NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 14318.

Uplatnění věcného ručení za dávku z majetku podle § 62 zákona čís. 309/20 Sb. z. a n. nemůže se státi přímým exekučním zákrokem proti novému vlastníku nemovitosti, nýbrž teprve zvláštní platební výzvou ve smyslu prováděcího nařízení čís. 463/20 Sb. z. a n. (k §§ 62, příp. 61 posl. odst.). Je-li exekuční návrh opřen jen o platební výzvu, znějící na bývalého vlastníka nemovitosti, nelze mu vyhověti.
(Rozh. ze dne 17. dubna 1935, R I 52/35.)
Srov. sb. n. s. čís. 10959, 12238.
Vymáhající stát uplatňuje věcné ručení nemovitosti za dávku z majetku navrhl, by mu byla k vydobytí této pohledávky povolena exekuce. Exekuční návrh byl opřen jedině o platební výzvu znějící na bývalého vlastníka nemovitosti, nikoliv na povinného, t. j. nového nabyvatele nemovitosti. Podle názoru vymáhajícího věřitele nebylo nové výzvy na povinného potřebí, poněvadž za dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku ručí věcně nemovitost již podle zákona (§ 62 čís. 309/20 sb. z. a n.). Prvý soud povolil exekuci podle návrhu, rekursní soud k rekursu povinného exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o uplatnění věcného ručení za dávku z majetku podle § 62 zákona ze dne 8. dubna 1920 čís. 309 sb. z. a n. To se však nemůže státi přímým exekučním zákrokem proti novému vlastníku nemovitosti, nýbrž teprve zvláštní platební výzvou ve smyslu prováděcího nařízení ze dne 27. června 1920 čís. 463/20 sb. z. a n. (k § 62, příp. 61 posl. odst.), kterou jemu bylo ručení za dávku uloženo. Tento postup nebyl však v souzeném případě ani tvrzen a exekuční návrh opřen byl jedině o platební výzvu, která zněla na bývalou majitelku nemovitostí, nikoli však na stranu povinnou.

Citace:

č. 717. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 76-78.