Č. 3469.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: Výměr fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatku o předpisu hektarového příspěvku není konečným rozhodnutím (§ 13 vl. nař. č. 29/23).
(Nález ze dne 9. dubna 1924 č. 5719.
Věc: Společnost pro zužitkování dříví v Čaci proti státnímu pozemkovému úřadu o předpis hektarového příspěvku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Výměrem ze 7. srpna 1923 předepsal fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků při stpú-ě st-lce z pozemkové výměry 105826229 ha hektarový příspěvek k fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků pro rok 1923 v částce 31747 K 87 h. Zároveň podotkl fond, že proti tomuto předpisu lze ve lhůtě 14 dnů podati námitky k stpú-u, že však námitky ty mohou se týkati výhradně jen omylu nebo chybného výpočtu příspěvku, nemají však účinku odkladného.
St-lka naříká tento výměr stížností k nss a namítá, že její nemovitosti nepodléhají záboru a tedy také ne placení hektarového příspěvku.
Uvažuje o stížnosti musil nss nejprve přihlédnouti k tomu, zda nař. rozhodnutím byla věc v cestě správní s konečnou platností vyřízena.
Dle § 73 náhr. zák. ve znění zák. z 13. července 1922 č. 220 Sb. zřídí se k zabezpečení starobních a invalidních požitků osob sepsaných dle § 72 fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, k němuž vlastníci zabraného, ale státem dosud nepřevzatého majetku jsou povinni přispívati ročním příspěvkem 3 Kč z každého hektaru půdy, vláda pak byla zmocněna, aby v té příčině vydala podrobné předpisy.
V době, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, platily v tom směru předpisy vl. nař. z 8. února 1923 č. 29 Sb., dle jehož § 13 předpisuje hektarový příspěvek fond pro zaopatření zaměstnanců (arg. slova: Proti výměru fondu předpisujícímu příspěvek...) a z jeho výměru je možno podati do 14 dnů námitky stpú-u.
Výměr o předpisu hektarového příspěvku vydaný fondem pro zaopatření zaměstnanců velkostatků není tedy konečným rozhodnutím úřadů správních o povinnosti vlastníka k placení hektarového příspěvku, nýbrž podléhá ještě přezkoumání v cestě instanční stpú-em.
Nemůže tedy nss přezkoumati nař. výměr ve věci samé, neboť výměrem tím nebyla věc v cestě instanční s konečnou platností vyřešena.
Přece však musil soud nař. rozhodnutí zrušiti, neboť fond, připojiv k svému výměru poučení, že námitky proti němu podané mohou se týkati jen omylu neb chybného výpočtu příspěvku, uvedl sám st-lku v omyl, že námitky obsahu jiného nemůže v další cestě instanční uplatňovati.
Tomu však tak není, neboť dle § 13 cit. nař. lze výměr fondu bráti v odpor námitkami k stpú-u v celém jeho rozsahu.
Tímto mylným poučením byla st-lka zkrácena ve svém právu na další postup instanční, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 15329. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 732-732.