Čís. 15472.

V zúčtování vkladu komanditisty na jeho dluh u komanditní společnosti na běžném účtu jest spatřovati vrácení vkladu.
(Rozh. ze dne 7. října 1936, Rv I 2329/34.)
Žalovaný byl komanditistou firmy bankovní společnosti N. Když vystoupil, činil jeho komanditní vklad 50000 Kč, jenž mu také byl vyplacen. K věřitelům společnosti patřil zemřelý otec žalobkyně s pohledávkou ze svého vkladu u společnosti. Žalobkyně (dědička) tvrdíc, že za zaplacení této pohledávky ručí žalovaný s komanditním vkladem 50000 Kč, domáhá se jeho zaplacení na žalovaném. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaný přiznal, že svůj Vklad obdržel zpět a sice část zúčtováním na svůj dluh u společnosti a část hotově. Avšak takové splacení podílu jest dle čl. 165 obch. zák. nepřípustné, poněvadž komanditista ručí třetím osobám celým tímto podílem za závazky společnosti. Žalobkyně má proti firmě bankovní společnost N. pohledávku ve výši nejméně 50000 Kč, částku to, kterou složil žalovaný jako podíl komanditisty, žalovaný z této firmy vystoupil a jeho podíl byl mu bez ohledu na závazky firmy vůči jejím dlužníkům vydán. Prvý soud zjistil a proto právem vyslovil, že podle čl. 165, 172, 130, 146 obch. zák. ručí žalovaný do výše svého vkladu věřiteli, v tomto případě žalobkyni, po dobu 5 roků od výmazu komanditisty z obchodního rejstříku a odsoudil žalovaného ve smyslu těchto ustanovení podle žalobní prosby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest schváliti názor nižších soudů, že v zúčtování částky vkladu žalovaného jako komanditisty u firmy bankovní společnost N. na jeho dluh u jmenované firmy na běžném účtu jest spatřovati vrácení této části vkladu; neboť vrácením vkladu nelze rozuměti jen hotové jeho vyplacení v penězích, nýbrž i každé opatření, kterým se komanditistovi poskytují části společenského jmění tak, že se tím zmenšuje jeho vklad a tím fond společnosti sloužící k uspokojení věřitelů společnosti. Sem patří i použití vkladu komanditisty k uhrazení jeho dluhu. Na věci nemění nic, že věřitelkou komanditisty a tudíž příjemkyní dluhovaného platu byla komanditní společnost sama, neboť. zúčtováním vkladu komanditisty na jeho dluh v komanditní společnosti zanikla pohledávka této proti komanditistovi a o tuto majetkovou hodnotu byl fond společnosti zmenšen. Že platnosti vrácení vkladu komanditisty zúčtováním na jeho dluh u komanditní společnosti nebránil předpis čl. 165, odst. 2, vychází již z toho, že vklad byl vrácen až po vystoupení komanditisty, když tudíž společenský poměr mezi komanditistou a komanditní společností již netrval. Vrácení vkladu komanditistovi mělo jen ten účinek, že vystouplý komanditista, který podle čl. 146, 172 obch. zák. za závazky komanditní společnosti vzniklé před jeho vystoupením ze společnosti ručí po dobu pěti let po výmazu komanditisty z obchodního rejstříku, neplatí podle povahy závazku kratší zákonná lhůta promlčecí, ručí od doby vrácení svého vkladu věřitelům společnosti přímo, a to až do výše vráceného vkladu.

Citace:

č. 15472. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 918-919.