Prof. Dr. Otakar Sommer.

(K jeho odchodu z university Komenského do Prahy.) Koncem zimního semestru 1928/29 odešel z Bratislavy prof. Dr. Otakar Sommer, aby nastoupil řádnou stolici římského práva na Karlově universitě v Praze, osiřelou po zemřelém prof. Leopoldu Heyrovském.
Osmileté působení prof. Sommera v Bratislavě v pravdě průkopnické zachovalo v universitními, vědeckém a studentském životě stopy tak mohutné, že je vážnou naší povinností při této příležitosti si uvědomiti a zhodnotiti význam prof. O. Sommera pro Bratislavu a Slovensko retrospektivou jeho činnosti a najíti v ní odkaz pro práci přítomné i budoucích generací.
Bylo šťastnou hvězdou právnické fakulty Komenského university, že jejím budováním byl pověřen prof. O. Sommer, označovaný právem za jejího tvůrce. Přinesl tomuto úkolu v ústrety nejenom dary své bohaté osobnosti: hluboké koncepce, rozsáhlé odborné znalosti, praktické zkušenosti, houževnatost, vytrvalost a nezlomnou energii, nýbrž i to, co mnohdy chybívá, lásku. Již v r. 1919 svěřeny mu byly přípravné práce. Prof. Sommerovi bylo jasno od počátku, že problém československé právnické fakulty v Bratislavě je naprosto odlišný od situace právnické fakulty v Brně. Právnická fakulta Masarykovy university mohla se opříti o osvobozené české Brno a osvobozenou českou Moravu, měla i své vlastní lidi, kteří byli pro druhou právnickou fakultu českou připraveni. V Bratislavě nejenom nebylo nic z toho základního, co by vznik československé právnické fakulty podporovalo, nýbrž, naopak vše jej dusilo. Bylo nutno vyřešiti předem otázku, co s právnickou fakultou maďarské university, která tu již byla. Prof. O. Sommer věděl, že pro ni není ve vysokém školství čsl. místa a že není možná ani symbiosa obou fakult, jak si ji někde představovali, chtíce aspoň něco z maďarské university zachrániti. Podkladem jeho úvah nebylo nižádné podjetí, nižádný šovinism národní, nýbrž úvaha, že právnická fakulta maďarská, žijící ze starých již zašlých tradic právnické akademie bratislavské, a opřená o feudální právní řád, stala se po převratu v Č. S. R. anomalií a nevysnaživší se ze starého úkolu právnické akademie vychovávati čistě úřednický dorost, přereformovati se na universitní fakultu, na pěstitelku věd, pozbyla nároku na existenci.
Z těchto úvah vyprýštil správný Sommerův závěr, že maďarskou fakultu právnickou jest třeba úplně zrušiti a na místo ní postaviti fakultu novou, československou, nezatíženou minulostí, na níž učiteli mládeže mohou býti jen právníci českoslovenští, odtud vycházel jeho zásadní odpor k převzetí profesorů maďarské university, jemuž vývoj dal plně, ba možno dnes říci, triumfálně za pravdu. Když si byl základní úkol takto rozřešil, bylo mu pracovati na zvláště dvou obtížných úkolech: koho povolati za učitelské síly nové fakulty a jak věcně vybavili semináře. Je obecně právníkům známo, jak šťastně rozřešil otázku prvou. Vybral za učitele právnické fakulty pracovníky vědecké plné mladé tvořivosti, jimž se podařilo překonati nesnáze prvých začátků a uvésti v normální chod celou fakultu tempem v pravdě rekordním. Méně širší veřejnosti právnické jest známa práce, kterou vynaložil prof. Sommer ve směru druhém. Na četných zájezdech do Německa, Rakouska, Francie, Italie získal za nejsvízelnějších poměrů valutových, knihkupeckých i rozpočtových s vynaložením vlastních prostředků — tu mu velmi pomáhala jeho jedinečná výzbroj vědecká a jedinečný rozhled po vědecké právní literatuře — pro téměř všechny obory množství odborné literatury, jinak a později vůbec nedosažitelné, že hned při svém otevření v r. 1921 mohla fakulta začíti nejen s vyučovacím provozem, nýbrž i s prací v seminářích a s prací vědeckou. Budí to ještě dnes obdiv a závist hostů fakulty.
Pedagogická činnost Sommerova na universitě platila v prvých letech vlastnímu oboru, právu římskému, pro nějž byl na universitu v květnu 1921 jmenován řádným profesorem. Elegantní zjev přednášejícího, kouzlo jeho hlasu, živý přednes podmanily si vždy posluchače, kteří s neutuchajícím zájmem navštěvovali přednášky vždy až do konce semestru. Nespokojoval se pouhým tradováním suché vědy; prost vší kathedrové upiatosti a studenosti, dovedl látku přednášenou prohřátí láskou k předmětu a zživotniti historické výklady abstraktní všelidským jich podkladem. Jeho seminární cvičení, v nichž kontakt se studenty byl užší, byla vyhledávána i studenty staršími a nebyl u něho řídký zjev student, který si dal zapsat jeho seminář po čtvrté, i vícekráte. Ustavičně upozorňoval na bohatost a plynulost života, v němž právní věda je jen jednou stránkou, bylo mu radostí, mohl-li ve i výkladech dotknouti se kulturních zjevů z jiných oborů duchovních, vše obecně významných, zejména z oboru filosofie krásných umění a literatur. Od r. 1924/25 přednášel na universitě své oblíbené vedlejší obory střídavě po semestru, mezinárodní právo soukromé a právo autorské. Jako zkoušející, vyžaduje Sommer od kandidátů nezbytně znalost látky. Nestačí mu však mechanické, pamětí na čas získané vědění, byť i absolutní, není-li podloženo uměním naučeného užíti, dovésti pochopiti zásady právní jako produkt života a je opět vkloubiti do praktického života. Dobrým právníkem mu není, kdo dovede odříkávati předpisy z paměti. Právníka dobrého charakterisuje celá osobnost, projevující se vztahem ke všem složkám života, kultury, osobnost, jež je prodchnuta živoucím ideálem spravedlnosti; a vzdělaná nejenom odborně, nýbrž i všeobecně a zejména filosoficky.
Ačkoliv Sommera zaměstnávaly úkoly pedagogické, budovatelské, organisační, úkoly učitelské na Karlově universitě v Praze a vedle toho i akademické funkce (v r. 1924—25 byl děkanem právnické fakulty, v r. 1926—27 rektorem, zvolen byv jednomyslně za své zásluhy o budování právnické fakulty mimo pořad), tedy práce, jež by stačily na několik lidí, pracoval Sommer v Bratislavě pilně i dále vědecky. Zaměstnával jej v prvé řadě po převratu velmi aktuální problém reformy právnického studia. Z obsáhlého materiálu jeho studia vyrostla kniha »Reforma právnických studií« (1925). V r. 1925 vydal z pozůstalosti Leop. Heyrovského »Římský proces civilní«, v r. 1927 nově zpracovanou učebnici Heyrovského »Dějiny a systém soukromého práva římského« spolu s prof. J. Vážným. V r. 1928 vyšly »Římské prameny právní«, dílo v naší literatuře právní jedinečné jak hledisky zaujatými, tak nepřehledným množstvím literatury, již prof. Sommer v díle zpracoval. Obsáhle je právě hodnotí Jan Vážný v »Bratislavě«, časopisu Učené Společnosti Šafaříkovy. Inaugurační přednáška »Funkce zákona ve vývoji římského práva soukromého« vyšla tiskem v r. 1927 v Ročence university Komenského 1926—27. Osobnosti zvěčnělého svého učitele prof. Stupeckého věnoval své vzpomínky ve »Sborníku právnické fakulty« (spolu s J. Krčmářem a E. Háchou).
Neúmorná energie, organisační talent, píle, nelekající se nižádných překážek a vysoké cíle Sommerovy projevily se i na poli organisace vědecké práce. Dovedl každému, kdo jenom chtěl, sjednati zevnější podmínky vědecké práce (literaturu, stipendia pro studium v cizině), dovedl však i jeho práci na vědeckém trhu udati. V »Knihovně právnické fakulty Komenského university« Sommerem iniciované a založené, mohla vyjíti řada zralých monografií právnických, v ní našel mladý akademický dorost právnický své publikační široké forum pro prvé kroky do vědy, z ní vyšla i řada prvých učebnic právnických na Slovensku. V r. 1927 k ní přistoupil rovněž z podnětu prof. Sommera »Sborník právnické fakulty university Komenského« pro menší práce a v r. 1928 »Práce ze seminářů právnické fakulty«. Knihovna rozšířila známost bratislavské právnické fakulty za úzký kruh území do ciziny a přivodila čilé styky osobní, vědecké i výměnné s cizinou, zvláště slovanskou. Lví podíl měl prof. O. Sommer i na uvedení Učené Společnosti Šafaříkovy v život. I v ní řídí práci publikační rediguje její revue »Bratislavu«.
Zvláštní kapitoly zasluhuje vztah prof. Sommera k studentstvu. Jako jest mu věda neoddělitelnou součástí života, nikoliv pouhou mrtvou doktrínou, tak i v poměru jeho ke studentstvu není nic profesorsky suchého. Zajímá se nejen o studium posluchačovo, o jeho přípravu ke zkouškám, nýbrž i o celý jeho život duchovní, kulturní snažení, účast na spolkovém živote, avšak i o jeho zdraví a hmotné bolesti. Je studentovi více než učitelem, přítelem, starším kamarádem. Sommerova sociální práce studentská má svůj zvláštní ráz, odpovídající jeho individualitě. Odmítá heslo: »Umožniti každému chudému studentu studium.« Podle něho patří na universitu jen student nadaný. Je-li chudý, sluší jej podporovati tak, aby mohl studovati bez překážek a hmotných starostí. V tom směru vykonal Sommer individuálními intervencemi a individuální pomocí pro studenty daleko více než massove péče. Dovedl opatřiti studentům zahraniční stipendia, udomácniti je v cizině a rozšířiti tak studiem v cizině jejich vědění a zvláště jazykové znalosti, velmi mnohým opět stipendia, zabezpečující hmotně studium a jiným i podpory na zachránění ztraceného zdraví.
Načrtli jsme jen několik rysů z přebohaté bratislavské činnosti prof. Sommera. Jeho universální duch, širokého rozhledu, jeho energie, činorodost, zanechavší tak hluboké brázdy v bratislavském vědeckém a kulturním životě, nám budou dlouho chyběti. Litujeme jeho odchodu, který přichází v době, kdy hodláme oslaviti desáté výročí university, jako těžká ztráta. Utěšuje nás jedině myšlenka, že zůstane naším přítelem i v Praze. Přejíc mu plného zdraví a zdaru na novém poli působnosti, vyslovuje mu bratislavské studenstvo právnické svou vděčnost za vše, co pro ně vykonal. Nechť přijme prof. O. Sommer projev vůle svých dřívějších posluchačů, že chti co nejvíce se dáti vésti jeho vůdcovstvím, zanechavším dráhu tak zářnou, k následování, jak bylo jeho přáním, vysloveným v apostrofě studentů při jich immatrikulaci v r. 1926.
—il.

Citace:

č. 4906. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 43-47.