Čís. 1759.
První vrtmistr koná vyšší nekupecké služby ve smyslu § 2, odstavec prvý, zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. o obchodních pomocnících. V otázce, zda jde o takové vyšší služby, jest lhostejno, zda zaměstnanec osvojil si vyšší kvalifikaci odbornými studiemi, či jen praktickým výcvikem, a lhostejno, že zaměstnanec mimotně koná i práce podřadné.
(Rozh. ze dne 4. července 1922, Rv I 403/22.)
Žalobce byl prvním vrtmistrem u žalované vrtací společnosti a, byv předčasně propuštěn, domáhal se náhrady, opíraje žalobu o ustanovení zákona o obchodních pomocnících. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
I když se hledí pouze k pracím, kterými byl žalobce zaměstnáván u žalované firmy, nelze odvolacímu soudu vytýkati, že posoudil věc nesprávně po stránce právní, dospěv k úsudku, že žalobce konal u žalované firmy vyšší nekupecké služby a že proto patří mezi osoby, na které podle § 2 odstavec prvý zák. o obch. pom. dlužno použíti ustanovení tohoto zákona. Žalobce byl u dřívějšího majitele podniku prvním vrtmistrem a jako takový byl převzat do služeb žalované firmy. Podle zjištění nižších soudů, jimž podle § 503 c. ř. s. nelze v dovolacím řízení odporovati pro nesprávné ocenění důkazů, bylo hlavní jeho prací, a to i u žalované firmy, prováděti hlubinné vrty, při čemž podřízeni mu byli, jak zjištěno bylo výpověďmi svědků, nejen dělníci, nýbrž i jiní vrtmistři, kdežto žalobce přímo podléhal dozoru technické správy podniku. Žalobce práce řídil, určoval, kde se má postaviti vrtací věž, zkoumal složení půdy, podával výkazy o konaných pracích, vedl výplatní listiny a vyplácel mzdy. Že žalobce dle tohoto mu přikázaného oboru působnosti měl postavení povýšené nad ostatní dělníky a že činnost jeho předpokládala nejen více odborných vědomostí, nýbrž i větší spolehlivost a prozíravost, než jaké se vyžadovaly od dělníků jemu podřízených, plyne z povahy prací, jím konaných, a může proto soudem, i když nemá odborných znalostí o tom, jak se vrtání provádí, bez výslechu znalců býti spolehlivě posouzeno. Postavení žalobcovo rovná se postavení dílovedoucího, který dle výslovného ustanovení § 73 odstavec druhý živn. ř. nepatří mezi živnostenské pomocníky, nýbrž k osobám, zřízeným k vyšším službám. Nezáleží na tom, že lze si osvojiti potřebné vědomosti pro službu, jakou konal žalobce, i praktickým výcvikem a že není třeba předběžného theoretického vzdělání, poněvadž zákon vyžaduje jen jistou vyšší kvalifikaci, nerozeznává však, jakým způsobem byla nabyta, a rovněž nezáleží na tom, že žalobce, nebylo-li prací jiných, se zaměstnával ve skladišti i pracemi podřízenými, poněvadž podle § 2 odstavec prvý zák. o obch. pom. jest rozhodným, že konal převážně služby vyšší.
Citace:
č. 1759. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 642-643.