Čís. 14430.

Ustanovenie služobnej smluvy, že zamestnanec v prípade, že prestúpi ku konkurenčnému podniku, stráca nárok na provízie zo smlúv ním uzavrených, neprieči sa dobrým mravom.
(Rozh. zo 6. VI. 1935, Rv IV 146/35.)
Žalobník bol zamestnaný u žalovanej poisťovne ako poisťovací agent na províziu v obore poistenia životného a poistenia elementárneho. V služobnej smluve bolo stanovené, že prestúpením ku konkurenčnému podniku stráca žalobník nárok na provízie. Ku dňu 1. januára 1930 prejavil žalobník, že vystupuje zo služieb žalovanej poisťovne dotyčne oboru životného poistenia, přestupuje dotyčne tohoto oboru do služieb poisťovne P., že však dotyčne oboru poistenia elementárneho ostává naďalej v službách žalovanej poisťovne. Nato žalovaná poisťovna prejavila, že so žalobníkom zrušuje služebný pomer vôbec. Žalobou domáhal sa žalobník zaplatenia provízií.
Súd prvej stolice žalobu zamietol, odvolací súd jej čiastočne vyhovel.
Najvyšší súd obnovil rozsudok súdu prvej stolice. Dôvody:
Právní poměr stran je určen smlouvou z 1. května 1927 a jejím dodatkem z 9. ledna 1929, kterým se stanoví, že přestoupením ke konkurenci zanikají veškeré nároky na provise vůbec.
Obsah této smlouvy i dodatku je nesporný a není také pochybnosti o tom, že pojišťovna P., ke které žalobce přestoupil, je konkurenčním podnikem žalované pojišťovny, neboť se zabývá stejnými obchody.
Přestoupením ke konkurenci, jehož důsledkem bylo pak propuštění z oboru, ve kterém žalobce chtěl dále pracovati pro žalovanou pojišťovnu, stalo se účinným výše zmíněného ustanovení smlouvy, jehož doslov vylučuje každý nárok na provise přestoupivšího jednatele, ať pochází z jakékoliv jeho předešlé činnosti a důvodu.
Názor žalobcův, že řečené ustanovení smlouvy o ztrátě provisí pro přestoupení ke konkurenci, je neplatné, protože se příčí dobrým mravům, uznati nelze, neboť i platné právo chrání zaměstnavatele proti nedovolené soutěži zaměstnance mimo jiné i tím způsobem, že obchody, ujednané zaměstnancem nedovoleně na vlastní účet, převádí na zaměstnavatele, pakli že to žádá, ve kterémžto případě také veškeré majetkové výhody z převedených obchodů připadnou zaměstnavateli, třebas by i dospívaly po zrušení služebního poměru a byly založeny prací zaměstnancovou.
Poněvadž žaloba podle smlouvy není odůvodněna, právem ji první soud zamítl a proto bylo jeho rozsudek obnoviti.

Citace:

č. 14430. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1033-1034.