NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 11164.

Domáháno-li se v žalobě plnění závazku proti veřejnému společníku jako jeho soukromého závazku, ač šlo vlastně o závazek společenský, jest žalobu zamítnouti pro nedostatek pasivního oprávnění ke sporu. Nestačí pouhé dodatečné označení žalovaného jako veřejného společníka.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1931, Rv I 1544/30.)
Žalobce domáhal se na žalovaném veřejném společníku zaplacení za práce, jež konal veřejné obchodní společnosti. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Těžištěm sporu jest posouzení otázky, zdá jest žalovaný na základě žaloby, směřující proti němu z důvodů jeho právního jednání jako soukromníka a na základě pozdějšího tvrzení, že se ho žalobní nárok týká též jako společníka veřejné obchodní společnosti, k žalobě pasivně oprávněn čili nic. Prvý soudce otázku tuto zodpověděl záporně a v důsledku toho žalobu pro nedostatek pasivního oprávnění zamítl, podle názoru soudu odvolacího právem. Pro posouzení jest rozhodné tvrzení žalobní, jež směřuje proti žalovanému jako proti soukromníku, neboť se v žalobě výslovně tvrdí, že byl žalobce, který se domáhá zaplacení hodin přes čas odpracovaných, zaměstnán u žalovaného jako kočí. Soudce prvé stolice v napadeném rozsudku vychází z předpokladu, že žalobce přiznává, že byl zaměstnán vlastně u firmy U. a syn, jejímž jest žalovaný Mořic U. veřejným společníkem, kterýžto předpoklad nebyl stranou žalující ani napaden. Podle čl. 112 obch. zák. ručí sice společníci veřejné obchodní společnosti za veškeré závazky společnosti solidárně a veškerým svým jměním, avšak tíž, třebas jsou sice materielně nositeli práv a závazků žalované veřejné společnosti, takže se žaloba podaná proti veřejné společnosti týče i veřejného společníka jako takového, nejsou procesuálně stranami ve sporu, jakž plyne z ustanovení §§ 11 a 36 čís. 2 ex. ř. a čl. 111 a 112 obch. zák. (rozh. čís. 7781 sb. n. s.). Tvrdí-li se tedy v žalobě, že žalovaný sjednal námezdní smlouvu se žalobcem jménem vlastním, později pak, že smlouvu tu uzavřel též jako veřejný společník jménem společnosti, jde o subjektivní změnu žaloby po zahájení rozepře, k níž odpůrce nedal souhlas, a právem tudíž prvý soudce v důsledku toho žalobu pro nedostatek pasivního oprávnění ke sporu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s., jejž dovolatel jediné uplatňuje, není opodstatněn. Dovolatelovo tvrzení, že žaloba byla podána na Mořice U-a jako majitele a veřejného společníka firmy M. U. a syn, odporuje spisům, neboť v žalobě byl jako žalovaný výslovně označen »Mořic U., továrník v Č.«, a v celém jejím obsahu nebylo o firmě M. U. a syn ani zmínky. Nejde tedy o spor proti veřejné obchodní společnosti, jejímž společníkem jest žalovaný, nýbrž žaloba byla podána a spor byl proveden proti Mořici U-ovi jako soukromé osobě pro jeho osobní soukromý závazek ve smyslu čl. 119 a 126 obch. zák., který není závazkem společnosti podle čl. 112 obch. zák. Avšak žalobce sám přiznal za jednání a také ještě v dovolání, že ve skutečnosti byl zaměstnán u firmy M. U. a syn a že zažalovaná pohledávka mzdy za práci přes čas jest pohledávkou proti této veřejné obchodní společnosti. S tohoto stanoviska vycházely i nižší soudy a posoudily věc správně po stránce právní, uznavše, že se žalovanému Mořici U-ovi nedostává pasivního oprávnění ke sporu, a zamítnuvše z tohoto důvodu žalobu. Chce-li se žalobce domáhati zaplacení mzdy na své zaměstnavatelce firmě M. U. a syn — pokud se týče na žalovaném v jeho vlastnosti jako na společníku této firmy, musil by jako společenský věřitel nově žalovati, a to podle čl. 112 obch. zák. buď společnost samu nebo jen společníky (jednoho nebo více jich nebo všechny) nebo společnost i společníky zároveň. Pouhým dodatečným označením žalovaného jako veřejného společníka zmíněné firmy nelze to provésti.

Citace:

Č. 9485. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 309-311.