Čís. 15494.

Byla-li pozůstalost již pravoplatně odevzdána, nemůže dědic žádali ani jménem zůstavitelovým, ani jménem jemu již odevzdané pozůstalosti o knihovní vklad práva zástavního pro pohledávku patřící zůstaviteli, nýbrž jen jménem vlastním.
(Rozh. ze dne 14. října 1936, R II 423/36.)
Srov. Sb. n. s. čís. 15053.
Navrhovatelka zažádala o záznam práva zástavního pro sebe i. svého manžela Otakara P-a pro pohledávku 70000 Kč, kterou oba společně poskytli spoluvlastníkům nemovitosti, o jejíž zavazení jde. Žadatelka při tom prokázala, že její manžel Otakar P. zemřel a že pozůstalost po něm byla odevzdána odevzdací listinou jí jako jediné dědičce. Prvý soud žádosti vyhověl. Rekursní soud žádost zamítl, pokud šlo o záznam zástavního práva pro pohledávku na zemřelého Otakara P-a připadající (35000 Kč). Důvody: Záznam zástavního práva lze povoliti jen tehdy, je-li dostatečně osvědčena jak pohledávka, tak právní důvod pro zástavní právo (§ 36 knih. zák.). V souzeném případě zažádala navrhovatelka o záznam práva zástavního i ve prospěch svého zemřelého manžela, aniž se podle § 77 vykázala plnou mocí nebo odevzdací listinou, z níž by přechod pohledávky jejího manžela na ní byl patrný. Navrhovatelka sama uvádí v návrhu svém, že polovici zápůjčky 35000 Kč do pozůstalosti po svém zemřelém manželovi nepřihlásila, poněvadž prý manžel jí tuto svou pohledávku daroval a že pak, až záznam práva zástavního pro jejího manžela bude proveden, požádá u pozůstalostního soudu, aby vydal prohlášení, na základě kterého se převádí ona polovice na ni. Z tohoto jejího udání vyplývá, že opírá svou legitimaci o darovací smlouvu, že proto tuto polovici zápůjčky do pozůstalosti nepřihlásila a že tedy odevzdací listinou k návrhu o záznam pro tuto polovici zápůjčky legitimována není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu do zamítavé části usnesení.
Důvody:
Okolnost, zda navrhovatelka polovinu ze zápůjčky na zemřelého manžela připadající přihlásila k pozůstalosti čili nic, jest nerozhodná, neboť i jmění, které nebylo v pozůstalostním řízení a vyskytne se teprve dodatečně, není pozůstalostí ležící, nýbrž patří již dědicům, jimž pozůstalost byla odevzdána (srov. rozh. čís. 458 Sb. n. s.) a odevzdací listinou přestala tudíž právní osobnost pozůstalosti jako takové. Nemohla proto navrhovatelka stran této poloviny o knihovní zápis žádati ani jménem mrtvého již manžela, což jest právně nemožno, avšak ani jménem pozůstalosti, která v té době jako samostatná právnická osoba již neexistovala, nýbrž měla a mohla žádati o záznam zástavního práva pro celou pohledávku 70000 Kč výhradně jen ve svůj vlastní prospěch. Neučinila-li tak, neposoudil rekursní soud věc nesprávně po stránce právní, když povolil zápis jen stran, poloviny celé pohledávky, t. j. 35000 Kč, o který dovolací rekurentka žádala vlastním jménem, kdežto ve zbývající části žádost zamítl.

Citace:

č. 15494. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 942-943.