, R I 269/21.)
Žádost provdané dcery, by otec přidržen byl zříditi jí věno, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, o návrhu dále jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu otcovu.
Důvodу:
Stěžovatel zakládá dovolací rekurs pouze na tvrzení, že jeho dcera uzavřela sňatek proti jeho vůli, a vyvozuje z toho závěr, že dle § 1222 obč. zák. nemá vůči němu nároku na věno. Stěžovatel tvrdil také již v prvé stolici, že sňatek uzavřen byl proti jeho vůli, ale z jeho dotyčného přednesu vysvítá, že toto tvrzení jest nesprávným úsudkem jeho, vyvozeným mylně z okolnosti skutkové, jím přednesené, že dcera a nynější její manžel vyhrožovali sebevraždou a činili stále výtržnosti a že on tedy konečně svolil ke sňatku. Dle vlastního jeho přednesu tudíž dcera jeho neprovdala se proti jeho vůli, nýbrž s jeho svolením, takže případu § 1222 obč. zák. zde není a dovolací rekurs prohlásiti sluší nedůvodným. Stěžovatel ovšem v prvé stolici vytýkal, že svolení ke sňatku dal následkem výhrůžek dcery a jejího ženicha, ale tato pohnutka jest vzhledem na znění § 1222 obč. zák. nedůležita, pokud jde o povinnost, zříditi dceři věno. Na §§ 870 a 876 obč. zák. nového znění stěžovatel nepoukazuje a s úspěchem poukazovati nemůže, poněvadž by z nich mohl nejvýše jen vyvozovati, že nebyl povinen, dáti svolení k sňatku, kdyby byly zde podmínky těchto zákonných předpisů, nikoli však, že, když přes to svolil k sňatku, není povinen, zříditi dceři věno.

Citace:

č. 954. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 190-190.