NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 151.

Ani za platnosti předpisů na ochranu nájemců není pronajímatel povinen, by již ve výpovědi z bytu důvod její udal neb dokonce opodstatnil. Tato povinnost vzejde mu teprve, když podány byly proti výpovědi námitky.
Vynášeje rozsudek dbáti má soud též takových závažných okolností, k nimž strany sice výslovně nepoukázaly, jež však vyšly na jevo z jednání a dokazování.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1919, Rv II 140/19.)
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrzen rozsudek prvé stolice, prohlásivší soudní výpověď z bytu za účinnou, nejvyšší soud nevyhověl, mimo jiné z těchto důvodů:
Jest ovšem správno, že v řízení o námitkách proti výpovědi považuje se vypovídatel za žalobce. Tím není však řečeno, že výpověď musela by vyhovovati předpisu § 226 c. ř. s. Její podstatný obsah stanoven jest § 562 c. ř. s., z něhož zejména vyplývá, že netřeba ve výpovědi důvod uvésti, tím méně pak opodstatniti. Teprve, byly-li proti výpovědi podány námitky, jest za platnosti zákonných předpisů o ochraně nájemců věcí pronajimatele prokázati, že tu je důležitý důvod k výpovědi (§ 7, odst. 3 min. nař. ze dne 17. prosince 1918, č. 83 sb. zák. a nař.). V případě, o nějž se tuto jedná, přednesl žalobce jako důležité důvody k výpovědi mimo jiné, že žalovaný křikem a voláním o pomoc při opětovných rodinných svárech ztrpčoval spolubydlitelům bydlení v domě a že s vodou nešetrně zacházel. Řízením průvodním vyšlo na jevo, že klid v domě rušen byl způsobem, spolubydlitele obtěžujícím, ze strany žalovaného i tím, že se v jeho bytě pozdě do noci zpívalo a hrálo, dále, že spolubydlitelé byli obtěžováni a dům poškozován též tím, že se v bytě žalovaného květiny nemírně a neobezřetně zalévaly. Procesní soud prvé stolice byl nejen oprávněn, nýbrž přímo povinen, i těchto dalších skutečností si povšimnouti a dáti si otázku, zda tyto skutečnosti o sobě nebo ve spojení s tím, k čemu bylo žalobcem výslovně poukázáno, jsou důležitým důvodem k výpovědi. Máť procesní soud prvé stolice vynésti rozsudek na podkladě ústního líčení (§ 414 c. ř. s.), tudiž dbáti všech okolností, pro spor závažných, zejména i těch, o nichž zvěděl ze seznání svědků, třebaže stranou nebylo k nim výslovně poukázáno.

Citace:

č. 102. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 219-219.