Čís. 1160.

Pokud požívají členové bytové komise ochrany §u 68 tr. zák.
(Rozh. ze dne 16. března 1923, Kr I 457/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Josefa Š-a do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 4, února 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil dle §u 259 čís. 3 tr. ř. obžalovaného z obžaloby pro zločin veřejného násilí dle §u 81 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že dne 29. března 1921 členu bytové komise Josefu N-ovi, tedy osobě v §u 68 tr. zák. jmenované, když konal svou službu v úmyslu, by tento výkon zmařil, skutečným násilným vztažením ruky se zprotivil.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného nelze upříti oprávněnosti, pokud s hlediska zmatku čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. dovozuje, že bytová komise nebyla oprávněna k opatřením toho druhu, jaké vykonával v době trestního činu svědek Josef N., že jednání N-ovo nebylo úředním úkonem a že zmaření jeho nezakládá skutkové podstaty zločinu §u 81 tr. zák. Nalézací soud používaje zákona mylně, vyslovuje povšechně, že členové bytové komise jsou osobami, v §u 68 tr. zák. jmenovanými, vykonávajíce funkce veřejného úřadu, výkony vlády, přenesené na členy bytové komise. Vrchnostenská povaha osoby, činností pachatelovou dotčené, závisí na jejím formálním oprávnění k úkonu, o který jde. Skutková podstata zločinu dle §u 81 tr. zák. předpokládá tedy, že výkon, k jehož násilnému zmaření úmysl pachatele směřuje, spadá do oboru povinností a práv, která příslušejí postižené osobě na základě jejího veřejného úřadu, její veřejné služby, nebo státnímu, obecnímu úřadu, z jehož příkazu je postižená osoba činnou. Tohoto předpokladu zde není. Obec může dle §u 22 zákona ze dne 30. října 1919 čís. 592 Sb. z. a n. jehož účinnost byla vládním nařízením ze dne 22. prosince 1920 čís. 656 Sb. z. a n. prodloužena do 30. dubna 1921 — ustanoviti bytovou komisi a zmocniti ji, by vykonávala všechna nebo některá oprávnění, podle tohoto zákona obci příslušející. Dle §§ 2 až 20 vyčerpávají se úkony obce ve vyžádávání zpráv, v zákoně blíže naznačených, od majitelů domů a jiných osob, tamtéž uvedených, v úplném nebo částečném zabírání bytů za předpokladů, v zákoně vymezených, v opatřeních rázu tamtéž označeného ohledně zabraných místností obytných neb obyvatelných, a v tom, že může dáti byty a místnosti (zřejmě za účelem rozhodnutí, zda má byt anebo místnost zabrati) dáti prohlédnouti osobami k tomu zmocněnými. Uspořádání jných bytových záležitostí, urovnání sporů mezi nájemníky a podnájemníky a péče o nocleh té neb oné osoby nejsou mezi úkoly a právy, obce v tomto zákoně uvedeny. Nespadala proto do oboru povinností a práv bytové komise činnost svědka Josefa N-a, nalézacím soudem zjištěná, totiž opatření, aby 18letá Božena H-ová mohla tu noc ještě přespati v bytě Vlasty N-ové a nemusela jíti v noci do V. K domáhání se přístupu do domu, o který jde, za tímto účelem a to dokonce v noční době (v 8 hodin večer v měsíci březnu) nebyla oprávněna bytová komise a nebyl tudíž oprávněn ani její člen Josef N. Nedostávalo se mu formálního oprávnění k takovému úkolu, nebyl ve vykonávání služby veřejné, násilné vztažení ruky na něho nezakládá skutkové podstaty zločinu §u 81 tr. zák. Pro dolíčený zmatek čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. bylo rozsudek prvé stolice zrušiti; jelikož tu není ani poukazů k některému jinému trestnému činu, jehož stíhání přísluší veřejnému obžalobci, ani obžaloby Josefa N-a pro přestupek dle §u 496 tr. z., byl obžalovaný dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sproštěn.

Citace:

č. 1160. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 177-179.