Čís. 7940.Učinil-li vymáhající věřitel připomínky proti účtu vnuceného správce, nelze z toho, že se nevyjádřil i o dodatném podání vnuceného správce, usuzovati, že souhlasil s návrhem vnuceného správce v tomto podání.(Rozh. ze dne 3. dubna 1928, R I 200/28.)Soud prvé stolice schválil účet vnuceného správce. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v řízení pokračoval a znovu se usnesl. Důvody: Při roku ustanoveném na den 21. července 1927 k vyřízení účtu správce učinil zástupce berního úřadu v zastoupení vymáhající strany námitky proti vyplacení 1165 Kč 80 h a 1050 Kč vnuceným správcem z výtěžku správy dvěma věřitelům vymáhajícím, kteří vedli před zahájením vnucené správy exekuci na činže příslušející povinné straně. Soud první stolice má za to, že těmto námitkám nelze odepříti oprávnění, pokud jde o činže, které při povolení vnucené správy (3. dubna 1925) ještě nebyly splatné. Nicméně nevzal zřetel při usnesení k těmto námitkám, poněvadž se strana vymáhající nevyjádřila ve lhůtě 14 dní, dané jí usnesením ze dne 25. srpna 1927 k vyjádření o návrhu vnuceného správce na schválení účtu. Soud rekursní nesdílí toto stanovisko soudu první stolice, neboť v době usnesení soudem první stolice ze dne 28. listopadu 1927 bylo již toto vyjádření vymáhající strany při spisech a měl proto soud k němu přihlížeti.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Postup, jehož jest dbáti při vyřizování účtu vnuceného správce, jest stanoven v §§ 116 a 117 ex ř. V souzeném případě nařídil exekuční soud správně podle § 116 ex. ř. rok k jednání o účtu, použiv k tomu předepsaného vzorce čís. 192; zástupce vymáhajícího věřitele dostavil se k roku na 21. července 1927 a učinil při něm připomínky co do položek týkajících se výplaty 1165 Kč 80 h Dr. K-ovi a 1050 Kč B-ovi. Tím vyhověl vymáhající věřitel své povinnosti a bylo věcí soudu exekučního, by o správnosti účtu rozhodl přihlížeje též k těmto připomínkám а k vysvětlení vnuceným správcem v té příčině při témže roku podanému. Vnucený správce podal o tom další vysvětlení v písemném podání, jež bylo soudu exekučnímu dodáno teprve dne 20. srpna 1927. Otázka, zda neměl exekuční soud toto podání odmítnouti jako opožděné, může zůstati nezodpověděna, jisto však je, že soud pochybil, zaslav podání to bernímu úřadu k vyjádření do 14 dnů s tím, že jinak se má za to, že vymáhající strana souhlasí, čemuž je rozuměti tak, že souhlasí s návrhem vnuceného správce v témže podání, by účet ze správy byl schválen. Tento postup exekučního soudu je nezákonný, protože odporuje předpisu § 116 ex. ř., který jest rázu velícího. Vymáhající věřitel nebyl vůbec povinen o dodatném podání vnuceného správce se vyjadřovati, an své připomínky učinil při roku ze dne 21. července 1927 a již tím předešel tomu, by u něho nastaly nepříznivé účinky, jež zákon (§ 116 ex. ř.) stanoví jako důsledek nedostavení se k roku po případě jako důsledek opomenutí podati připomínky proti účtu již před rokem. Je tedy pro rozhodnutí o správnosti nebo nesprávnosti účtu lhostejno, že se vymáhající věřitel nevyjádřil o dodatném podání vnuceného správce ve čtrnáctidennílhůtě určené exekučním soudem, neboť všeobecného předpisu § 56 druhý odstavec ex. ř. nelze použíti tam, kde se má soud říditi zvláštním předpisem § 116 ex. ř. Názor exekučního soudu, že vymáhající věřitel zmeškáním oné lhůty projevil souhlas se správou a s účtem vnuceného správce, jest právně mylný — nehledíc ani k tomu, že soud má účet ze správy zkoumati z úřední povinnosti (mot. str. 179, mat. 1. str. 507) — a poněvadž soud následkem svého mylného názoru neučinil připomínky vymáhajícím věřitelem včas učiněné předmětem rozhodování ve věci, bylo jeho usnesení, pokud jím účet ze správy byl schválen, soudem rekursním právem zrušeno.