Č. 3310.

Státní zaměstnanci: Státní úředník jmenovaný k politické správě na Slovensku dekretem, ve kterém mezi jiným uvedeno, že se na něho vztahuje služební pragmatika z r. 1914, může býti přeložen službou do území mimoslovenského.
(Nález ze dne 3. března 1924 č. 1842).
Věc: Leop. R. v P. proti ministerstvu vnitra v Praze o přeložení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 jmenován byl výnosem min. vnitra z 31. července 1919 definitivně do VIII. hodn. tř. 3. stupně platového ve stavu konceptních úředníků politické správy na Slovensku ke své žádosti, kterou podal na základě konkursu, vypsaného výnosem min. vnitra z 22. března 1919. V konkursu tom bylo výslovně uvedeno, že se žadatelé podrobí všem předpisům platným pro státní úředníky politické v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a to ak předpisům pragmatikálním, tak i předpisům, upravujícím hmotné poměry úřednictva. V žádosti, kterou se st-1 ucházel o přijetí do politické správní služby na Slovensku, prohlásil výslovně, že v případě přijetí podrobuje se všem podmínkám, které přijetí do služby té za základ budou položeny. V jmenovacím dekretu, vydaném úřadem min. pro Slov. z 30. září 1919, bylo výslovně uvedeno, že se na služební poměr st-lův vztahují ustanovení služební pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. a příslušná k tomuto zák. vydaná nařízení.
Výnosem .nin. vnitra z 23. srpna 1923 byl st-1 přidělen na základě § 67 služ. pragm. službou trvale k politické službě v Čechách a poukázán, aby se nejpozději 1. září 1923 hlásil k nastoupení služby v presidiu zsp-é v Praze, jež rozhodne o jeho služebním přidělení.
Proti tomuto opatření min. vnitra směřuje stížnost, vytýkající nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že byl st-1 přijat pouze na Slovensko, čímž uzavřena byla mezi ním a státem veřejnoprávní smlouva, týkající se toliko služby na Slovensku a ne služby v Čechách. O § 67 služ. pragm. nebylo v dekretu ani zmínky, proto nemůže býti nyní zákonného tohoto ustanovení použito, zvláště ne bez dohody se st-lem. Stížnost vytýká dále, že nař. opatření odporuje též § 40 služ. pragm.
Avšak vývody tyto nejsou správné. Jak vysvítá z vylíčeného děje, který není ani st-lem popírán, toliko mylně vykládán, podrobil se st-l přijetím místa iia základě konkursu všem podmínkám, které v něm byly obsaženy. Mezi ně patřilo též, že se uchazeč podrobuje služební pragmatice z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Tím se st-l podrobil i ustanovení § 67 tohoto zák. Podle ustanovení toho může vsak úředník ve svém služebním oboru a odvětví býti z moci úřední na jiné místo přeložen.
Názor stížnosti, že by přeložení st-lovo smělo se státi jen v dohodě s ním, nemá opory ani v předpisech služ. pragmatiky, ani ve zněni jmenovacího dekretu z 30. září 1919.
Neshledal proto nss, že by min. bylo nař. výnosem překročilo nebo porušilo zák.
Namítá-li stížnost dále, že napadený výnos odporuje § 40 služ. pragm., jednajícímu o titulech úředních, podotýká se, že otázka titulu nebyla nař. rozhodnutím řešena, takže je stížnost v tomto směru nepřípustná (§ 5 zák. o ss).

Citace:

č. 3310. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 710-711.