Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10218.


Na nárok dlužníka na poskytnutí úvěru z kauční (úvěrní) listiny nelze vésti exekuci. Poddlužník jest oprávněn k rekursu proti povolení exekuce na domnělý nárok dlužníka proti němu. Oprávnění poskytnuté § 38 cís. nař. ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák. vlastníku nemovitostí zatížených zástavním právem, není podrobeno exekuci.
(Rozh. ze dne 10. října 1930, R I 684/29).
Vymáhající věřitel navrhl povolení exekuce: 1. zabavením nároku dlužníka proti Františku P-ovi na poskytnutí úvěru na základě kauční listiny, 2. zabavením nároku dlužníka ve smyslu § 38 cís. nař. ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu poddlužníka a dlužníka (ad 1) a dluž¬ níka (ad 2) exekuční návrh zamítl. Důvody: Pokud stížnosti smě¬ řují proti povolení exekuce zabavením nároku povinné strany na poskytnutí úvěru, nelze jim upříti oprávnění, poněvadž vystavením kauční (úvěrní) listiny nepřijímá věřitel závazek poskytnouti dlužníku v kauční listině pojmenovanému až do výše kauční pohledávky listinou tou knihovně zajištěné skutečně úvěr. Poskytnutí úvěru a jeho výše dána jest i po vystavení kauční listiny do vůle věřitele, který chce úvěr poskytnouti. I po vystavení kauční listiny může věřitel úvěr odepříti, aniž by dlužník mohl na něm vynucovati poskytnutí úvěru žalobou. Vystavení kauční listiny má věřiteli poskytnouti možnost knihovního zajištění pro úvěr, jejž zamýšlí poskytnouti. Kauční listina obsahuje jen slib věřitele dlužníku, že mu budoucně podle toho, jak se poměry utváří, poskytne úvěr. Nárok dlužníka z kauční listiny jest tedy jen pactum de contrahendo ve smyslu § 936 obč. zák., budoucně úvěrní smlouvu uzavříti, nárok takový nemůže však býti předmětem zabavení, poněvadž exekuce zabavením předpokládá věc, která jest v právním obchodu a z níž věřitel může žádati uspokojení, nebyl-li dlužníkův závazek v čas splněn (§§ 447, 448 a 461 obč. zák.), čemuž při nárocích podle § 936 obč, zák. tak není. (Vide koment. Neumannův k ex. ř. na § 294 str. 931 a rozhod. nejv. soudu ze dne 7. července 1896 čís. 7702 sb. čís. 15821). Pokud jde o zabavení nároku povinné strany ve smyslu § 38 třetí dílčí novely k obč. zák., jest stížnost povinné strany proti této části povolení exekuce odůvodněnou, poněvadž právo vlastníka hypotéky ve smyslu § 38 cit. novely jest právem ryze osobním, jehož výkon jinému nemůže býti přenechán a jež tudíž exekuci nepodléhá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Část napadeného usnesení, jíž byl zamítnut návrh na povolení exekuce zabavením nároku povinné strany na poskytnutí úvěru proti poddlužníkům z kauční (úvěrní) listiny, jest v podstatném svém obsahu, byť i ne ve všech svých důvodech v souladu s právním názorem vysloveným o této otázce v rozh. čís. 4199 sb. n. s. Tam jest také dolíčeno, že kauční hypotéka o sobě — tudíž zpravidla a bez dalšího ujednání — neposkytuje dlužníku zpeněžitelná práva. Že mu je poskytuje v souzeném případě, není z exekučního návrhu vidno. Není tu tedy dlužníkova práva, kterého by mohlo býti exekucí použito k uspokojení vymáhajícího věřitele. Tím padají i vývody, v nichž dovolací rekurs poukazuje k možností zabavení sporných, podmíněných anebo v budoucnosti splatných pohledávek. Co do této části napadeného usnesení netřeba se tudíž podrobněji obírati vývody dovolacího rekursu, jenž nijak nevyvrací důvody rozh. čís. 4199 sb. n. s. Neprávem napadá dovolací rekurs oprávnění »poddlužníků« k rekursu proti povolení exekuce na domnělé nároky proti nim, neboť, kdyby tu, jak dovolací rekurs míní, nárok proti nim byl, byli by podle § 331 a 294 odstavec třetí a čtvrtý ex. ř. rovněž oprávněni k rekursu (sr. rozh. čís. 9615 sb. n. s.). Pro opačný názor dovolacího rekursu neplyne nic z ustanovení § 345 ex. ř., který, vypočítavaje nedovolené rekursy, o případu tu projednávaném se nezmiňuje. Neodůvodněn jest dovolací rekurs i proti rekursnímu usnesení, pokud jím byl zamítnut návrh na povolení exekuce zabavením nároku povinné strany podle § 38 cís. nař. z 19. března 1916 čís. 69 ř. zák. Oprávnění tímto ustanovením poskytnuté vlastníku nemovitostí zatížených zástavním právem není podle své právní povahy samostatným právem majetkovým, nýbrž jest jen výronem práva vlastnického jako zásadně neobmezeného oprávnění, s podstatou a užitky věci podle své vůle nakládali, a není proto bez tohoto svého právního základu o sobě podrobeno exekuci, jako jí nejsou podrobeny jiné výrony práva vlastnického, na př. právo věci užívati, ji zciziti, zatížiti a pod.
Citace:
Čís. 10218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 507-509.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).