Čís. 6727.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
Podnájemník nemá vůči pronajímateli nároku na odklad exekuce vyklizením.
Spolunájemník, nemající výhradného nároku na užívání bytu, nemůže se no případě vůči pronajímateli domáhati odkladu exekuce vyklizením.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1927, R II 417/26.)
Prvý soud nepovolil odklad exekuce vyklizením z toho důvodu, že povinné byl byt poskytnut jen prozatímně do doby, než se byt jí najatý upraví. Rekursní soud zrušil napadené usnesení, ježto pokládal i poskytnutí bytu k prozatímnímu užívání do úpravy jiného bytu od téhož pronajímatele za důvod k užívání, podobný důvodům uvedeným v §u 1 zákona čís. 51 na rok 1925. Toto usnesení napadl vymáhající věřitel zejména proto, že prozatímní propůjčení takové není podobno poměrům uvedeným v §u 1 citovaného zákona, že rekursní soud nemaje podkladu rozhodl o sporné okolnosti, že jde o nájem povinné, ač on tvrdil, podnájemní poměr. — Čís. 6728 —
138
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a nařídil mu, by znovu rozhodl.
Důvody:
Rekurs jest opodstatněn. Není třeba zabývati se otázkou, zda povinná užívala bytu, který byl jí a Antonínu M-ovi poskytnut do úpravy jiného bytu, z důvodu podnájmu či z důvodu spolunájmu, Ať je tomu tak neb onak, nemá povinná nároku na odklad. Byla-li pouhou podnájemnicí Antonína M-а, pominul její poměr podnájemní k spornému bytu již tím, že se nájemce jeho Antonín M. vystěhoval a byt pronajímateli uvolnil a tedy jeho nájemní poměr se skončil. V tomto případě neměla by povinná vůči vymáhajícímu věřiteli vůbec právního důvodu k podržení bytu již od počátku proto, že s ním nebyla ve smluvním poměru. Proto by také neměla důvodu k odkladu vůči vymáhajícímu věřiteli, poněvadž již od počátku neměla důvod k užívání bytu vůči němu. Nárok na odklad předpokládá užívání z platného důvodu vůči smluvníku (pronajímateli), a takového povinná jako pouhá podnájemnice vůči vymáhajícímu věřiteli by neměla. Byla-li však spolunájemnicí s Antonínem M-em, měla by sice již od počátku vůči vymáhajícímu věřiteli důvod k užívání bytu, to však jen společně s Antonínem M-em. Sama pro sebe nároku na výhradné užívání bytu toho však by ani v tomto případě neměla. Nemajíc tedy důvodu k výhradnému dalšímu podržení bytu pro sebe — nemá ani nároku na odklad, ježto takový důvod jest předpokladem odkladu. Nelze jí tedy povoliti odkladu, a to nejen z nedostatku důvodu k výhradnému podržení bytu, jehož od počátku neměla, nýbrž i proto, že právo na odklad nemůže opříti ani o důvod spolunájmu s Antonínem M-em, protože byt jím původně pronajatý a zatím do úpravy neuprázdněný, již se pro ně uvolnil. Nelze říci, že povinná nemá náhrady za byt, jejž má vykliditi, ani že bylo povoleno odložení vyklizení náhradního bytu. Zákon má za účel chrániti strany, které si byt nemohou opatřiti. Avšak tento výjimečný zákon nelze rozšiřovati na případy, kdy jeden ze spolunájemců odpírá druhému přijati ho do společně najatého bytu a chce ho ponechali v bytě, který pronajímatel jen do úpravy tohoto bytu zatím oběma společně poskytl. Tento stav neopravňuje tedy povinnou, by si opatřila samostatný odklad výkonu exekuce vyklízením. Nejde tu o ochranu společného práva nájemního, nýbrž o ochranu spolunájemcovu na užívání společně najatého bytu proti druhému spolunájemci, který spolunajatého bytu se zmocnil sám. Z uvedeného právního hlediska nebylo tedy potřebí zrušovati usnesení prvého soudu a rekursní soud měl rozhodnouti ve věci.

Citace:

Čís. 6727. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 165-166.