Čís. 2291.Na rozluku manželství lze žalovati i když bylo manželství již rozvedeno. Lhostejno, že žaluje z viny druhého manžela manžel, z jehož viny bylo manželství rozvedeno, a že se žaloba o rozluku opírá o okolnosti, jež nastaly před rozvodem či po něm.(Rozh. ze dne 20. února 1923, R I 1192/22.)Manžel domáhal se žalobou, by z manželčiny viny rozloučeno bylo manželství, jež rozsudkem ze dne 2. listopadu 1914 rozvedeno bylo z viny manželovy. Žalovaná manželka navrhla v žalobní odpovědi, by dle §u 17 rozl. zák. bylo manželství rozloučeno z viny manželovy, po případě, by vysloveno to bylo rozsudkem. Procesní soud prvé stolice prohlásil rozsudkem manželství rozloučeným z viny obou stran. Odvolací soud, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva, vyhověl ve věci samé odvolání potud, že zrušil rozsudek soudu prvé stolice, a vrátil mu věc, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Žalovaná především vytýká rozsudku soudu prvé stolice, že spočívá na řízení zmatečném, poněvadž prý vzhledem k tomu, že manželství mezi stranami bylo prohlášeno právoplatným rozsudkem ze dne 2. listopadu 1914 za rozvedené od stolu a lože z viny žalujícího, o rozluce mělo býti rozhodnuto dle §u 17 rozl. zák. a čl. II. bod III. (3) vládního nařízení ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n. po provedeném řízení sporném rozsudkem, že tedy rozhodnuto bylo o věci, nepatřící na pořad práva (§ 477 čís. 6 c. ř. s.). Tato námitka není odůvodněna. Ustanovení čl. II. vlád. nařízení vztahují se výslovně jen na »žádosti« o rozluku manželství ve smyslu §§ 15 a 17 zák. rozl. a nikoli též na žaloby o rozluku. Dle §u 13 rozl. zák. lze žalovati na rozluku každého manželství, tedy i takového, které od stolu a lože již bylo rozvedeno z důvodů, v tomto §u uvedených a nebrání podání takové žaloby druhé straně, aby nedomáhala se samostatně rozluky již rozvedeného manželství ve smyslu §u 17 rozl. zák. pouhou »žádostí«, o niž pak ovšem po provedeném šetření v řízení nesporném usnesením rozhodnouti jest. Takové samostatné žádosti ve smyslu §u 17 rozl. zák. strana žalovaná však nevznesla, nýbrž učinila dotyčný návrh v žalobní odpovědi, neobmezila se však na návrh na zamítnutí žaloby, nýbrž učinila zároveň návrh na vyslovení rozluky v výhradně viny žalobcovy rozsudkem a nemůže proto nyní namítali nepřípustnost pořadu práva. Kdyby se však i připustilo, že formelně napřed mělo býti rozhodnuto o návrhu žalované ve smyslu §u 17 rozl. zák. usnesením, muselo by nezbytně následovati ještě rozhodnutí o podané žalobě manžela rozsudkem, který by se ovšem musel obmeziti na výrok, zda i žalovaná má na rozluce vinu. Soud odvolací jakožto soud rekursní však již usnesením ze dne 14. června 1921 vyslovil, že by takové rozdělené rozhodování bylo zbytečným a bez praktického významu a nelze proto v postupu, jaký soud procesní v této příčině zvolil, vytýkanou zmatečnost řízení spatřovati a bylo proto odvolání, pokud tuto zmatečnost uplatňuje, jako neodůvodněné zamítnuto. V dalším vytýká žalovaná rozsudku, že mu za základ položeny byly skutkové okolnosti a důkazy ve spisech trestních obsažené, které již v době projednávaného sporu o rozvod pozůstávaly a ve sporu tom částečně též probrány a posouzeny byly, ve sporu o rozluku však ani na přetřes nepřišly a předmětem návrhu stran ani nebyly, že tyto okolnosti a důkazy byly rozsudkem ve sporu o rozvod skonsumovány a že proto nemohou po právoplatně skončeném sporu o rozvod uplatňovány býti k odůvodnění rozluky a rovněž tak že nemohou okolnosti po rozsudku rozvodovém na jevo vyšlé sloužiti k odůvodnění rozluky rozsudkem, nýbrž jen usnesením, poněvadž prý po vyslovení rozvodu manželé nemají navzájem povinností, jsouce si úplně cizími. Soud odvolací nesdílí náhledu žalované, že okolnosti a důkazy, nynějšímu žalobci již ve sporu o rozvod známé a jím uplatňované jsou skonsumovány a že ve sporu o rozluku nesmějí již býti k platnosti přiváděny, neboť spor o rozluku je sporem samostatným, od sporu o rozvod rozdílným, majícím za předmět jiné žádání než ve sporu o rozvod. Rovněž jako mylný označiti dlužno náhled žalované, že okolnosti po rozvodovém rozsudku povstalé, důvody pro rozluku, o níž by bylo rozsudkem rozhodnouti, založiti nemohou, neboť dokud manželství nebylo zrušeno, trvá svazek manželský i účinky právní, s ním spojené, a trvají proto i vzájemné povinnosti manželů, zejména i povinnost zachovávati manželskou věrnost a navzájem slušně si přicházeti vstříc, a nelze proto nahlédnouti, proč by porušení těchto povinností po nastalém rozvodu (zejména cizoložství, ubližování a zlé nakládání), nemohlo založiti důvod k rozluce a proč by strana, z jejíž viny rozvod byl vysloven, nemohla později žalovati nа rozluku z viny druhé strany. Věci soudu ovšem jest posouditi, pokud okolnosti před i po rozvodu tu jsoucí jsou způsobilé, tvrzený důvod rozluky opodstatniti. V dalším odůvodnil odvolací soud zrušovací usnesení vzhledem k neúplnosti řízení, ježto opomenuto bylo zjistiti závažné okolnosti.Nejvyšší soud nevyhověl rekursu ani z té ani oné strany.Důvody:Není tu zmatečnosti podle §u 477 čís. 6 c. ř. s. Z předpisu §u 17 (§ 15) zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. nelze dovoditi, že nemůže býti žalováno na rozluku manželství již rozvedeného. Může-li podle těchto předpisů každý manžel žádati za rozluku pro nepřekonatelný odpor anebo na podkladě provedeného již sporu o rozvod, není mu tím vzata možnost, žalovati o rozluku podle §u 13 (slova § 15: nechce-li žalovati o rozluku z jiného důvodu §u 13). Tak je tomu zejména v tomto případě, kde žalováno je o rozluku z viny manželčiny, kdežto manželství bylo rozvedeno z viny manželovy. Odvolací soud posoudil věc správně po stránce právní. Podle §u 13 nov. manž. lze žalovati o rozluku manželství bez ohledu na to, zda manželství bylo před tím platně rozvedeno. Nezáleží tudíž na tom, že důvod rozluky nastal po rozvodu, neboť vždy nastal za manželství, jež má býti rozloučeno. I v tomto směru je napadené usnesení správně odůvodněno.