NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 5201.

Byl-li obžalovaný odsouzen dvěma okresními soudy pravoplatně podmíněně a soud, vynášející pozdější rozsudek, nepoužil § 265 tr. ř., ač šlo o trestné činy, které měly býti podle § 56 tr. ř. souzeny týmž rozsudkem, jest považovati oba rozsudky za rozsudky samostatné. — Čís. 5201 —
Uznal-li soud, vynesší dřívější rozsudek, se souhlasem veřejného obžalobce podle § 8 odst. 2 zák. čís. 562/19 sb. z. a n., že se odsouzený osvědčil, porušil soud, vynesší pozdější rozsudek, zákon v ustanovení § 6 čís. 4 a § 8 cit. zák., nařídil-li, aby podle § 6 čís. 4 cit. zák. byly vykonány oba tresty.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1935, Zm I 1267/34.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do usnesení okresního soudu v Počátkách ze dne 13. července 1934 právem: Usnesením okresního soudu v Počátkách ze dne 13. července 1934, jímž byl podle § 6 čís. 4 zák. o podm. ods. nařízen výkon trestů rozsudkem téhož soudu ze dne 19. května 1933 a rozsudkem (trestním příkazem) okresního soudu v Kouřimi ze dne 25. listopadu 1932 podmínečně uložených, porušen byl zákon v ustanoveních § 1 odst. 2, § 6 čís. 4 a § 8 odst. 1 zák. o podm. ods. Usnesení toto se zrušuje, usnesení okresního soudu v Kouřimi ze dne 2. února 1934, jímž bylo prohlášeno, že obžalovaný J. Š., odsouzený podmíněně rozsudkem (trestním příkazem) okresního soudu v Kouřimi ze dne 18. prosince 1932, ve zkušební době se osvědčil a má se tudíž podle § 1 odst. 2 zák. o podm. ods. za to, že nebyl odsouzen, se obnovuje a okresnímu soudu v Počátkách se ukládá, aby vzhledem k uplynutí zkušební doby, uložené jeho rozsudkem ze dne 19. května 1933, zkoumal a vyslovil, zda se odsouzený ve zkušební době v této trestní věci osvědčil.
Důvody:
Obžalovaný J. Š. byl odsouzen: 1. trestním příkazem okresního soudu v Kouřimi ze dne 18. prosince 1932 pro přestupek podle § 431 tr. zák., spáchaný dne 25. listopadu 1932 k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 24 hodin, podmíněně se zkušební dobou jednoho roku, která končila dne 1. ledna 1934, 2. rozsudkem okresního soudu v Počátkách ze dne 19. května 1933 pro přestupek podle § 431 tr. zák., spáchaný dne 2. června 1932 k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 3 dny, podmíněně se zkušební dobou jednoho roku, končící dne 19. května 1934.
Okresní soud v Počátkách nepoužil při výměře trestu ustanovení § 265 tr. ř., ač trestný čin, který byl předmětem jeho rozsudku, byl spáchán před 18. prosincem 1932, dnem to vydání trestního příkazu okresním soudem v Kouřimi, tedy ač šlo o dva trestné činy, které podle § 56 tr. ř. měly býti souzeny jedním rozsudkem. Nutno proto považovati oba rozsudky, které nabyly v celém rozsahu právní moci, za rozsudky samostatné, při čemž je zcela nerozhodné, z jakého důvodu soud, vynášející rozsudek pozdější, nepoužil ustanovení § 265 tr. ř., stalo-li se tak z opomenutí soudu, či proto, že tomuto soudu nebylo nic známo o dřívějším odsouzení, jak tomu bylo v souzeném případě.
Okresní soud v Kouřimi uznal pak usnesením ze dne 2. února 1934 za souhlasu veřejného žalobce podle § 8 odst. 2 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n.
Trestní rozhodnutí XVII. 4 — Čís. 5201 —
v sedění neveřejném, že se obžalovaný, podmíněně odsouzený rozsudkem (trestním příkazem) ze dne 18. prosince 1932, ve zkušební době osvědčil a má se tudíž podle § 1 odst. 2 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n. za to, že nebyl odsouzen.
Okresní soud v Počátkách, zjistiv při konaném šetření po uplynutí zkušební lhůty ve věci T 153/32 z výpisu z rejstříku trestů doplněného dne 25. května 1934, že podmíněně odsouzený J. Š. byl též podmíněně odsouzen rozsudkem (trestním příkazem) okresního soudu v Kouřimi a shledav, že oba rozsudky jsou v poměru podle § 265 tr. ř., nařídil ve veřejném sedění k návrhu veřejného žalobce usnesením ze dne 13. července 1934, aby podle § 6 čís. 4 zák. o podm. ods. (čís. 562/1919) byly vykonány oba tresty, t. j. jak trest uložený rozsudkem okresního soudu v Počátkách ze dne 19. května 1933, tak i trest uložený trestním příkazem okresního soudu v Kouřimi ze dne 18. prosince 1932.
Tímto usnesením porušil okresní soud v Počátkách zákon v § 6 čís. 4 a § 8 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n. Především nebyl okresní soud v Počátkách oprávněn změniti pravoplatné usnesení okresního soudu v Kouřimi ze dne 2. února 1934, jímž bylo prohlášeno za souhlasu veřejného žalobce, že podmíněně odsouzený se osvědčil. Ke změně takového usnesení mohlo by dojíti jen týmž soudem, a to výlučně za předpokladů § 18 odst. 2 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n., kterých zde není. Ve druhé řadě nebylo lze užíti ani § 6 čís. 4 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n., a to čtvrté věty a vysloviti, že se nařizuje výkon trestu nejen z rozsudku okresního soudu v Počátkách, tím méně pak naříditi z tohoto důvodu i výkon trestu z rozsudku (trestního příkazu) okresního soudu v Kouřimi: neboť nešlo o případ, kdy soud, vynášející pozdější rozsudek, použil ustanovení § 265 tr. ř. vzhledem k předchozímu odsouzení, ba naopak šlo — jak již bylo dovozeno — o dva docela samostatné rozsudky, při nichž trest uložený pozdějším rozsudkem netvoří dodatek k trestu uloženému trestním příkazem předcházejícím a mimo to nešlo o rozhodování o povolení či nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu při vynášení rozsudku, tedy o výrok pojatý do rozsudku, ani o rozhodnutí, které si soud podle § 7 odst. 2 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n. v rozsudku vyhradil.
Nejvyšší jako zrušovací soud vyslovil zejména v rozhodnutí čís. 4275 sb. z. a n., že, nedošlo-li v případě předpokládaném ve čtvrté větě § 6 čís. 4 zák. o podmíněném odsouzení k jednotné úpravě otázky podmíněnosti nebo nepodmíněnosti odsouzení v pozdějším z rozsudků, jsoucích v poměru podle § 265 tr. ř., nebo v dodatečném usnesení rozsudkem tím podle § 7 odst. 2 zák. o podm. ods. vyhrazeném, a nabyly-li dotčené soudní výroky o podmíněnosti toho kterého odsouzení moci práva, nemůže býti skutečnost, že jde o dva trestné činy, jež měly býti podle § 56 tr. ř. souzeny jediným rozsudkem, podnětem k dodatečnému zkoumání a řešení otázky, zda má býti nařízen nebo podmíněně odložen výkon trestů postupně uložených, resp. jejich celku. Výkon trestu, jehož podmíněný odklad byl vinníku pravoplatně povolen, nemůže býti zpravidla, jak vyslovilo rozhodnutí čís. 3154 sb. z. a n., nařízen pro skutečnosti, jež nastaly dříve, než byl odklad výkonu trestu povolen, třebaže skutečnosti ty nebyly soudu, když učinil tento výrok, známy a dostaly se k jeho vědomosti teprve po onom výroku. To platí i pro opomenutí některého výroku v onom rozhodnutí (rozsudku nebo usnesení), v němž mohl nebo měl býti výrok ten podle zákona učiněn, najmě i pro opomenutí výroku v pozdějším rozsudku neb usnesení podle § 7 zák. o podm. odsouzení, že se podmíněný odklad výkonu trestu nepovoluje a že má býti vykonán i trest předcházejícím rozsudkem podmíněně uložený.
Z toho, co uvedeno, plyne, že pro okresní soud v Počátkách, jenž vynesl pozdější z oněch dvou rozsudků, které byly v poměru v § 265 tr. ř. předpokládaném, nebylo tu již možnosti, by nařídil podle čtvrté věty § 6 čís. 4 zák. o podm. odsouzení výkon trestu, jejž sám svým rozsudkem ze dne 19. května 1933 obžalovanému podmíněně uložil a v důsledku toho též výkon trestu obžalovanému předchozím rozsudkem (trestním příkazem) okresního soudu v Kouřimi podmíněně uloženého, i kdyby ohledně tohoto trestu nebylo bývalo ještě uznáno, že se obžalovaný osvědčil; bylť rozsudek okresního soudu v Počátkách v době, kdy zmocněnec státního zastupitelství navrhl při veřejném sedění konaném podle § 8 odst. 1 zák o podm. ods. nařízení výkonu trestu, již pravoplatný a ze čtvrté věty § 6 čís. 4 zák. o podm. ods. nelze vyvozovati, že by soud, vynesší pozdější z rozsudků, jsoucích v poměru v § 265 tr. ř. předpokládaném, směl neb měl z důvodů § 6 čís. 4 čtvrté věty zák. o podm. ods. něco měniti na svém pravoplatném rozhodnutí o podmíněnosti odsouzení. Byl proto usnesením okresního soudu v Počátkách ze dne 13. července 1934 porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 2, § 6 čís. 4 a § 8 odst. 1 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n.

Citace:

č. 5201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 68-71.